Slavnost Zmrtvýchvstání Páně  2021 - ve dne

 

1. ČTENÍ Sk 10, 34a. 37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.

     Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."

Žl 118 (117), 1-2. 16ab+17. 22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.




2. ČTENI Kol 3, 1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

EVANGELIUM Jan 20, 1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
    Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

_______________________________________________________________ 

Milí bratři a sestry,

Ve dnešním prvním čtení ze Skutků apoštolů zvěstuje Petr v několika málo větách celý obsah evangelia. Jeho řeč je jakýsi výtah toho nejpodstatnějšího, co bude později obšírně sepsáno všemi čtyřmi evangelisty. Dalo by se říci, že je to vyznání víry rodící se církve, obdoba Creda, které každou neděli recitujeme při mši svaté, a říkáme tím: toto vyznáváme, toto je jádro naší víry. Naše nicejsko-cařihradské vyznání víry však vznikalo postupně, vývojem nauky a reflexí církve prvních křesťanských staletí. Vyznání víry prvotního společenství církve je jednodušší: Ježíš, při křtu v Jordánu pomazaný Duchem svatým, kázal a uzdravoval; pověsili ho však na dřevo a zabili. Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky; protože jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.

Asi bychom právě tohle poslední jedli jsme s ním a pili mohli Petrovi a těm ostatním trochu závidět; mohli bychom jim závidět, že byli přímými svědky; že mohou zvěstovat to, co slyšeli, co na vlastní oči viděli a čeho se jejich ruce dotýkaly, jak se píše v úvodu prvního listu svatého Jana. Mohli bychom si říci že pro ně pak tedy muselo být snadné jít a hlásat; my ale, kteří žijeme o dva tisíce let později, jsme odkázáni pouze na jejich svědectví a na naši holou víru, že je pravdivé.

Přesto jsme i my, milí bratři a sestry, v síle Ducha svatého povoláni svědčit o tom, že jsme Vzkříšeného potkali. Jistě Pána nemůžeme vidět v jeho lidské podobě a dotýkat se ho jako Tomáš. Ale asi každý z nás se se Vzkříšeným setkal skrze události našeho životního příběhu, skrze zkušenost, jíž jsme s Ním mohli prožít něco podobného smrti a vzkříšení – a to jako jednotliví křesťané i jako celá církev. Taková zkušenost může mít tisíce podob. Například nenadálé vyřešení nějaké bezvýchodné situace. Nebo nepodmíněná vnitřní útěcha ve velkém smutku a zoufalství, třeba při ztrátě někoho blízkého. Nebo třeba zkušenost s tím, kdy jsme dokázali něco cenného a krásného v našem životě obětovat, protože to bylo nutné – ale přitom jsme zakusili hluboké vědomí, že ta oběť má smysl a že se to obětované vlastně neztrácí.

Věřím, že právě v takovéto zkušenosti se dotýkáme mystéria Vzkříšeného Pána, který to všechno s námi spoluprožívá. Že můžeme zažít něco podobného jako Petr, Jan, Magdaléna nebo Tomáš. I my můžeme svědčit o Zmrtvýchvstalém, protože ho viděl náš duchovní zrak a ruce naší zkušenosti se ho dotýkaly