4. neděle v mezidobí B 2024

 

1. ČTENÍ Dt 18, 15-20 

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. 

Mojžíš řekl lidu: 
   "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'
   Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "



Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a 
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! 

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme! 
Odp. 
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. 
Odp. 
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy." 
Odp. 



2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35  

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Bratři a sestry! 
   Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. 
   To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu. 



EVANGELIUM Mk 1, 21-28 

Slova svatého evangelia podle Marka. 

   V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. 
   V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu (to) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. 
   Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji. 

_______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Proč asi Pán Ježíš uzdravuje toho posedlého a pak ty všechny ostatní nemocné, o kterých čteme v evangeliích? Určitě taky proto, že má lidi rád a chce jim pomoci. Jenže Ježíš určitě uzdravil jenom někoho, ne všechny, co by to potřebovali. Ale ještě je tu jiný důvod: Ježíš dělá ty skutky, aby ukázal, že to, co říká o Bohu a o člověku, je pravda. A že je to něco, co může uzdravit duši opravdu každého člověka, který tohle slovo slyší.

Milí bratři a sestry,

Osvobození posedlého v synagóze v Kafarnau je vůbec první Ježíšův mocný skutek, o němž Markovo evangelium hovoří. Zároveň je to také první zmínka o tom, že v synagóze učil – tedy že mu byl svěřen výklad úryvku ze Starého zákona, který se v onu sobotu četl, podobně jako o tom hovoří třeba Lukášovo evangelium v perikopě o kázání v nazaretské synagóze. Je to jakoby prolog k dalším kapitolám, ve kterých se vypráví o dalších Ježíšových zázracích a zároveň o tom, čemu učí. Souvislost Ježíšových mocných skutků a jeho učení vyvstává v dnešním textu ze dvou vět, které jsou na začátku a na konci: Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. A potom Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho.

Ježíš koná své mocné skutky, aby z lásky pomohl lidem – často v beznadějné situaci. Ale koná je také proto – a to je důležitější – aby všichni poznali, že jeho slovo má opravdu tvůrčí a uzdravující moc. Ježíšovo učení není jako to, co dělají učitelé Zákona; Ježíš není učitel morálky nebo teolog, který hovoří o Bohu Izraele na základě toho, co si nastudoval v Tóře. Opakuje se zde to, co je na začátku knihy Genesis. Bůh řekl: Buď světlo – a bylo světlo. Otec vyslovuje své slovo a jím uvádí věci do existence. Syn vyslovuje své slovo a jím uzdravuje, vrací lidem plnost života a radost z něj.

Možná, milí bratři a sestry, někdy upadáme do mylných představ o tom, co je jádrem učení církve a jejím hlavním posláním (a - bez jakéhokoli souzení a jakékoli adresnosti - důrazy některých jejích představitelů mohou takové mylné představy úspěšně přiživovat). Můžeme si říci, že církev má být zejména strážkyní křesťanské morálky (nebo, jak se dnes říká, tradičních hodnot), nebo že je jejím hlavním úkolem správně a nezkresleně předávat svou nauku stále dalším generacím křesťanů. To oboje jistě součást jejího poslání je, avšak pokud bychom zůstali jen u toho, stali bychom se nakonec sterilními. Byli bychom jako oni učitelé Zákona,  s propracovanou teologií a systémem morálky, ale naše učení a hlásání by nakonec nemělo žádnou moc. A vidíme kolem sebe a mezi našimi známými a blízkými, kteří nemají dar víry, že tomu tak často skutečně je - mnoho lidí má dojem, že církev jim pro jejich život vlastně nemá co nabídnout, že je její existence vlastně zbytečná nebo vyloženě škodlivá.

Věříme ale, že církev je Kristovo tajemné tělo, že je v ní Pán Ukřižovaný a Vzkříšený přítomen, že Jemu patří jako jeho milovaná nevěsta. Koneckonců samotný smysl slova církev je v řeckém výrazu kyriaké, tedy Pánu patřící. A v církvi stále zní Ježíšovo slovo, které má tvůrčí a uzdravující moc. Slyšení a přijetí tohoto slova - a na něm postavená naše postupná vnitřní proměna - je nutný předpoklad k tomu, aby se mohlo uskutečňovat i to ostatní: dobrý život v Kristu i správné předávání nauky.