2. neděle postní B 2024

1. ČTENÍ Gn 22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím."
   Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!"
   ( Anděl ) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna.
   Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl."

Žl 116 (115), 10+15. 16-17. 18-19 Odp.: 9
Odp.: Budu kráčet před Hospodinem v zemí živých.

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: "Jsem tak sklíčen! " Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.
Odp.
Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno.
Odp.
Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem v nádvořích domu Hospodinova, uprostřed tebe, Jeruzaléme!
Odp.




2. ČTENÍ Řím 8, 31b-34

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

 Bratři a sestry!
   Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!




EVANGELIUM Mk 9, 2-10

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni.
   Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! " Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.
   Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".

________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel v listě Římanům říká:  Bůh nám daroval svého Syna. Jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? To nám připomíná, že Otec nám z lásky dal to nejcennější, co měl. Možná si někdy stěžujeme, že nemáme něco, co bychom moc chtěli. Nebo se hrozně moc modlíme, abychom tu vytouženou věc dostali – a když ta modlitba není vyslyšená, tak jsme smutní nebo naštvaní. Ale ten největší dar od Boha už máme – a tak když na to pomyslíme, tak třeba zjistíme, že nám už tolik nevadí, že nemáme něco jiného.

 

Milí bratři a sestry,

 Ve všech třech synoptických evangeliích – byť u Lukáše spíš mezi řádky – je v perikopě o Proměnění Páně nějak zachycen strach, který pociťují Petr, Jakub a Jan tváří v tvář tomu, co prožívají. U Matouše se říká, že padli tváří k zemi a velmi se báli. V Markově vyprávění, které jsme právě slyšeli, sice Petr říká Mistře, je dobré, že jsme zde, ale asi mu tato slova příliš nevěříme; evangelista dodává, že Petr nevěděl, co mluví, tak byli ustrašeni.

Ježíš se učedníkům zjevuje v božském majestátu; Petr, Jakub a Jan vidí, že jsou zahalení v oblaku a slyší Boží hlas. A v tu chvíli si možná vzpomenou na to, co stojí v devatenácté kapitole knihy Exodus, předtím, než má Mojžíš vystoupit na horu Sinaj. To místo zní opravdu hrozivě:

Hospodin pravil Mojžíšovi: „Jdi k lidu, posvěť ho dnes a zítra a nechť vyperou své šaty! Ať jsou připraveni pro den třetí, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinaj.“ Určíš kolem lidu hranici a řekneš: Neopovažte se vystoupit na horu. Ani jejího úpatí se nedotýkejte! Kdo se hory dotkne, musí umřít! Ani ruka se jí nesmí dotknout; kdo se dotkne, bude ukamenován nebo proboden šípy: ať je to člověk, ať je to dobytče, nesmí žít! Ať lidé vystoupí na horu teprve po zatroubení na roh!“ Mojžíš sestoupil z hory k lidu a lid posvětil. Když si vyprali šaty, řekl lidu: „Buďte připraveni na třetí den a nedotýkejte se ženy!“ Když nastalo ráno třetího dne, bylo slyšet hromobití, bylo vidět blesky i černý mrak nad horou a mohutně zazníval zvuk polnice. Všechen lid v táboře se třásl. (Ex 19, 10 -16).

Poté, co Boží hlas dozní, učedníci vstanou ze země a rozhlížejí se kolem; možná se diví, že jsou ještě naživu. Avšak nevidí již nikoho, jen Ježíše samotného – svého Mistra, důvěrně známého, člověka jako oni, kterého se nikdo nebojí. Perikopa končí tím, že Ježíš jim zakazuje o tomto zážitku mluvit s ostatními, dokud nevstane z mrtvých. Smysl toho, co právě prožili, mohou pochopit až poté, až Pán vystoupí na jinou horu, na Golgotu, se svým křížem; až na něm zemře, bude pohřben a vstane z mrtvých.

Možná Pán chce své učedníky - skrze tento silný zážitek - už konečně přesvědčit o tom, kdo je Bůh doopravdy. Chce radikálně proměnit jejich pohled. Ten, který je oděn v hrozivém nebeském majestátu je Ježíš, člověk, jejich přítel a učitel, se kterým jsou stále, o kterém ví, kde bydlí; ví dobře, jak žije a co hlásá. Nikdo se ho nebojí, nikdo v jeho přítomnosti nezemře – naopak, kam přijde, uzdravuje a dává život. A za čas poznají téhož Boha v radikální slabosti; Boha v agónii, Boha, který umírá a je pohřben. Ale ještě poté budou svědky Vzkříšení, a pak již budou moci pochopit úplně.