sobota 26. května 2018


Slavnost Nejsvětější Trojice B 2018


1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."



Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.



EVANGELIUM Mt 28, 16-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček vidíme Pána Ježíše, jak posílá své učedníky. Zapamatovali jste si, děti, co je posílá dělat? Je to přesně to, co dělá církev od té chvíle až dodnes a věříme, že to tak bude až do konce času.  Je to jednak získávání nových učedníků. To se děje tím, že církev hlásá radostnou zvěst o tom, že Ježíš za nás zemřel a vstal z mrtvých. Potom je to druhé – ti, kteří tomu uvěří, jsou přijati mezi Kristovy učedníky křtem ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého – tak křtíme i my dnes. A potom je to třetí – aby ti, kteří byli pokřtěni, se učili žít novým životem, tak jak nás to Pán Ježíš naučil. Ale to hlavní je úplně na konci – Pán Ježíš slibuje svým učedníkům, a nám taky, že s námi vždycky zůstane. Učedníkům možná to, co jim Ježíš řekl, aby konali, vždycky nepůjde úplně dobře – například žít tak, jak nám přikázal, nám někdy jde těžko. Ale i kdybychom všechno pokazili, tak Pán Ježíš s námi vždycky zůstane, protože On je věrný a On nic nepokazí.

Milí bratři a sestry,

U příležitosti dnešní slavnosti Nejsvětější Trojice se můžeme zamyslet nad jedním velmi známým obrazem stejného jména -  ikonou Nejsvětější Trojice od středověkého ruského ikonopisce, mnicha Andreje Rubleva, kterého pravoslavná církev uctívá jako svatého. Bylo by sice lépe, kdybychom onu ikonu měli nyní všichni před očima, ale je natolik známá, že to snad půjde i bez ní.
Je dobře známo, že zobrazení Nejsvětější Trojice ve východní ikonografii - a to už dávno před Rublevem - vychází ze starozákonního  příběhu o Abrahámovi a Sáře, které přicházejí v Mamre navštívit tři hosté. Jejich totožnost je zahalena tajemstvím-na ruských ikonách jsou zobrazováni jako andělé. Abrahám a Sára jim přinesou chléb, mléko a pečeného beránka a na oplátku jim hosté zvěstují, že Sára -ač v pokročilém věku-bude mít syna, a že se tak splní Hospodinova zaslíbení. Na Rublevově ikoně sedí tyto tři postavy s křídly v kruhu kolem stolu, láskyplně se dívají jedna na druhou a svými těly vytvářejí vnitřní prostor tvaru kalicha. V jeho spodní části je stůl, na něm mísa s beránkem a pod ní, v podstavci stolu, malý obdélníkový otvor. Abrahám a Sára v obrazu úplně chybí, ačkoli na ikonách před Rublevem se oba ještě vyskytovali, jako malé postavy v dolní části scény.  

Rublevova ikona nám symbolickým jazykem pootvírá tajemství Nejsvětější Trojice, tajemství Lásky tří božských osob, které z nich tvoří jednotu. Avšak ikona zároveň ukazuje ještě jinou skutečnost - povolání každého člověka vstoupit do této intimity Božího vnitřního života, tak jak o tom hovoří i dnešní liturgické texty. 

V evangeliu dává Vzkříšený svým učedníkům úkol jít, získat za učedníky všechny národy a křtít je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Jiný český překlad - ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého - možná ještě lépe vyjadřuje to, co v nás působí svátost křtu.  Každý člověk -jako osoba-je pozván účastnit se společenství lásky tří Božských osob. Svatý Pavel o této skutečnosti hovoří jako o daru Božího synovství, daru Ducha, schopnosti volat Abba, Otče! a spoludědictví s Kristem. Jsme přijati do Boží rodiny: stáváme se syny a dcerami Otce, bratřími a sestrami Syna a zároveň mezi sebou. A spojuje nás láska Ducha svatého.  

Na Rublevově ikoně je toto místo pro každého člověka v malém obdélníkovém otvoru ve stole uprostřed postav, pod mísou s beránkem, která naznačuje, kdo nám do tohoto místa sjednal přístup. Rozjímání ikony má končit právě zde, tím, že člověk v duchu sám projde touto vstupní branou dovnitř, že na toto místo sám vloží svůj život. Zároveň si v tuto chvíli můžeme uvědomit platnost posledního verše druhého čtení: Musíme však jako Kristus trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. Známy holandský autor duchovní literatury, otec Henri Nouwen,  to v jedné meditaci popisuje těmito slovy: Uvědomuji si, že tento obdélníkový otvor mluví o úzké cestě, která vede do Božího domu. Je to cesta utrpení.

