1. neděle postní B 2024

1. ČTENÍ Gn 9, 8-15

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
    Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.



Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: srv. 10
Odp.: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní !
    Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
    Voda, která ( tehdy byla ) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by ( křest ) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
    On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.




EVANGELIUM Mk 1, 12-15

Slova svatého evangelia podle Marka.

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
    Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."

________________________________________________________

Slůvko pro děti

 

Milé děti, dnešní evangelium nám zase velice hezky přibližuje scéna z biblických postaviček: Pán Ježíš je poušti, u něho je anděl v bílém a pak ta černá postava – Pokušitel, ten zlý. A můžeme z evangelia zjistit, co ti dva dělají: Pokušitel pokouší, snaží se tedy Ježíše navádět k tomu, aby udělal něco špatného. Řekli bychom si, že anděl by měl být taková protiváha - říkat Ježíšovi, ať toho pokušitele neposlouchá. Ale v evangeliu je napsáno něco jiného - andělé nic neříkají, ale Ježíšovi slouží.  Když někomu sloužím a nic za to nechci zpět, je to projev opravdové lásky. Tohle ten zlý neumí - jeho hlavní vlastnost je vlastně to, že neumí milovat, že je to úplný sobec. A když tohle víme, tak taky víme, že nemá vůbec cenu ho poslouchat, i kdyby nám říkal cokoliv hezkého a lákavého.

 

Milí bratři a sestry,

 Evangelium podle Marka je v líčení Ježíšova pokušení na poušti - jako i jinde - mnohem stručnější než to Matoušovo. A tak v dnešním úryvku chybí popis toho, čím ďábel Ježíše vlastně pokoušel. Oproti Matoušovu podání je však zde navíc jeden detail: Ježíš žil na poušti mezi divokými zvířaty. Toto stručné konstatování není jen jakási glosa k dokreslení prostředí pouště; může nás přivést hlouběji k pochopení smyslu tohoto vyprávění.

Proč se Marek vlastně o divokých zvířatech zmiňuje, je naznačeno již v prvním čtení, kdy se Noe ocitne na jedné lodi se svou rodinou a s páry všech krotkých i divokých zvířat, aby tak zachránil stvoření před potopou. Možná však ještě lépe porozumíme, jestliže se vrátíme do prvních kapitol knihy Genesis; ke druhé, takzvané jahvistické zprávě o stvoření, která začíná ve druhé kapitole. Hospodin Bůh stvoří Adama a vloží ho do ráje, kde Adam dává všem divokým i krotkým zvířatům jména; mezi nimi se ovšem nenajde pomoc jemu rovná; a tak Hospodin utvoří z Adamova boku Evu, matku všech živých. Na toto vyprávění pak bezprostředně navazuje příběh o svedení prvních lidí hadem a vyhnání z ráje.

Vyprávění o ztraceném ráji - i když má formu mýtu - naznačuje původní soulad člověka s Bohem, původní soulad muže a ženy jako soulad a lásku mezi lidmi obecně, a také původní soulad člověka s ostatním stvořením. Tento původní soulad byl však hříchem narušen.

Poušť, na kterou je Ježíš - nový Adam - v dnešním evangeliu vyveden Duchem - je pravým opakem ráje, je obrazem celého zraněného stvoření. Je to nehostinné místo, málo vhodné k životu; a mnoho divokých pouštních zvířat může být pro člověka nebezpečných. A odehrává se totéž drama jako ve druhé kapitole knihy Genesis; přichází Pokušitel - jenže tentokrát člověka již nesvede. Ježíš nad pokušením zvítězí - a otvírá se tak cesta příchodu Božího království, které Ježíš hned poté vychází ohlašovat.  Začíná proměna pouště zpět v ráj, začíná náprava porušeného stvoření.

Legendy o některých svatých často zmiňují, že tam, kde působili, docházelo ke smíření člověka a ostatních stvoření: o svatém Benediktovi z Nursie se vypráví, že ještě před odchodem na Monte Cassino, ve svém prvním klášteře v Subiacu, zabránil hrozícímu pádu skály slovy Boží stvoření, zastav se! A vyprávění o vztahu svatého Františka z Assisi ke zvířatům jsou dobře známá, včetně onoho nejznámějšího o zkrocení zlého vlka z Gubbia. Ano, jsou to legendy, nikoli exaktní kronikářské záznamy; ale společně přece jen o něčem svědčí: kdo je blízko Pánu, kdo je s ním hluboce spojen a žije z něj, pak se kolem něj vytváří atmosféra onoho ztraceného ráje, prvotního souladu stvoření. A vidíme kolem sebe každý den také opak - to, jak konkrétní lidské hříchy dokáží stvoření znovu a znovu zraňovat: co v tomto smyslu působí lidská chamtivost, touha mít stále víc, touha vše ovládat a přetvářet ke svému obrazu.

Kéž nám tedy, milí bratři a sestry, letošní postní doba pomůže i v tomto: přiblížit se více Pánu, a tím v našem okolí alespoň maličko obnovovat ztracený ráj - atmosféru vzájemné lásky, pokoje a smíření.