13. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ 2 Král 4, 8-11. 14-16a

Čtení z druhé knihy Královské.

    Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: "Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
    Když tam zase (jednou Elizeus) přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl (svému služebníku) Gechazimu: "Co by se dalo pro ni udělat?" On odpověděl: "Nemá přece syna a její muž je už starý." Elizeus mu řekl: "Zavolej ji! " Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: "Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna."

Žl 89 (88), 2-3. 16-17. 18-19 Odp.: 2a
Odp.: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.

Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost". Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Odp.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. Ve tvém jménu jásají ustavičně a honosí se tvou spravedlností.
Odp.
Neboť ty jsi leskem jejich moci a tvou přízní roste naše síla. Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, náš král Svatému Izraele.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 6, 3-4. 8-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
    Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

EVANGELIUM Mt 10, 37-42

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.
    Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.
    Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu."

__________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ježíšova slova z evangelia nám mohou přijít podivná: když máme rádi Pána Ježíše, máme tedy přestat mít rádi tátu nebo mámu nebo vůbec všechny lidi, které máme rádi? Rozhodně ne! Mít rádi Jeho a mít rádi tátu, mámu a druhé lidi totiž nejsou dvě různé věci, ale jenom jedna. Ježíš nám říká, že když se budeme snažit mít Jeho rádi nade všechno, budeme mít taky víc rádi druhé lidi, včetně těch, co nám jsou nejbližší.

 

Milí bratři a sestry,

Kdybychom Ježíšova slova z dnešního evangelia nechápali v celkovém kontextu naší křesťanské víry, musela by nám připadat pohoršující. Při jejich povrchním čtení bychom mohli získat dojem, jako by Ježíš vedle sebe nestrpěl konkurenci jiných vztahů lásky; jako by nás nutil, abychom stále sami sebe kontrolovali, jestli některý ze vztahů, jež v našem životě žijeme, není příliš na úkor našeho vztahu k Němu samému. Nejhorší možné pochopení Ježíšových slov by pak bylo něco ve smyslu Když nejsi schopen mne milovat nade všechno a nade všechny, nejsi hoden mé lásky.  

Láska k Bohu a láska k bližnímu nejsou ovšem dvě rozdílné skutečnosti, jsou to dva aspekty jedné a téže lásky. A v tom je také klíč k pochopení oněch Ježíšových slov: bude-li náš vztah k Pánu opravdu na prvním místě, budeme pak lidi kolem nás postupně čím dál víc milovat tak, jako je miluje On. Budeme je mít rádi mnohem víc a intenzivněji, než bychom toho mohli být schopni z našich vlastních lidských sil.

V téhle souvislosti mi přišel na mysl životní příběh svaté Kateřiny ze Sieny. Aby mohla následovat Ježíše jako dominikánská terciářka, musela se vůči své rodině zachovat tak, že to zdánlivě vůbec neodpovídalo povinnému respektu, úctě a poslušnosti vůči rodičům. Například si ustřihla své krásné dlouhé vlasy, aby byla méně atraktivní pro případné nápadníky. Ale byla to jediná cesta k tomu, aby dosáhla nejvyšší míry mystického spojení s Pánem. Duchovní vůdce a životopisec svaté Kateřiny, blahoslavený dominikán Raymond z Capuy píše, že při jednom z Kateřininých mystických zážitků Ježíš vyňal její srdce a později jí vložil do hrudi své vlastní. Kateřina pak měla Ježíšovo srdce, milovala Ježíšovou láskou.

Víme z vlastní zkušenosti, milí bratři a sestry, jak jsou naše vztahy - i k nám nejbližším a nejmilejším lidem - poznamenány naší lidskou slabostí, neodpuštěním, žárlivostí, pokušením druhým manipulovat. Víme, jak snadno se velká láska může překlopit ve smrtelnou nenávist. Víme, že často nejvíce zraňujeme ty, kteří jsou nám v životě nejblíže. Svatý Pavel ve druhé čtení hovoří o tom, že jsme ve křtu byli ponořeni v Krista. A podobně by tomu mělo být se všemi našimi vztahy: jsme jako křesťané povoláni k tomu je ponořit do Ježíšovy lásky. Tak se naše láska ke druhým lidem bude uzdravovat a růst, až nakonec dokáže obejmout všechno a všechny.