Není to pesimistický a neradostný závěr. Je to konstatování reality, sestoupení z nebe zpátky na zem, aby dnešní promluva nepůsobila až příliš neskutečně. Do účasti na společenství Boží trojiční lásky musíme dorůst, v reálném světě, tady a teď, skrze všednost s jejími problémy, stereotypy, ohroženími, bolestmi, kdy se nám často zdá, že Bůh je daleko a naši bratři a sestry se jeví spíše jako cizinci. Kéž ale při tom všem neztratíme ze zřetele nádherný cíl, který nás čeká, protože Bůh je přes všechny problémy věrný a plní svá zaslíbení.   


sobota 19. května 2018


Slavnost Seslání Ducha Svatého B 2018 


1. ČTENÍ Sk 2, 1-11

Čtení ze Skutků apoštolů. 

    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
     V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky." 


Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30
Odp.
Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo Aleluja. 

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp. 


2. ČTENÍ Gal 5, 16-25 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry! 
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! 


EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

Ježíš řekl svým učedníkům: 
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

   
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:

Svatý Pavel mluví ve druhém čtení o ovoci Ducha svatého - je to láska, radost, pokoj a všechno další, co v tom seznamu následuje. Duch svatý v nás tohle všechno způsobuje, asi jako když na jabloň svítí sluníčko a prší, aby mohla vykvést a nasadit jablíčka. Jenže kdo máte doma ovocnou zahradu, tak víte, že je ještě potřeba se o stromy starat-stříkat je proti škůdcům, nebo je trochu prořezat. A tak o to, abychom ovoce Ducha přinášeli, se taky musíme trochu starat a snažit i my.

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty hovoří zejména o tom, co Boží Duch působí v člověku, nebo lépe řečeno k čemu člověka uschopňuje. V prvním čtení ze Skutků apoštolů je to především svědectví: učedníci hovoří působením Ducha svatého o mocných Božích skutcích, tedy o spáse, a hovoří o tom tak, že tomu všichni přítomní rozumějí. V listě Galatským je to zase dar dobrého života podle Boží vůle; v lásce, radosti, pokoji, shovívavosti a všech dalších charakteristikách proměněného života, které nazýváme plody Ducha. A nakonec v evangeliu Ježíš říká, že Duch svatý uvede učedníky do celé pravdy - zde je nejvíc přítomný rozměr poznání, vnitřního pochopení pravd víry. Duch svatý nám dává chápat a přijímat pravdy víry, které nás naučili rodiče nebo ti, kdo měli na starosti naši náboženskou výchovu - je to trochu jako s nějakým poznatkem třeba z matematiky nebo fyziky, který nás mohou naučit ve škole odříkat nazpaměť, například jako rovnici; ale dokud nám to v hlavě ‚nesepne‘, prostě to nechápeme.
Ono uvede vás do celé pravdy ale obsahuje mnohem víc než jenom pochopení, vlastně to zahrnuje všechno, co již bylo řečeno, svědectví i život. Můžeme v té větě zahlédnout obraz cesty, kdy se celý člověk, nejenom jeho rozum, přemístí do prostoru pravdy. Jinak řečeno, Duch svatý nám dává, abychom pravdu nejen chápali, ale abychom byli v ní, uvnitř ní, abychom v ní žili. Pokud mám vnitřní pochopení pravdy, mám jistě i dobrý důvod podle pravdy jednat - jenže to samo o sobě nestačí. Víme velmi dobře, co všechno nám mnohdy brání udělat něco dobrého, i když jsme o dobrotě a správnosti té dotyčné věci naprosto přesvědčeni: je to náš strach, pohodlnost či jen zaběhané vzorce chování. Můžeme si například vzpomenout, kolikrát jsme se neodvážili o naší víře svědčit před někým, kdo zrovna v tu chvíli potřeboval evangelium slyšet a my jsme to věděli - třeba proto, že byl v těžké životní situaci a ztrácel smysl života. Nebo kolikrát jsme stáli před jasnou volbou něčeho, co by přineslo mnoho dobra, ale neudělali jsme to, protože by nás to něco stálo. Je to přesně to, o čem se opět hovoří v listě Galaťanům: Tělo touží proti duchu, takže neděláte, co byste chtěli.
Boží Duch nám tedy dává dar zůstávat v pravdě a lásce, stejně jako Ježíš. Celé svědectví evangelia je o Ježíšově zůstávání v pravdě a lásce, celou jeho bytostí, i když ho to nakonec stojí život. Přesně totéž nám ukazují v celých dějinách církve mučedníci - ne náhodou se červená liturgická barva používá mimo dneška i při jejich svátcích a památkách. My máme slovo mučedník spojené s fyzickým utrpením a neradi ho slyšíme, ale původní význam slova martyr je spíš svědek. Mučedník stojí v pravdě a lásce, i když ho to stojí život, a tím svědčí o přítomnosti a působení Ducha svatého. Duch svatý jediný může k něčemu takovému uschopnit, protože jinak by musel zvítězit sebezáchovný instinkt.
Dnes si připomínáme a zpřítomňujeme vylití daru Ducha svatého na celou církev a celý svět. Kéž nám dá tento dar Otce i Syna zůstávat v pravdě a lásce, v našem všedním dni, i kdybychom vypadali v očích tohoto světa podivně. Úryvek listu Galatským končí větou, kterou můžeme skončit i teď: Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme.

sobota 5. května 2018


6. neděle velikonoční B 2018


1. ČTENÍ Sk 10, 25-26. 34-35. 44-48

Čtení ze Skutků apoštolů.
  Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné."
   Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha.
   Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby ( u nich ) zůstal ještě několik dní.


