4. neděle postní C 2022

1. ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.

    Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."
    Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna.
    Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.




Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Odp.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.
Odp.




2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.
    Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.




EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali : "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:
    "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil.
    Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal.
    Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci.
    Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit.
    Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'
    Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

___________________________________________________________________

 Slůvko pro děti:

 Milé děti, co myslíte, že dělal otec z podobenství poté, co ten mladší syn odešel? Myslím, že měl o něj velký strach, že v každé volné chvíli vyhlížel, jestli se mu vrátí. Nepřestal ho mít rád, i když ten syn mu hodně ublížil; když po něm chtěl, aby mu dal dědictví, tak tím vlastně řekl – Táto, já bych chtěl, abys už umřel.

I my se můžeme od Pána Boha hodně vzdálit. Ale On nás proto nikdy nepřestane mít rád, nikdy nepřestaneme být jeho milované děti.

 

Milí bratři a sestry,

Postavy mladšího a staršího syna z Ježíšova podobenství o milosrdném otci jsou na první pohled úplně protikladné; na jedné straně slušný starší syn, který Otci slouží a nikdy žádný jeho příkaz neporušil; a pak ten mladší, rebel, který z otcovského domu utekl a vrátil se až po zkušenosti skoro úplného pádu na dno. Přesto mají oba synové jednu věc společnou: je to mylná představa o tom, že jejich synovství je něco, oč se dá přijít, nebo co je nutné si zasloužit. Je to možná jedna z nejdůležitějších skutečností, kterou nám má podobenství ukázat. Oba synové musejí přijít na to, že jejich synovství nikdy nezanikne, že o ně nemohou přijít, že je bezpodmínečné, že jsou milování prostě proto, že jsou. Být syny otce je jejich nejhlubší identita, která se nikdy nezmění.

Mladší syn, na úplném dně, hladový a mezi vepři (což je pro každého Izraelitu, jak víme, nečisté zvíře) jde do sebe, uvědomuje si, co vlastně udělal, a chce se vrátit domů. 'Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků'. Mladší syn se domnívá, že svým činem o synovství přišel, že už synem být nemůže. Otec ho ale hned po jeho návratu ubezpečuje o opaku: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy!' Syn okamžitě dostává zpět atributy svého synovství, nikdo ho nemůže zaměnit za nádeníka. Byl vždycky synem a vždycky bude.

Ve druhé části podobenství se potom dozvíme, jak chápe sebe sama a svůj vztah k otci starší syn. : 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'  Mladší syn myslel, že o svůj status syna přišel a bude muset být doma nádeníkem; starší syn měl ale tuto mentalitu nádeníka vždy. Docela se podobá dělníkům první hodiny z podobenství o práci na vinici, které je u svatého Lukáše o tři kapitoly dále: dělníci, kteří pracovali celý den, reptají, že majitel vinice dal stejně těm, co pracovali jen chvíli - a to přece není spravedlivé. Jenže syn není nádeník, je to syn. Myslel si, že si musí otcovu lásku zasloužit, že musí být hodný, poslušný a pilný, aby ho otec měl rád. Jenže i on vždycky synem byl a vždycky bude; otec mu něžně říká: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou, a vše co je mé, je i tvé'. Příběh má otevřený konec: mladší syn po své dramatické zkušenosti pochopil, že vždycky synem byl a bude, a snad to nakonec pochopil i ten starší, i když o tom podobenství na konci nic neříká.

Dnes je neděle Laetare – Radostná. A mimo jiné se můžeme radovat z toho, že naše identita milovaných Božích dětí, ta nejhlubší, kterou máme, je navždycky. Nikdy nemůžeme přijít o to, že jsme Boží synové a dcery. Můžeme na to zapomenout, můžeme jimi nechtít být, ale stejně jimi jsme a navždy budeme. Boží láska ke každému člověku je naprosto věrná a trvalá, protože ona je Boží podstatou. A toto radostné vědomí nám může pomoci, abychom opravdu žili způsobem hodným toho, že jsme Boží děti a sobě navzájem bratři a sestry.