slavnost Seslání Ducha Svatého B 2021

1. ČTENÍ Sk 2, 1-11 

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země j e plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracej í se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5, 16-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!




EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

____________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Ve dnešním první čtení je scéna vylití Ducha Svatého na učedníky, kteří začnou v Jeho síle svědčit o velkých Božích skutcích v různých jazycích; takže se přítomní lidé ze všech možných národů tehdy známého světa diví: jak to, že každý z nás slyší svou mateřštinu?

Doslovně přeložený řecký text by zněl přibližně: jak to, že každý z nás slyší řeč, do které jsme se narodili?  Překlad mateřský jazyk je v tomto kontextu asi ještě výmluvnější, než kdyby byl třeba použit obrat rodná řeč. Malé dítě vnímá, že ten, kdo k němu hovoří, je mu bližší a má ho mnohem víc rád než ti ostatní; mateřský jazyk má spojený s mateřskou blízkostí a láskou. Proto je také pro většinu lidí mateřská řeč první a nejpřirozenější způsob komunikace a porozumění světu. Poznáváme to tehdy, když se z nějakého důvodu chceme nebo musíme naučit nějaký cizí jazyk – snad s výjimkou lidí, kteří dlouho žili v cizí zemi nebo vyrůstali v dvojjazyčné rodině. Vyjadřování a myšlení v jazyce, který není mateřský, nám nikdy nejde tak snadno a spontánně; a to ani když jsme jej velmi dobře ovládli.   

Když tedy učedníci, kteří obdrželi dar Ducha, hovoří k lidem jejich mateřskou řečí, hovoří přímo k jejich srdci. A v trochu jiné rovině totéž můžeme říci i o daru Ducha, který dostávají všichni křesťané: schopnost mluvit k srdci druhého člověka. Právě proto, že v přeneseném smyslu je ‚mateřský jazyk‘ - způsob pochopení světa a komunikace - u každého člověka jiný a originální.

Jestliže s někým hovoříme, vždycky zároveň stojíme před tajemstvím jeho osoby; neznáme dokonale jeho příběh, jeho vnitřní svět, to, nad čím právě nejvíce přemýšlí, z čeho má největší obavy. Někoho bychom například chtěli potěšit v hlubokém zármutku, dodat mu odvahu; nebo bychom si přáli, aby na základě našeho svědectví našel víru - jenže nevíme, jak to udělat, nevíme, jaká slova a jaký tón zvolit, aby se to řečené skutečně dotklo jeho srdce, aby v něm naše slova vyvolala účinek, jaký bychom si přáli. Někdy nám může trochu pomoci psychologie, ale stejně v tomhle smyslu cítíme, že jsme víceméně bezmocní. Nevíme, jestli naše slova místo útěchy ještě víc nerozjitří žal, nebo jestli vůbec budou slyšena.

S pomocí Ducha Svatého se nám ale tajemství druhé osoby, její srdce, její ‚mateřská řeč‘ může poodhalit a můžeme také najít správná slova, jimiž budeme opravdu hovořit k srdci druhého. Dobrým příkladem jsou někteří světci: svatý otec Pio z Pietrelciny nebo svatý Jan Maria Vianney dokázali být podle mnoha svědectví ve zpovědnici nebo na kazatelně velmi nevybíraví a někdy od nich penitenti odcházeli s pláčem.Vždycky to však vedlo k jejich obrácení a polepšení života.