Žl 98 (97), 1. 2-3ab. 3cd-4 Odp.: srv. 2
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů. nebo: Aleluja.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pra-vice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.


2. ČTENÍ 1 Jan 4, 7-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
  Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.


EVANGELIUM Jan 15, 9-17

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
   To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila.
   To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.
   Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
   Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém.
   To vám přikazuji: Milujte se navzájem."

Slůvko pro děti:
Milé děti, jak můžeme nejlépe poznat Pána Boha? Když chodíme do náboženství, tak je to dobré, ale nestačí to. Když si čteme nějaké vhodné knížky, tak je to taky dobré, ale taky to nestačí. Když si čteme Písmo Svaté, tak je to ještě lepší, ale pořád to nestačí. Ale svatý Jan nám dnes říká, jak Boha poznáme nejlépe – když se učíme mít se rádi.

Milí bratři a sestry,
Dnešní druhé čtení a evangelium jsou shrnutím a jádrem Janova svědectví o tajemství Boha jako Lásky. Hned třikrát se v nich vyskytuje hlavní křesťanské přikázání: milujte se navzájem, či milujme se navzájem. A to ostatní, co je v druhém čtení a evangeliu napsáno, je prostě komentář k tomuto základnímu přikázání lásky. Jsou to témata pro svatého Jana typická.  Kdo miluje, poznává Boha – a kdo nemiluje, Boha nepoznal, i kdyby znal Písmo svaté nazpaměť a četl stohy teologických pojednání. Zároveň ten, kdo miluje, činí neviditelného a neuchopitelného Boha v tomto světě viditelným a přítomným.
Potud jistě radostně a ochotně se svatým Janem souhlasíme; jenomže na jednom místě dnešního evangelia Ježíš podává přesnější definici onoho svého Milujte se navzájem.  Říká, že se máme milovat tak, jako On miloval nás. Je to výzva k tomu, abychom se zahleděli na Ježíšův život jako celek; abychom pravdivě viděli způsob, kterým miluje On. Je třeba rozjímat evangelium, aby nám došlo, co tím Ježíš přesně myslí. A pokud tak učiníme, začínáme mít problém, protože se nám zjevuje pravá tvář lásky. Můžeme si připomenout jen něco málo z toho, co Ježíš učí a koná. Říká například, že máme milovat nepřátele. Nebo že máme vždycky odpustit těm, kteří nám ublížili. Nebo ještě poznáváme, že láska nemusí mít úplně idylickou a pokojnou podobu – Ježíš zcela nepochybně miluje i obchodníky, které důtkami vyhání z chrámu.
Nejdůležitější z toho všeho však je, že Ježíšova láska se především zjevuje na kříži. Má podobu naprostého vydání sebe sama. Ježíš nám to ústy svatého Jana připomíná i dnes: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. A to je největší kámen úrazu. Asi dokážeme i obyčejným rozumem pochopit, že je potřeba odpouštět; možná i to, že živit v sobě nenávist k nepřátelům nakonec vede ke smrtícímu konfliktu; a víme také, že ti, kdo se mají rádi, k sobě vždycky nejsou jako dvě hrdličky. Ale z toho, že bychom měli darovat sami sebe až do sebezmaření, máme úzkost. Velmi jsme si zvykli na to, že je potřeba realizovat sebe sama, že máme chránit a rozvíjet svůj život, že máme být zdraví, úspěšní a šťastní. Možná, kdybychom jako křesťané neměli obraz ukřižovaného Krista před očima každý den a nebyli na tento symbol tak zvyklí, znovu bychom si uvědomili, co vlastně znamená, a hodně by nás to znepokojilo.
Pokud jsme v našem rozjímání došli až sem, je třeba výpověď dnešních textů ještě doplnit o první čtení. Je to úryvek ze Skutků apoštolů a hovoří se v něm o Duchu svatém. Skutky začínají Ježíšovým nanebevstoupením a posléze sesláním slíbeného Ducha svatého; a to, co následuje, je zhruba řečeno vyprávění o tom, co Duch svatý v prvotní církvi působil. Duch svatý dává učedníkům sílu konat to, co jim předtím Ježíš řekl. Přestávají se bát o svůj život, neohroženě svědčí a konají podobné mocné skutky, jako předtím sám Ježíš. A s námi je to právě tak: milovat jako On miloval nás, darovat sama sebe, nemůžeme jinak než v síle jeho Ducha. Ježíš dnes učedníkům dává nové přikázání, aby se navzájem milovali do krajnosti - ale o něco málo později jim k tomu daruje i potřebnou milost, aby to dokázali.