5. neděle velikonoční B 2021

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

    Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

EVANGELIUM Jan 15, 1-8

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

_________________________________________________________________________

Milí bratří a sestry,

Asi před osmi lety, když jsem ještě sloužil v brněnské farnosti u kostela svatého Tomáše, přišel jednou do farní kanceláře mladý muž, právě osmnáctiletý, který byl u Tomáše jako dítě pokřtěn. Jedna z prvních věcí, kterou jako plnoletý chtěl udělat, bylo vystoupení z církve. Už si nepamatuji, proč: zřejmě sama sebe - jako ostatně hodně mladých lidí - považoval za ateistu a církev, ke které skrze svůj křest patřil, za tmářskou středověkou instituci vymývající lidem mozky. Raději jsme mu moc nevysvětlovali, že z církve formálně vystoupit může, ale že neexistuje něco jako odkřtění – ať skončí světonázorově i lidsky kdekoli, svátostné znamení křtu v něm zůstane. Samozřejmě jsem neznal celý jeho příběh. Pravděpodobně neměl žádnou nebo skoro žádnou křesťanskou výchovu; ale možná taky, že ano – a třeba i vzornou a láskyplnou.

Ježíš v dnešním evangeliu říká Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. V souvislosti s onou příhodou v tomášské farnosti – a nejen s ní – jsem si silně uvědomil, jaká je to křehká skutečnost; jak nic není předem jisté, jak o toto zůstat v Kristu musíme každý den zápasit. Ano, Ježíš je s námi stále; pečeť křtu v našem lidství zůstává navěky, protože Bůh nebere nikdy svou lásku zpět, nemůže být nevěrný. Ale na naší straně je problém. Existuje tolik skutečností, které naše zůstávání s Ním a v Něm ohrožují. Třeba bezbřehá škála možností, jak si v našem otevřeném světě naplnit život. Nebo neustálý příval obrazů a informací, které dělají z naší duše tržnici se vším možným spíš než dům Otce a komplikují nám ztišení a vnitřní modlitbu. A ještě například různá životní zklamání a krize, ve kterých jsme příliš nepociťovali, že by Pán s námi byl. Asi to nelze říci lépe, než píše svatý Pavel ve druhém listě Korintským: poklad víry máme v hliněných nádobách.

Boží slovo dnešní neděle - a také té příští - ovšem také svědčí o úžasných a krásných zaslíbeních pro ty, kteří přes to všechno v Pánu setrvají. Zůstaneme-li v Něm, nemusíme mít snazší život a nemusí se nám vyhnout utrpení – ale budeme mít jasné vědomí Jeho blízkosti, budeme stále vnímat, že jsme v síle našeho křtu milované Boží dětí, ať se děje cokoli. A zejména: poneseme mnoho ovoce, náš život bude ve spojení s Pánem plodný láskou - neboť bez Něj nemůžeme činit nic.