15. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Iz 55, 10-11

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Žl 65 ( 64 ), 10abcd, 10e-11. 12-13. 14 Odp.: Lk 8, 8
Odp.. Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.

V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, velmi jsi ji obohatil. Boží strouhou se hrne voda, lidem nachystals obilí.
Odp.
Takto jsi zemi připravil: zavlažils její brázdy, rozmělnils její hroudy, zkypřils ji dešti, požehnals tomu, co vyrašilo.
Odp.
Rok jsi korunoval svou dobrotou, kudy jsi prošel, prýští hojnost. Pastviny na stepi mokvají vláhou, pahorky se ovíjejí radostí.
Odp.
Nivy se odívají stády, údolí se přikrývají obilím: ozývají se jásotem a zpěvem.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 18-23

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
    Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud.
    A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.




EVANGELIUM Mt 13, 1-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích:
    "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.
    Kdo má uši, slyš!"
    Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?"
    On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví:
    'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se - a já je neuzdravil.'
    Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o ( Božím ) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty.
    Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. '
    Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku.
    Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný."

________________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Když jsem studoval v Římě teologii, měli jsme výborného pana profesora, který nás učil, jak máme číst a rozumět Bibli - odborně se tomu říká exegeze. Jednou jsme probírali právě dnešní podobenství; a tenhle pan profesor - byl to Ital a jmenoval se Romano Penna - o něm říkal moc zajímavou věc. Většinou, když čteme podobenství o rozsévači, tak ta Ježíšova slova chápeme tak, abychom byli vůči Božímu slovu pozorní - abychom je nepouštěli jedním uchem tam a druhým ven, abychom si Slovo nenechali v sobě udusit něčím úplně jiným. Jenže ve skutečnosti je důležitější ta osoba rozsévače. Seje velkoryse, moc se ani nedívá na to, kam zrno padne, prostě dává a nešetří. Je to obraz Otce a jeho štědré lásky, kterou jsme každý den zahrnováni.

 

Milí bratři a sestry,

 Dnešní čtení hovoří o něčem, co je v naší době zvlášť aktuální - o přijímání a účinnosti Božího slova.

Posledních přibližně sto let - a mnohem intenzivněji asi tak posledních padesát či šedesát, s příchodem televizního vysílání - jsme ze všech stran zahlceni záplavou různých slov a zejména obrazů, které jsou mnohem sugestivnější než slova. Od poloviny devadesátých let, s rozšířením internetu, se tento proces ještě zrychlil, a v posledních několika letech do toho všeho ještě vstoupila umělá inteligence a vyspělá počítačová grafika, takže je mnohem obtížnější (a mnohdy nemožné) odlišit od sebe informace pravdivé a nepravdivé - předávané nejen ve formě mluveného nebo psaného slova, ale dokonce i fotografie nebo videa. Před pár lety odborníci oznámili, že dokonalost počítačové simulace obrazu dospěla k překročení prahu; nyní již víceméně nelze poznat (nebo jen s pomocí vyspělých metod analýzy obrazu), jestli na videu či fotografii vidíme skutečnost, či zda takový obraz byl uměle vygenerován na počítači, ať již člověkem nebo umělou inteligencí.

 Napadá mne v téhle souvislosti scéna ze známé filmové pohádky Lotrando a Zubejda, kterou v roce 1997 napsal Zdeněk Svěrák a režíroval Karel Smyczek. Nemocná princezna Zubejda potřebuje nějak zabavit, a tak ji vezmou na virtuální procházku - převíjejí v její ložnici velké plátno s panoramatickým vyobrazením typického orientálního trhu, a do toho sloužící hrají hlasy prodejců: Kulaté melouny, zahnuté banány! Ryby, ryby, mořské ryby, kupujte čerstvé mořské potvory! Každý hlasitě nabízí své zboží k prodeji, prodavači se neustále překřikují, případně zákazníky odrazují od toho, aby své peníze dali konkurenci: Ryby smrdí, kupujte melouny! Nakonec v tom propletenci hlasů už ani není rozumět tomu, co kdo nabízí. 

 Kdykoli si pustíme televizi nebo zapneme počítač, ocitneme se přesně na takovém tržišti. Změť hlasů a obrazů na nás naléhá, abychom si něco koupili, abychom navštívili nějaké zajímavé místo, abychom přilnuli k nějaké názorové skupině, abychom volili tu či onu stranu, abychom přijali nějaké náboženství, abychom se stali ateisty, abychom uvěřili nějaké konspirační teorii. A tak můžeme pokračovat donekonečna.

 Boží slovo, tak jak jsme zvyklí jej číst a poslouchat, vypadá v tomto kontextu zoufale slabě a neúčinně. Slyšíme jej zpravidla jednou za týden v neděli v kostele, ti horlivější možná sáhnou po Písmu svatém ještě jindy mimo neděli; můžeme je číst nebo slyšet také v křesťanských médiích. Ale co je to všechno platné, když se přes nás dennodenně převaluje tsunami dalších slov a obrazů. Pokud bychom použili slova z Ježíšova podobenství o rozsévači, trní je dnes mnohem hustší a roste mnohem agresivněji. Ptáků, kteří setbu Slova zhltnou dřív, než stačí vzejít, jsou celá hejna.  

 Myslím, že výpověď dnešního Božího slova lze shrnout do dvou stěžejních bodů. Zaprvé je tu výzva k určité duševní a duchovní hygieně právě vzhledem k onomu obrovskému přílivu informací. Můžeme setbě slova v našem srdci připravit dobrou půdu - také tím, co a jak budeme poslouchat, číst nebo sledovat. Jsme svobodní, nikdo nás nenutí trávit na globálním tržišti informací příliš mnoho času. Počítač a televizi můžeme včas vypnout, nemusíme všechno přečíst a zkouknout. Můžeme si vytvořit prostor ticha, můžeme být s těmi, které máme rádi, a povídat si s nimi. Nemusíme přečíst všechny katastrofické zprávy a pak být nešťastní a smutnit, kam že ten svět spěje. Můžeme se modlit, můžeme otevírat Písmo častěji, než dosud. Můžeme číst kvalitní knížky místo časopisů s drby o životě celebrit.

 Druhá důležitá a velmi optimistická výpověď je z prvního čtení. Zdánlivě slabé a neúčinné Slovo, které jakoby v dnešním světě nemělo žádnou šanci, nakonec přinese svůj užitek. Sníh a déšť vždycky nějak nasytí zemi, a ona pak dává život tomu, co z ní vyroste. Velice podobně hovoří Ježíš ve čtvrté kapitole Markova evangelia:  S královstvím Božím je to tak, jako když člověk vhodí semeno do země;  ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hned hospodář pošle srp, protože nastala žeň.

 Boží slovo je účinné; i když se nám zdá slabé a i když nás zdánlivě silněji formují slova úplně jiná. Setba slova v našem srdci pomalinku roste a přetváří nás, ať si to uvědomujeme či nikoliv. Bůh své slovo neposílá nadarmo - vykoná a zdaří se mu vše, k čemu nám jej daroval.