Slavnost Zjevení Páně 2024

1. ČTENÍ Iz 60, 1-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! 
   Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, přinesou ti statky národů. 
    Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu. 



Žl 72 (71), 1-2. 7-8. 10-11. 12-13 Odp.: srv. 
Odp.: Budou se ti, Hospodine, klanět všechny národy země. 

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým. 
Odp. 
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země. 
Odp. 
Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, králové Arábie a Sáby zaplatí daně. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. 
Odp. 
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život. 
Odp. 

2. ČTENÍ Ef 3, 2-3a. 5-6

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry! 
    Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. 
   V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia. 



EVANGELIUM Mt 2, 1-12 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." 
    Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu'." 
   Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. 
   A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. 
   Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země.

 ____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, znáte to staré české rčení na Nový rok, o slepičí krok; na Tři krále, o krok dále? Znamená to, že se nám den pomalinku začíná prodlužovat a noc krátit. Asi se většina z nás moc těší na to, až bude světla víc. A v severských zemích, kde je teď den opravdu hodně krátký – třeba za polárním kruhem vyjde sluníčko jen na chvilku a hned zase zapadne – se z toho lidé těší ještě více než my.

První čtení je z konce knihy proroka Izajáše: jeho autor taky mluví o tom, že noc odchází a přibývá světla. A je to pro něj obraz toho, že přišel Spasitel. Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. My křesťané máme Pána Ježíše jako světlo, které nám svítí na cestu životem.

 

Milí bratři a sestry,

Pojďme se společně zamyslet nad scénou z dnešního evangelia, ve které se tři mudrci od východu klaněli před narozeným Ježíšem - a poté otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. V tradici církve mají tyto symbolické dary naznačovat, kým Ježíš je a co ho čeká: zlato symbolizuje Ježíšovu královskou důstojnost, kadidlo jeho božství a myrha - součást masti, kterou se pomazávali zemřelí před pohřbem - pak anticipuje to, že Ježíš bude ukřižován, pohřben a třetího dne vstane.

Duchovní smysl těchto slov může být ale ještě jiný: ony pokladnice mohou být obrazem nitra srdce každého člověka - nejdůležitějších a nejcennějších věcí, které v něm nosíme, a také nejdůležitějších existenciálních otázek, jež každý člověk má. Zlato může představovat to, co je pro nás v životě nejcennější; co je v našem hodnotovém žebříčku nejvýše; bez čeho či bez koho si nedokážeme náš život představit; čeho bychom se dokázali vzdát jen velice těžko, nebo vůbec ne.

Symboly kadidla a myrhy pak souvisejí s tím, že každý člověk má hluboko v srdci podstatné otázky po tom, co ho přesahuje; po smyslu bytí, po Bohu, po naději. A má je, protože si zároveň uvědomuje svoji konečnost, protože ví, že jednoho dne bude muset zemřít. A ani my křesťané nejsme výjimkou: nemůžeme se pyšně domnívat, že máme-li víru v Krista a v jeho zmrtvýchvstání, máme zároveň všechny tyto otázky již definitivně vyřešené a bezezbytku známe odpověď. Stačí si vzpomenout na slova z Velepísně na lásku ze třinácté kapitoly prvního listu Korinťanům: nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně; nyní poznáváme nedokonale. Až poté, až teprve na druhém břehu, uvidíme tváří v tvář, poznáme dokonale.  

Jsme tedy pozváni, jako oni tři mudrci od Východu, otevírat před Pánem pokladnice svých srdcí. Dávat mu to, co je pro nás nejcennější; dávat mu všechny naše otázky po tom, kdo je Bůh a jaký je smysl našeho putování; dávat mu úzkost z konečnosti našeho pozemského bytí. Neznamená to, že bychom se s tím vším tímhle způsobem jednou provždy vyrovnali a přestalo nás to znepokojovat. Znamená to prostě, že to všechno bude v Ježíšových rukou - a že On už se postará.