7. neděle velikonoční C 2016

1. ČTENÍ Sk 7,55-60

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel.
    Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.


Žl 97(96),1+2b.6+7c.9 Odp.: 1a+9a
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu, všichni bohové se mu koří.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
    Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
    "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města.
    Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda."
    Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
    Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!


EVANGELIUM Jan 17,20-26

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
    A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
    Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
    Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."

Milí bratři a sestry,

V textech dnešní neděle se vícekrát vyskytuje slovo sláva, a my je máme nejčastěji spojeno s tím, že někdo je v něčem velmi úspěšný a proto o něm ví velký počet lidí – někdo je slavný politik, vědec či umělec . Na kapličkách, Božích mukách a křížích vyskytujících se v české a moravské krajině najdeme  často nápis K větší cti a slávě Boží dal zhotovit - například - Josef Novák roku 1895, a smysl je podobný: snaha o to, abychom si při pohledu na kapličku či kříž vzpomněli na Boha a na jeho spásu a vzdali mu díky; aby si na Něj vzpomnělo co nejvíce lidí, aby byl slavný přesně v tom smyslu, v jakém mu rozumíme, když to říkáme o nějakém člověku: ten je slavný.

Jenže, jako i jindy, smysl tohoto slova, tak jak je používá Ježíš, se nekryje s tím, jak mu obvykle rozumíme. Boží sláva není nárok absolutního vládce na to, aby mu jeho poddaní vzdávali chválu a čest. Boží sláva není nic jiného než Boží podstata, kterou je Láska. Láskou se Bůh oslavuje, a protože je to Láska, která se dává druhému, můžeme pochopit i výroky dnešního evangelia: Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Když je někdo slavný v lidském slova smyslu, těžko může svou slávu nikomu darovat. Bylo by zvláštní, kdyby laureát Nobelovy ceny za fyziku svou cenu jen tak předal dejme tomu studentovi prvního semestru fyziky, který zatím na nic podstatného a důležitého nepřišel. Nebo aby slavný zpěvák trval na tom, že ovace za jeho koncert vlastně patří někomu jinému, který třeba neumí zpívat.

Boží slávou je však Láska, a tu je možné darovat – ba co víc, darování se je její podstatou, a kdyby se nedávala, zanikne a nebude. Proto můžeme také rozumět na první pohled protismyslným tvrzením o tom, že Božím trůnem je kříž, že kdo se ponižuje, bude povýšen, a že kdo je slabý, je silný. Boží slávou a ctí je Láska, a ta může mít podobu skrytosti, slabosti a zdánlivé prohry, podobu kříže. Kéž nám dar Ducha svatého, na který čekáme, dá pochopit a přijmout –a on jediný může -  nejen slávu Ježíšova kříže, ale i všech našich vlastních křížů. Kéž pochopíme, že právě v nich je  Boží sláva – i ta naše.