5. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ Job 7, 1-4. 6-7

Čtení z knihy Job.

Job řekl:"Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka?
   Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.
   Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí."



Žl 147 (148), 1-2. 3-4. 5-6 Odp.: srv. 3a
Odp.: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, opěvujte našeho Boha, neboť je milý, zaslouží si chvály. Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozptýlené z Izraele.
Odp.
Uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje. Určuje počet hvězd, každou z nich nazývá jménem.
Odp.
Velký je náš Pán a přemocný, jeho moudrost je bez míry. Pokorné Hospodin pozvedá, bezbožné však ponižuje k zemi.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 9, 16-19. 22-23

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje.
   Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.



EVANGELIUM Mk 1, 29-39

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala.
   Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
   Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!"
   Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.

 _________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Já se sice dnes budu opakovat a řeknu skoro to stejné, jako minulou neděli, ale je to důležité:

Pán Ježíš nejdřív uzdravil Šimonovu tchýni ( to je maminka jeho ženy) a pak mnoho dalších lidí. A proto za ním asi přišly takové davy; asi chtěli, aby Ježíš uzdravil všechny, kdo to v městě Kafarnaum potřebují. Ale přišel Pán Ježíš hlavně proto, aby dělal v Kafarnau pana doktora? Určitě ne. Své zázraky, uzdravení a osvobození lidí od zla koná proto, aby ukázal, že jeho slovo má moc – a že to, aby své slovo kázal, je důležitější než ty zázraky. Sám to říká, když chce z Kafarnaa odejít: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." Protože ti, kdo byli uzdravení, stejně jednou zestárli a umřeli; ale slovo, které od Ježíše lidé slyšeli – a které slyšíme i my dnes – dává věčný život.

 

Milí bratři a sestry,

Můžeme si stručně připomenout příběh knihy Job, ze které je dnešní první čtení. Spravedlivý a bohabojný Job je požehnán velkou rodinou a bohatstvím – zcela v souladu s tím, co říkají předchozí části Starého zákona. Pak ho však Hospodin postihne vším myslitelným neštěstím – Job přijde, s výjimkou své ženy, o celou svou velkou rodinu; přijde i o svůj majetek a nádavkem je postižen ošklivou chorobou. To, co v knize následuje, je rozprava Joba a jeho tří přátel, kteří se neúspěšně snaží přijít na kloub tomu, co se Jobovi stalo. Jedny z nejsilnějších částí této knihy jsou právě Jobovy nářky – jako je ten, který jsme slyšeli v prvním čtení.

Kniha Job je podobenství, které zpochybňuje dřívější přímočarou starozákonní souvislost mezi lidskou spravedlností a bohabojností a na druhé straně Hospodinovým požehnáním, jež se projevuje v bohatství, zdraví, dlouhém věku a hojném potomstvu. Job je spravedlivý a bohabojný, ale přesto se mu tohle všechno přihodí. Proto mu také v rozmluvě jeho přátelé říkají, že má jistě nějaký skrytý vážný hřích, o kterém nikdo jiný neví – jinak by se mu něco podobného nestalo.

Zlo a neštěstí nejsou tedy dopuštění či trest od Hospodina za hřích, jejich původ je podle knihy Job tajemství. Dřívější výpověď Starého Zákona hovoří o tom, že dobro je odměna za spravedlnost a zbožnost a zlo trest za hřích;  celkové vyznění knihy Job však říká ‚nevíme‘. A zcela stejnou zkušenost máme i my. Prostě nevíme, proč dobré lidi postihuje neštěstí a zlí si často žijí klidně a spokojeně; nevíme, proč dostane maminka malého dítěte smrtelnou nemoc; proč někdo nebo něco nezabrání šílenému střelci zmařit patnáct nevinných životů. Jakýkoli pokus o vysvětlení je nedostatečný a mnohdy i velmi zraňující pro ty, které nějaké takové neštěstí právě postihlo. Věříme sice s církví, že existuje ten Zlý; jenže ten -  tuším, že německým teologem a kardinálem Karlem Lehmannem - byl nazván neosobou. V řečtině slovo osoba - prosópon - znamená tvář; to, co je rozpoznatelné před očima druhého. Přirozeností Zlého je však se skrývat, dělat, že žádný není, snažit se o nerozeznatelnost a nořit se do temnoty – a tak v temnotě zůstává i tajemství zla.

Do otázky, kterou kniha Job nastoluje a zároveň nechává otevřenou, vnáší světlo až evangelium. Snad ony davy, které se tísní u dveří Šimonova domu v Kafarnau, už tuší, že Ježíš je odpovědí na toto tajemství, že On je řešením problému zla, které se děje nevinným lidem. Snad proto Pán přitahuje tolik lidí, proto ho všichni hledají, proto se s ním všichni chtějí setkat.

A tak je tomu i s námi. Někdy se hrozíme, jak intenzivně se temnoty a negativita ve světě projevují, možná proto, že jsme o nich stále důkladněji informováni skrze média. Pán již přišel, ale Jobovy otázky jsou v nás stále stejně živé, stále se podobně tážeme nebo – postihne-li něco nás samé – podobně naříkáme. Ale naštěstí při tom všem víme, že Ježíš sám je odpovědí, že je v tom všem naše jediná naděje a jediná záchrana. Že zlo a bolest ještě nějakou moc mají, ale ne už absolutní. Že cokoli se stane, On to s námi ponese.