Svátek Křtu Páně B 2024

1. ČTENÍ Iz 55, 1-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
   "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!
   Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
   Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi. Jeho jsem národům ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů.
   Přivoláš národy, které neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko!
   Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.
   Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."
    


Iz 12, 2-3. 4 bcd. 5-6 Odp.: 3
Odp.: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Odp.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména!
Odp.
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.
   Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.



Evangelium Mk 1,6b-11

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Jan kázal: “Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.” V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: “Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!”

________________________________________________________

 Slůvko pro děti

Milé děti, představte si třeba nějakou holčičku, dejme tomu, že se jmenuje Maruška. A té Marušce maminka říká Maruško, máš mne ráda? A Maruška řekne Jasně, maminko, že Tě mám ráda. A maminka jí řekne: Tak jestli mne máš ráda, tak mi pomoz a ukliď si v pokojíčku, protože já mám v domácnosti hodně jiné práce. A Maruška na to: ale když mně se vůbec nechce… No, má ta Maruška maminku ráda? Asi ano, ale cítíme, že by to mohlo být lepší.

Svatý apoštol Jan mluví právě o tomhle, když ve druhém čtení říká, podle čeho se pozná, že máme rádi Pána Boha: když plníme jeho přikázání. A když ho opravdu máme rádi, tak nám už ta přikázání ani nemusejí přijít tak obtížná.

  

Milí bratři a sestry,

Ježíšův křest v Jordánu je předobrazem našeho křtu; křtu, který uděluje církev na základě příkazu zmrtvýchvstalého Pána - tak jak jej podává evangelium podle Matouše: Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Další skutečnosti, které k této svátosti odkazují, najdeme i v ostatních dnešních čteních: v prvním listu Janově se hovoří o tom, že Ježíš přišel skrze krev a vodu. Nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.

Možná nejméně nápadný, ale přesto důležitý odkaz ke svátosti křtu najdeme v prvním čtení, v knize proroka Izajáše. Hovoří se tam o vodě, která sestupuje z nebe: Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal. Je to motiv velice podobný tomu, který jsme slyšeli v adventu v rorátních zpěvech. Od Hospodina, shůry, padá voda (jako rosa, nebo déšť, nebo sníh) a oživuje: zúrodňuje doposud suchou zemi, dává vyrůst jejím plodům, které pak všechny nasytí.

Věříme, že znamení lití křestní vody a slovo vyřčené při křtu jsou opravdu účinné: že opravdu dávají nový život,  jsou nositeli Božího ducha, který je křtěnci darován; věříme, že člověka disponují k víře, naději a lásce. Mnohdy je nicméně tato víra tvrdě konfrontována s tím, co vidíme kolem sebe, v našem okolí, nebo dokonce v našich rodinách. To, že někdo byl pokřtěn, naprosto neznamená, že bude víru, naději a lásku automaticky mít.  

Pamatuji si v téhle souvislosti na jednu příhodu z doby, kdy jsem jako kaplan sloužil v brněnské farnosti svatého Tomáše. Jednoho dne přišel do farní kanceláře mladý muž, čerstvě osmnáctiletý. Jedna z prvních věcí, kterou chtěl po dosažení plnoletosti udělat, bylo vystoupení z církve, jíž byl členem, protože ho rodiče jako miminko nechali pokřtít. Těžko říct, jestli měl po křtu nějakou křesťanskou výchovu, jestli prostřednictvím své rodiny nějak zakusil Boží lásku, nebo jaký vůbec byl příběh jeho dětství a dospívání - s tím se nám nesvěřil. Církev samozřejmě v radikalitě svých osmnácti let považoval za tmářskou vymývárnu mozků naivních lidí a nechtěl s ní mít nic společného. Pastorační asistentka Luďka mu tenkrát udělala poznámku u jeho křestního zápisu v matrice; a raději jsme mu nevysvětlovali, že sice formálně k církvi již nepatří, ale že skutečnost jeho křtu vymazat nelze, že neexistuje něco jako odkřtění, že v tomhle smyslu nejde jaksi zmáčknout tlačítko Delete a on bude zase svátostí zcela nedotčen, jako před křtem. Křest uděluje do duše člověka sigillum - pečeť, nesmazatelné znamení. Protože Otec se nemůže zříci svého milovaného dítěte, ve kterém má zalíbení - i když ono se může zříci jeho.

Tohle je často realita, kterou vidíme kolem sebe. Slovo dnešního prvního čtení ale říká něco jiného: Slovo, které jednou vyjde z Božích úst, vláha, která jednou padne na zemi, nezůstane bez účinku. Boží milost, nám daná svátostí křtu, možná nepůsobí přímočaře a jednoduše, není účinná podle našich lidských měřítek, projevuje se možná jinak, než bychom si představovali. Ale slovo proroka Izajáše je jasné: vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.