4. neděle velikonoční C 2016

1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.

    Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.

    Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.

    Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.

    Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

Žl 100(99),2.3.5 Odp.: 3c

Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. nebo: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!

Odp.

Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Odp.

Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.

Odp.

2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.

    A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."

EVANGELIUM Jan 10,27-30

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:

    "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.

    Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Na první poslech by dnešní krátké evangelium mohlo vyznět až příliš optimisticky: jakoby se slovy z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo ohlašovala jakási jasná a bezproblémová jistota spásy. Jenže tato slova je třeba zasadit do kontextu toho, co Ježíš říká v první větě: Moje ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jsou za mnou. Ovce slyší Ježíšův hlas, tedy Boží slovo,  a jdou za Ježíšem, tedy nejen slyší, ale i poslouchají, konají, jak jim Slovo říká. Právě jen za těchto podmínek je spása jistá, neboť právě jen ty, kdo slyší Boží slovo a žijí podle něj, nikdo Otci nevyrve z rukou.

V prvním čtení se setkáváme se stejnou skutečností negativním pohledem. Pavel a Barnabáš v síle Ducha hlásají Slovo v Antiochii Pisidské, a mnoho lidí je slyší a přijímá. Avšak někteří, jimž je Slovo přednostně určeno díky jejich původu, ‚slyšíce neslyší‘. Üčinek Slova je v nich překryt něčím zcela jiným:  Když viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí. Proto jim Petr říká ona tvrdá slova o tom, že když Slovo nepřijali, nebudou mít podíl na věčném životě. Dělící čára zde vůbec nejde mezi židy a pohany, ale mezi těmi, kteří Slovo přijímají, a těmi, kteří je nepřijímají, neboť jejich srdce je plné věcí, které činí vstup Slova nemožným.

Tato výpověď dnešních čtení je důležitá právě v dnešní době, kdy se naše srdce může snadněji než kdy předtím zaplnit skutečnostmi, jež nedovolí Božímu slovu vejít. Žijeme-li v permanentním stresu, bombardováni hlukem a barevnými vizuálními vjemy, vnitřně rozptýleni tisícerými myšlenkami a činnostmi, nebo zmítáni emocemi, jako oni Antiochijští, nedáváme Božímu slovu příliš velkou šanci na účinnost. Pokud je vůbec slyšíme nebo čteme, zapadne mezi tisíce jiných slov a obrazů, a buď vůbec nevzklíčí, nebo z něj bude neduživá rostlinka, která stejně brzo zahyne.

Ježíš nás však v dnešním evangeliu krátce, ale jasně ubezpečuje, že otvírat se jeho Slovu je jistá a bezpečná cesta. Pokud budeme skutečně slyšet jeho hlas, a slyšíce jít za ním, nikdo a nic nás od něj nevzdálí.