16. neděle v mezidobí A 2023
1. ČTENÍ Mdr 12, 13. 16-19 .
Čtení z knihy Moudrosti.
Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš
dokazovat, že soudíš spravedlivě.
Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí
tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou
svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.
'Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš
se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním
jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný.
Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k
lítosti.
Žl 86 (85), 5-6. 9-10. 15-16a Odp.: 5a
Odp.: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.
Tys, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě.
Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, všimni si hlasu mé snažné prosby.
Odp.
Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, budou se ti klanět, Pane, a velebit
tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy, ty jediný jsi Bůh.
Odp.
Ty, Pane, jsi Bůh milosrdný a milostivý, váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a
věrný. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 8, 26-27
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani
nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy,
které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho
přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
EVANGELIUM Mt 13, 24-43
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
"Nebeské království je podobné člověku, který nasel na
svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel
mezi pšenici plevel a odešel.
Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal
i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel
na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To
udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však.
řekl: 'Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici.
Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte
plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.'
"
Předložil jim další podobenství:
"Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk
vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste,
je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají
ptáci a hnízdí v jeho větvích."
Pověděl jim jiné podobenství:
"Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a
zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno
mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil.
Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co
bylo skryté od založení světa.'
Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu
přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli."
Odpověděl:
"Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je
svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého.
Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při
skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království
všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam
bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce
zářit jako slunce.
Kdo má uši, slyš! "
_______________________________________________________________________
Slůvko pro
děti:
Milé děti,
Pán Ježíš nás v dnešním evangeliu
znovu povzbuzuje - třeba když máme chmury z toho, že nás křesťanů je málo,
nebo že se nám dobrý křesťanský život nějak moc nedaří a nedokážeme se v něčem
zlepšit, i když se už dlouho snažíme. Pán Ježíš nám říká, že Jeho království
lásky a pokoje není něco, co na této zemi vyhrává na celé čáře. Ale říká nám
taky, že pomaličku polehoučku mezi námi tohle jeho království roste a že jednou
opravdu přijde v celé své síle a kráse.
Milí bratři a sestry,
V podobenství o pleveli mezi
pšenicí je docela nápadné, že právě plevel je to první, čeho si učedníci na
poli všimnou. Pšenice přitom vyrostla a nasadila na klas, plevel ji neudusil.
Učedníci se mohli radovat z toho, že úroda bude, mohli na poli vidět to
lepší, to pozitivní. Oni ale svého pána upozorňují na to, že na poli je plevel,
to špatné tedy vidí spíš než to dobré. Když se potom ptají, kde se ten plevel
vzal, pán realisticky a stručně říká To udělal nepřítel. Je si vědom
toho, odkud plevel v poli pochází, ale zdá se, že ho to příliš
nezneklidňuje. Učedníci se po těch slovech možná polekají a řeknou si, že je
třeba rychle něco udělat, jinak bude mít plevel brzo navrch. Vlastně nedůvěřují
ve vitalitu dobré setby, jíž tam nasel pán pole; mají dojem, že jí musí trochu pomoci,
aby dorostla. Ale pán jim moudře přikazuje, aby to nedělali. Nedokáží totiž dobrou
a špatnou setbu dobře rozlišit - a navíc, oboje roste společně, kořeny pšenice
a plevele jsou propletené. Pán pole učí své služebníky trpělivosti a důvěře, že
dobré semeno je silnější než plevel. Učí
je, že dobro nebo zlo se pozná až po ovoci. Říká jim - a nám také - že oboje bude
existovat spolu až do konce času, ať se nám to líbí, nebo ne.
V podobenství o pleveli
mezi pšenicí najdeme vnitřní souvislost s Ježíšovým přikázáním nesoudit
bližního, a také s podobenstvím o třísce a trámu. I my velice snadno
vidíme v našem okolí a v našich bližních spíš to špatné. Žehráme na
to, že je nás křesťanů čím dál méně, že nás nikdo nechce brát vážně. Bojíme se,
že naše civilizace a kultura, ovlivněná po staletí křesťanstvím, se nyní ubírá
úplně jinudy. V křesťanském prostředí je slyšet mnoho varovných hlasů, že
nás ohrožují bezbožné ideologie údajně přicházející z údajně zkaženého Západu,
a že je potřeba se jim aktivně bránit. Nic proti tomu všemu, jistě na tom může
být kousek pravdy. Jenomže když vidíme svět kolem nás takhle, jsme přesně jako
ti horliví učedníci, kteří vidí hlavně onen plevel a už už by se vrhli na pole trhat.
Myslím, milí bratří a sestry,
že správné východisko je celkem jednoduché, začít každý sám u sebe. Chceme-li
světu kolem nás ukázat například vnitřní krásu manželství a rodiny, žijme s Boží
pomocí dobře v rodině - každý ve své vlastní. Chceme-li ukázat lidem mimo
církev její pravou podstatu a vyvést je z jejich přesvědčení, že jí jde
jen o peníze a manipulaci věřících, žijme opravdu jako bratři a sestry a
milujme se navzájem. Hleďme spíš na sebe, na své vlastní srdce, na svůj vlastní
vztah s Ježíšem. A když už hledíme na druhé a na svět kolem nás, zkusme vidět
mimo plevele i to, jak roste a zraje dobré semeno, Boží setba. Může být - jak
říká Ježíš v následujícím podobenství - menší než ostatní, ale roste - a
kdo má oči, tento růst vidí.
Existuje jeden starý černošský tradicionál, který zpívávala skupina Spirituál Kvintet. Hovoří právě o tomhle
křesťanském začínání u sebe:
It’s Me,
It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;
Not My
Brother, Not My Sister, But
It’s Me, O Lord, Standing
In The Need Of Prayer;
Not The
Preacher, Not The Deacon, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;
Not My
Father, Not My Mother, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;
Not The
Stranger, Not My Neighbour, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;
To já, to já,
Pane, se potřebuju modlit;
Ani bratr, ani
sestra, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.
Ani kněz,
ani jáhen, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.
Ani matka,
ani otec, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.
Ani cizinec,
ani můj bližní, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.