2. neděle v mezidobí B 2024

1. ČTENÍ 1 Sam 3, 3b-10. 19

Čtení z první knihy Samuelovy.

   Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát.
   Hospodin zavolal podruhé: "Samueli! " Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově.
   Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo.
   Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůlí.

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
Odp.
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 6, 13c-15a. 17-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

 Bratři a sestry! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.  Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

EVANGELIUM Jan 1, 35-42 .

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?"
   Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře - "kde bydlíš?"
   Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi.
   Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr (Skála).

 _________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Ti dva učedníci se napřed o Pánu Ježíši dozvěděli od Jana Křtitele – asi tak, jako si o něm povídáme tady v kostele nebo v hodinách náboženství, nebo když ho poznáváte skrze svědectví členů vaší rodiny. Ale takovým poznáním Ježíše naše cesta teprve začíná. My ho totiž potom musíme poznat podobně, jako ti dva, když se sami šli přesvědčit, kde Ježíš bydlí. Nejdůležitější poznání Ježíše je totiž to, když poznáme sami jeho lásku a  dobrotu tak, jak se projevuje v našem životě.

  

Milí bratři a sestry,

 Dva učedníci se ptají Ježíše: Mistře, kde bydlíš? V řeckém originále je použito sloveso ménó, což znamená někde přebývat, nebo zůstávat. A Ježíš je opravdu pozve k sobě.  

Jestliže někoho pustíme k sobě na návštěvu, otvíráme mu do jisté míry svůj intimní prostor, místo, ze kterého se lze dozvědět hodně o tom, jací jsme. Člověk, kterého si k sobě pozveme, uvidí uspořádání a vybavení našeho bytu; uvidí naše knihy v knihovně a obrazy na stěnách. Pokud někoho k sobě pozveme, vlastně se mu otvíráme, neboť necháváme věci v našem obydlí vyprávět o nás samotných – a ony toho mohou na nás říci opravdu mnoho. Ježíš měl možná právě tohle na mysli, když k sobě pozval Ondřeje a onoho druhého učedníka, jehož jméno neznáme. Na jejich otázku, kde přebývá, jim neodpověděl tím, že by jim prozradil adresu. Řekl jim Pojďte a uvidíte, rovnou je pozval k sobě domů, do svého soukromí. A toto pozvání Ondřejovi pomohlo poznat, kým Ježíš je – svému bratru Šimonovi oznamuje: Našli jsme Mesiáše.

 Pán i nás dnes zve tam, kde přebývá – tam, kde se s ním můžeme v našem světě a v našem životním příběhu setkat – a tím poznat, kým doopravdy je. Jsme pozváni přejít dál od poznání, které nám někdo jen předal – jako Jan Křtitel svým učedníkům, když jim ukázal na Ježíše a řekl Hle, beránek Boží. Toto poznání je nutný předpoklad, ale nelze u něj skončit. Musíme přejít dále, k poznání, které je mnohem hlubší a pramení z naší vnitřní zkušenosti. Poznání, které vzniká, když poznáváme konkrétní Ježíšovu dobrotu, lásku a péči, a její projevy v našem konkrétním životním příběhu. Může to být cesta velmi dobrodružná; a někdy, v jistých životních etapách se nám místo, kde Ježíš právě přebývá, může hledat dost těžko. Ale tato cesta je vlastně jediný autentický způsob, jímž Pána opravdu poznáváme. A možná není až tak důležité, jak se nám to daří, ale podstatná je opravdová touha; touha, jež která odolává i ve chvílích, kdy bychom takové hledání chtěli vzdávat, protože se nám Ježíš někdy skrývá. Je důležité mít stále postoj oněch dvou učedníků, kteří na Ježíšovu otázku Co byste chtěli? odpovídají Mistře, kde bydlíš? Kde jsi? Kde je možné Tě najít?