3. neděle velikonoční 2016

                                                                                    

1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.


Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b

Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.


2. ČTENÍ Zj 5,11-14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.



EVANGELIUM Jan 21,1-19 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě! "
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

            Milí bratři a sestry,

21. kapitola Janova evangelia je pravděpodobně jakousi vsuvkou a je jediným místem, kde se nepopisuje setkání se Vzkříšeným v Jeruzalémě, ale na břehu Genezaretského jezera.  Má proto také zvláštní vnitřní souvislost s příběhem povolání rybářů Petra, Ondřeje a synů Zebedeových, tak jak je čteme na začátku synoptických evangelií. V Petrově rozhodnutí  Jdu lovit ryby můžeme zároveň zahlédnout touhu vrátit se k životu, který vedl, ještě než potkal Ježíše. I když bychom podle předchozích kapitol Jana mohli soudit, že Vzkříšený se již učedníkům zjevil tolikrát, že nezbývá místo pro pochybnosti, přesto návrat do Galileje a ke starému zaměstnání svědčí o jakési nejistotě. Jako by Petr chtěl navázat tam, kde skončil, když ho Ježíš povolal, protože nedokáže pochopit smysl posledních tří let svého života, a neví přesně, co bude.

Avšak zde se opět objevuje Vzkříšený, a zcela jiným způsobem, než bychom čekali. Ježíš se na místě prostě neocitne a nevyčte Petrovi jeho únik a nedověru. Naopak s Petrem a ostatními do této situace úniku zpět vstupuje, je v ní přítomen, i když nejprve nepoznán. Skutečností zázračného rybolovu se jim nejen nechává znovu poznat jako Živý, ale zároveň jim dává pochopit, že se vlastně už nelze utéci do minulosti, do doby předtím, než ho poznali. Že jeho vůle a jeho moc je za vším, za celým jejich životním příběhem, a neprojevuje se až od doby, kdy se stali jeho učedníky. Že On je tajemným způsobem přítomen v celé skutečnosti. Toto vše dohromady vyjadřuje Petr svým krátkým zvoláním Pán je to!

Po tomto zázračném rybolovu se jakoby na vyšší rovině opakuje příběh Petrova povolání: už není od sítí zavolán jen k tomu, aby šel za Ježíšem, ale nyní má pást jeho ovce. Zároveň je mu naznačeno, kam jej toto povolání přivede, že na něho budou vztaženy ruce, že zemře mučednickou smrtí. A Ježíšovo zvolání Následuj mne! nakonec toto druhé povolání zpečeťuje.

Dnešní evangelium je provokativní a útěšné zároveň. Promlouvá do situací, kdy se i my sami ohlížíme zpět a toužíme po úniku-ať už z nostalgie, ze strachu, kvůli obtížím, a podobně. Jedno z častých pokušení našeho života je od něčeho či od někoho odejít, nechat něčeho dobrého, co jsme předtím rozpoznali jako Boží vůli pro nás. Pokušení, projevující se našeptáváním typu ‚Dřív to bylo lepší‘, ‚Vrátím se k tomu, co mám osahané a zvládnuté‘ nebo ,Mám to moc těžké a nevidím v tom smysl‘. Víme, že Bůh nám dává svobodu skutečně něco vzdát nebo od něčeho odejít, ale provokativní zvěstí dnešního evangelia je právě to, že nás nenechá jít jen tak, že se bude stále připomínat a vstupovat nám do života, jako proroku Jonášovi, když ne jinak, tak alespoň hlasem svědomí. Toto provokativní poselství je však zároveň útěšné, neboť říká, že Bůh nás ani v situaci úniku neopustí, a pokud Jej v ní rozpoznáme a vrátíme se k Němu, mohou se na nás uskutečnit ještě mnohem větší věci.