2. neděle velikonoční B 2021

1. ČTENÍ Sk 4, 32-35

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné.
Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.
   A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

Žl 118 (117), 2-4. 16ab+17-18. 22-24 Odp.: 1

Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."

Odp.

Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal mé však smrti.

Odp.

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!

Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

 

EVANGELIUM Jan 20, 19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.  Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mé-ho boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

 Slavný italský spisovatel a filozof Umberto Eco napsal už před lety knihu Skeptikové a těšitelé, ve které přemýšlel o současné západní masové kultuře. .Pokud bychom tento název převedli do jednotného číslo – Skeptik a těšitel -  mohli bychom si jej vypůjčit jako shrnutí tématu  dnešní promluvy. 

Oním těšitelem - jak jej ostatně v církvi tradičně nazýváme - je Duch svatý; působící skrze společenství věřících. Skeptikem je pak apoštol Tomáš.

První i druhé čtení je plné radosti a pokoje; obě dvě čtení svědčí o působení Ducha svatého v životě prvotního společenství církve. V prvním čtení, rodicí se církev právě zažila vylití Ducha svatého, a v úryvku jsou popisovány jeho plody - jednota společenství (jedno srdce a jedna duše), sdílení majetku a svědectví. Další účinky působení Ducha svatého jsou rozpoznatelné ve druhém čtení v listu sv. Jana - jsou jimi víra v Ježíše jako Mesiáše   a Syna Božího, a pak láska, která se projevuje plněním přikázání.

V evangeliu se pak Ježíš setkává se společenstvím učedníků a dává jim jakési prvotiny - či zaslíbení - Ducha svatého, i když do Letnic ještě nějaký čas zbývá. Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Už se zde naznačuje, k čemu dojde po vylití Ducha svatého o Letnicích - prvotní společenství církve bude vysláno svědčit o Ježíši, a dostane moc odpuštění hříchů. 

Mezi učedníky je však jeden - Tomáš - který, zdá se,  tomuto působení Ducha svatého vzdoruje. Při prvním setkání učedníků se Vzkříšeným ve večeřadle není přítomen, a to ho do jisté míry ze společenství vyděluje - když potom znovu přijde, ostatní už jsou trochu jinde, než on. Snaží se Tomáši svědčit o tom, že se se Vzkříšeným setkali, ale zatím marně. Tomáš se nenechává strhnout jejich nadšením a zůstává skeptikem. Jeho odpověď jakoby mluvila z duše mnoha moderním lidem - chce jasný důkaz, svědectví ostatních apoštolů mu nestačí, musí si na to udělat názor sám. A učedníci jsou v tuto chvíli bezmocní. 

Tomáš však činí jednu velmi dobrou věc - v tomto společenství zůstává, jeho skepse ho nevede k tomu, aby odešel. A také společenství zůstává s ním. A všimněme si dobře toho, že jeho setkání se Vzkříšeným, kdy mu Ježíš vyšel vstříc a splnil jeho podmínku, se pak nestalo někde o samotě, ale právě ve společenství učedníků.

Poselství této skutečnosti je zřejmé - podtrhuje zásadní důležitost společenství pro víru jednotlivce. Pokud je společenství otevřené působení Ducha svatého a ten v něm přináší plody lásky, odpuštění a sdílení, pak se v něm může setkat s Ježíšem i ten, který momentálně prochází nějakou krizí nebo je jeho víra ohrožena skepsí. Můžeme si na prvním místě vzpomenout na křesťanské rodiny a v nich děti, které dorůstají do dospělého věku, kdy je krize víry a příslušnosti k církvi téměř zákonitým jevem.  Jistě to však platí i třeba o farnosti, nebo o dalších typech křesťanských společenství. Je zde důležitá oboustranná trpělivost a pochopení: Jednotlivec, který je v krizi, má přesto ve společenství setrvat, což nemusí být vždycky jednoduché - a na druhou stranu mu společenství nesmí dát najevo přezírání, nesmí v něm vyvolat pocit, že je kvůli svým pochybnostem nepřijat a nemilován, že je věřící druhé kategorie. Pokud se toto napětí dokáže oboustranně zvládnout, pak společenství může pomoci takovému pochybujícímu k osobnímu setkání s Ježíšem – právě tak, jako pomohlo společenství učedníků Tomášovi.