15. neděle v mezidobí B 2021

 

1. ČTENÍ Am 7, 12-15

Čtení z knihy proroka Amosa.

    Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: "Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám."
   Amos odpověděl Amasjáhovi: "Nebyl jsem prorok ani prorocký učedník, byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!"

Žl 85 ( 84 ), 9ab + 10. 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody. Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách
Odp.

2. ČTENÍ Ef 1, 3-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

    Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna.
    V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a rozumností: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který všechno působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše.
    Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.




EVANGELIUM Mk 6, 7-13

 Slova svatého evangelia podle Marka.

    Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
    Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty.
    Řekl jim: "Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim."
    Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je. ____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Ježíš posílá své učedníky kázat a uzdravovat - všechno to, co dělal i on sám. Mají si brát na cestu jenom to, co je nejnutnější - ale za to mají jít vždycky ve dvou. Možná jim - i nám - tím chce Ježíš říci, že vztahy lásky a přátelství jsou o moc důležitější, než to, co člověk má.

 

Milí bratři a sestry,

Ježíš v evangeliu posílá svých Dvanáct - prvotní společenství církve - na cestu. Posílá je po dvou a nařizuje jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Apoštolové jdou na svou cestu následování Ježíše po dvou, a jen s nejnutnějším potřebným vybavením. Nemají mít na cestě dvoje šaty, ale druhého člověka po boku ano. Vztah je na cestě následování mnohem důležitější než hmotné statky.

Vzpomněl jsem si v této souvislosti na zkušenost ze služby zpovídání v brněnském kapucínském klášteře. Budu hovořit všeobecně, a tak nehrozí porušení zpovědního tajemství, navíc je to něco, o čem mluvit je hodně potřeba. Mám dojem, že v poslední době se to stává čím dál častěji – lidé se vyznávají z toho, jaká řevnivost, rozdělení a úplné zničení vztahů lásky a přátelství se dějí kvůli majetku. Rodina je schopná se do krve rozhádat ve věci chátrajícího malého domku na brněnském venkově v ceně snad necelého jednoho milionu korun. Výrok svatého Pavla z prvního listu Timotejovi o tom, že kořenem všeho zla je láska k penězům, jsem považoval za trochu přehnaný a jednostranný, ale právě po těchto zkušenostech zpovědníka si to již nějaký čas nemyslím.

Možná máme trochu smůlu v tom, že naši přítomnost, náš životní příběh zde a nyní, již nevnímáme jako cestu, ale jako cíl, jako trvalé bydliště, které si musíme zvelebit, abychom se v něm cítili co nejkomfortněji. Zapomněli jsme na to, o čem velmi lapidárně hovoří list Židům: zde nemáme místo k trvalému pobytu, to budoucí město hledáme. Zapomněli jsme, že jsem na cestě – řečeno s Pierrem Teilhardem de Chardin – do bodu Omega; do místa, které se zmiňuje ve dnešním druhém čtení: až se naplní čas pro dílo spásy, až bude v Kristu sjednoceno všechno, co je na nebi i na zemi.

Obraz cesty učedníků po dvou a jen s nejnutnějšími životními potřebami není jistě výzvou k tomu, abychom všichni žili ve františkánské chudobě. Je ale pobídkou, abychom se zamysleli, zda to, co vlastníme, slouží vztahům lásky a přátelství - nebo jestli to náhodou není naopak. Můžeme bydlet ve velkém a komfortně zařízeném domě, nebo v malém skromném bytě; podstatné je ale to, zda je to prostor, v němž mohou kvést vztahy lásky, prostor, kde je mi s druhým dobře, kde v dobrém i zlém sdílíme náš život. Hmotné skutečnosti jsou jen do času; vztahy opravdové lásky ale přecházejí do věčnosti, do plnosti života v Kristu, v němž bude jednou vše sjednoceno.