2. neděle postní C 2022

1. ČTENÍ Gn 15,5-12.17-18

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
    (Znovu) mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
    (Abrám) řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
    (Bůh) mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku a holoubě."
    (Abrám) mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
    Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: “Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"

Žl 27 (26),1.7-8a.8b-9abc.13-14 Odp.: 1a
Odp.: Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?
Odp.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, smiluj se nade mnou, vyslyš mě! Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá:
Odp.
Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou, v hněvu neodmítej svého služebníka! Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Odp.
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!
Odp.

2. ČTENÍ Flp 3,17-4,1

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

    Bratři a sestry, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
    My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
    A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu pevně, milovaní!

EVANGELIUM Lk 9,28b-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
    Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
    Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

____________________________________________________________________

Místo slůvka pro děti bude představení úkolu pro druhý postní týden - v rámci aktivity ‚Ježíš je náš pravý král‘.

 

Milí bratři a sestry,

Minulý týden jsem se ve svém covidovém sebeuzavření vrátil ke knize Franze Werfela Píseň o Bernadettě. Kniha vypráví příběh lurdské vizionářky, pozdější svaté Bernadetty Soubirousové; ač je to románové vyprávění, přesto se drží skutečných událostí. Jedním z nejsilnějších míst v románu je popis událostí, které předcházely vytrysknutí lurdského pramene. Čtrnáct dní po prvním zjevení, 25. února 1858, Bernadettě její krásná Dáma říká: Běžte k prameni, napijte se, a pojezte z bylin, které tam rostou – a ukáže přitom na jedno místo v jeskyni. Žádný pramen tam ale není; Bernadetta musí vyhrabat v zemi jamku a napít se trochy vody, která se tam objevila - ale spíš než voda je to bahno, kterým se Bernadetta umaže a málem zalkne, když se ho snaží polknout. A mimo to vše ještě musí sežvýkat trochu bylin, které na místě najde.

Lidé ten den čekali, že se stane nějaký velký a všem viditelný zázrak. Všichni si vyprávěli o tom, jak vypadala Bernadetta při zjeveních v minulých dnech; jak se její tvář proměnila do éterické, nadpřirozené krásy, když viděla svou Dámu. Avšak místo zázraku se stalo něco úplně jiného. Cituji z knihy v překladu Jitky Fučíkové: „(Bernadetta) těká po jeskyni a nakonec někde v koutě žvýká trávu, vyhrabává nehty hlínu, pomazává si čelo a tváře špinavým bahnem a nakonec ještě hrudku hlíny spolkne a vzápětí ji s velikými obtížemi zvrátí. Potom se k ní vrhne rodina, aby ji pomoci mokrého hadru zase uvedla do stavu důstojného člověka. Lidé vidí a chápou jen tato fakta. A to, co se jim naskýtá k viděni, je odporný obraz duševní poruchy, s jakou se i v blázinci setkáváme jen zřídkakdy.“

Jenže už druhý den na místě, kde Bernadetta jedla bláto a trávu, vytryskne pramen a zanedlouho dojde k prvnímu z řady zázračných uzdravení.

Vzpomněl jsem si na tuto pasáž, když jsem četl dnešní první čtení a evangelium. Abrám – a pak Petr, Jakub a Jan – jsou svědky velmi podivných událostí, něčeho, co nechápou, a co jim vůbec nedává smysl. Nejsilněji je to patrné právě na příběhu Abráma – později Abraháma - z patnácté kapitoly knihy Genesis. Abrám žádá znamení, které by mu jasně ukázalo, že Hospodin pro něj má opravdu zaslíbení: Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že dostanu zemi do vlastnictví? A Hospodin ho vzápětí uvede do zvláštní, bizarní a nepochopitelné situace; Abrám musí napřed přivést - zřejmě na nějaké místo v poušti - všechny možné zvířecí oběti, které kult Izraele zná; a pak musí obětovaná zvířata chránit před supy, jako by si Hospodin oběti vůbec nevšiml. Abrám nakonec usíná, přemožen hrůzou a úzkostí, přemožen zmatkem a nepochopením toho, co prožívá. Jenže právě v této chvíli se mu zjevuje Hospodin a Abrám poznává, že zaslíbení se skutečně splní.

Ježíšovi tři nejbližší učedníci jsou na tom v evangeliu podobně. O Petrovi se říká, že nevěděl, co mluví; neví, co má říci na to, co právě prožil. A když je zahalí oblak, padá na ně bázeň, stejně jako na Abráma v prvním čtení. Z oblaku se však nakonec ozývá hlas:  To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte. Učedníci sice nerozumějí tomu, co se vlastně na hoře Tábor stalo, ale ví, že Ježíš je Boží Syn, že se plní starozákonní proroctví a přichází spása.

Milí bratři a sestry, i nás Bůh často provádí životními situacemi, které jsou z našeho pohledu absurdní, které nedokážeme pochopit a které nám nahánějí strach. Ještě před pár dny by asi málokdo čekal, že Putinův režim bude schopen agrese na Ukrajinu. My, kteří ještě pamatujeme sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století a studenou válku, jsme si možná mysleli, že už takové věci patří minulosti, že staří démoni se už ze své temné propasti nevrátí. A teď najednou s překvapením a hrůzou sledujeme, že ti stejní staří démoni jsou zpět v plné síle.

Boží slovo dnešní neděle nám ale říká, že právě toto zvláštní a pro nás nepochopitelné Boží jednání (či snad lépe Boží dopuštění) jsou nakonec porodní bolesti nového, vykoupeného světa, který nám byl zaslíben, jako Abrámovi jeho země. Můžeme pociťovat strach, můžeme mít dojem, že tomu ani za mák nerozumíme. Neměli bychom ale ztrácet důvěru v Boha, měli bychom i v takových chvílích mít na mysli poslední verš dnešního žalmu: Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých! Důvěřuj v Hospodina, bud' silný, ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina! Projdeme-li touto situací s důvěrou, nakonec můžeme být svědky toho, že to opravdu byla cesta ke spáse, že se Boží zaslíbení naplnila.