3. neděle postní B 2024
1. ČTENÍ Ex 20, 1-17
Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin,
tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné
bohy mimo mě.
Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na
nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět
ani tomu sloužit.
Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stihám vinu otců na
synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji
milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez
trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být
svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den
odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá
dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec,
kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi,
moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni
sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý.
Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou
ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví
proti svému bližnímu.
Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po
ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho
býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."
Žl 19 (18), 8. 9. 10. 11 Odp.: Jan 6, 68b
Odp.: Pane, ty máš slova věčného života.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je
spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je
jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou
pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu
z plástů.
Odp.
2. ČTENÍ 1 Kor 1, 22-25
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my
kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo
pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá"
Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než
lidé.
EVANGELIUM Jan 2, 13-25
Slova svatého evangelia podle Jana.
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do
Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak
tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a
býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů
řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho
učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že
tohle smíš dělat?"
Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech
dnech jej zase postavím."
Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let
a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?"
On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z
mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i
slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho
jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však
sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech
vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
Milé děti, bylo by asi moc divné, kdyby si nám někdo tady přímo v kostele otevřel Zverimex nebo směnárnu valut. Jenže pro jeruzalémský chrám a jeho bohoslužebný provoz byly tyhle věci třeba. Určitě si vzpomínáte z Hromnic, že když malého Ježíše přinesli Josef s Marií do chrámu, aby ho představili Pánu, obětovali přitom pár hrdliček.
Kdo si nemohl k oběti přivést tele nebo beránka ze svého stáda, musel si ho na místě koupit. A chudí lidé, kteří si oběť telete nebo beránka vůbec nemohli dovolit, si prostě za pár penízků koupili hrdličky nebo holoubata. Za oběť Bohu se považovaly i peníze vhozené do chrámové pokladny. Tam se ovšem nemohly dávat všechny peníze, které byly tenkrát v oběhu, stejně jako třeba v sousedním Rakousku nemůžete v hotovosti zaplatit našimi korunami, ale eury; a musíte si ty koruny za eura napřed vyměnit. Proč to tedy Ježíš dělá?
Asi proto, že chce naznačit, že brzo už nebude třeba obětovat zvířata ani
peníze. Když dnes přicházíme do kostela na mši svatou, Pán Ježíš při ní obětuje
sama sebe pro nás – obětuje chléb a víno jako své tělo a krev.
Milí bratři a sestry,
V průběhu své veřejné činnosti Ježíš
káže, učí a koná mocné skutky, aby lid Izraele uvěřil, že jeho učení o Bohu a
člověku je pravdivé, že Boží království se opravdu přiblížilo, že on sám je
proroky slíbený Mesiáš. Jenže některým – farizeům a učitelům Zákona – tato
znamení jaksi nestačí, nebo si je pro sebe dokáží odvysvětlit (vyhání zlé
duchy s pomocí Belzebuba, vládce zlých duchů, Mt 12). Chtějí stále
další, možná ještě více jednoznačná. A Ježíš jim na to vlastně nemá co říci;
nemůže nic než poukázat na ono poslední, na ono největší znamení. Vraťme se třeba
ke dvanácté kapitole Matoušova evangelia: Tehdy mu na to řekli někteří z
učitelů Zákona a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ Ježíš jim
odpověděl: „Pokolení zlé a nevěrné hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno
nebude než znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dni a
tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dni a tři noci (Mt 12,38 -40).
Žádné komentáře:
Okomentovat