sobota 27. ledna 2018

4. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Dt 18, 15-20

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. 

Mojžíš řekl lidu:
   "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'
   Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "


Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! 

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp. 
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp. 
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp. 



2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Bratři a sestry! 

   Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
   To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.


EVANGELIUM Mk 1, 21-28 

Slova svatého evangelia podle Marka. 

   V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
   V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu (to) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
   Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:

Proč asi Pán Ježíš dělal všechny ty mocné skutky? Určitě i proto, že mu bylo těch nemocných líto; ale víme, že neuzdravil všechny. Ale asi to bylo hlavně proto, aby dokázal, že to, co říká o Božím království, je pravda. Já bych mohl třeba říct, že jsem včera na farní zahradě viděl vlka, jak si povídá s Červenou karkulkou, ale asi byste mi to nevěřili. Pán Ježíš své mocné skutky dělal, aby ukázal, že má moc od Boha, a že to, co říká, si nevymyslel sám, ale že říká to, k čemu ho poslal Otec.  


Milí bratři a sestry,

V dnešním prvním čtení říká Mojžíš lidu Izraele, že byla vyslyšena jeho prosba o proroka, o prostředníka, který bude tlumočit lidu Hospodinovo slovo. Motivem je to, že Izrael nechce být s Hospodinem v bezprostředním kontaktu, nemůže snést Hospodinovu blízkost. Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se již dívat na tento velký oheň, abych nezemřel.
Lid Izraele tak vlastně opakuje Adamova slova z první knihy Mojžíšovy. Poté, co Adam s Evou snědli zakázané ovoce, Hospodin hledá skrytého Adama v zahradě, a na jeho otázku Kde jsi? mu Adam odpovídá: Slyšel jsem v zahradě Tvůj hlas, a bál jsem se.
Podobná situace se odehrává v Kafarnaumské synagoze: posedlý člověk vnímá Ježíšovu blízkost jako ohrožení ze stejného důvodu jako Adam či jako Izrael v prvním čtení: bojí se, že v jeho přítomnosti přijde o život: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: svatý Boží.
Tento strach je přímým protikladem lásky, možná spíše než nenávist či agresivita, protože toto obojí má původ ve strachu. Setkáváme se zde se samotným  kořenem tajemství prvotní viny. Člověk, stvořený k lásce a společenství s Bohem, pramenem života, se existenčně dostává do úplně opačné polohy- Boží existenci a Boží přítomnost vnímá jako omezení své svobody, ba přímo ohrožení svého života. Proto se skrývá, chce být od Boha co nejdále, nebo se tento svůj strach pokusí racionalizovat hledáním důvodů pro Boží neexistenci. Zcela přesně to vystihla před několika lety reklamní kampaň britských ateistů, ve které nápisy na londýnských autobusech hlásaly: Bůh pravděpodobně neexistuje, přestaňte si dělat starosti a začněte si užívat života.
Tento strach je v dalším kroku zcela jistá cesta k sebeuzavření se i vůči druhým lidem. Adam a Eva se v knize Genesis začnou vzájemně před sebou stydět; nesnesou už pohled jednoho na druhého. Fíkové listy, kterými se opásají, jsou obrazem toho, že se jeden před druhým mají potřebu chránit. Strach automaticky rozděluje, cítím-li přítomnost druhého jako potenciální hrozbu mému životu, automaticky si vytvořím bariéru. Pak se druzí, slovy Jeana Paula Sartra, stávají peklem.
Ve světle této výpovědi dnešního Božího slova pak můžeme pochopit i razantní Ježíšovo jednání. Jestliže se zde jedná o samotný kořen rozdělení mezi Bohem a lidmi, o samotný opak lásky, pak je třeba být nekompromisní. Posedlý člověk hovoří v množném čísle: Co je Ti do nás? Přišel jsi nás zahubit? Jako by se se svým démonem cítil spojen na život a na smrt. Ježíš ale dobře vidí, jak strach a zlo na člověku parazitují, a přesně je odděluje od osoby posedlého svým mocným slovem: Mlč a vyjdi z něho!


sobota 20. ledna 2018

3 neděle v mezidobí B 2018


1. ČTENÍ Jon 3, 1-5. 10 

Čtení z knihy proroka Jonáše. 

   Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!"
   Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v žínice, velcí i malí.
   Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.


Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: 4b 
Odp.: Ukaž mi své cesty, Hospodine! 

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp. 
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp. 
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp. 


2. ČTENÍ 1 Kor 7, 29-31 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký.
   Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.


EVANGELIUM Mk 1, 14-20 

Slova svatého evangelia podle Marka. 

   Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: “Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."
   Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Ihned nechali sítě a následovali ho.
   Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním. 

Slůvko pro děti:
Ve scénce z biblických postaviček vidíme, jak se v Ježíšově době rybařilo: ne jako u nás doma s udicí, ale z loďky a se sítěmi - něco jako se dnes loví ryby v moři. A Ježíš těm rybářům říká: teď budete lovit lidi. Možná bychom mohli říct, že Pán Ježíš z těch rybářů udělal vlastně takové plavčíky, záchranáře, jako jsou ti, kteří dávají pozor, aby se někdo neutopil v bazénu nebo v moři. Apoštolové mají za úkol vytahovat lidi z vody, ve které se topí. To může být třeba náš hřích, nebo nějaká věc, která nás dospělé moc trápí a nevíme si s ní rady – proto taky někdy říkáme, že se topíme v problémech, nebo že se topíme ve smutku. A to vylovení je v tom, že v takovém topení se uvěříme evangeliu - že Pán Ježíš nás přišel zachránit, protože nás má rád. To je, jako bychom se vynořili z vody a znovu se nadechli.

Milí bratři a sestry,

  Obě dnešní čtení týkající se Božího povolání jsou podány ve zkratce – abychom je oba dobře pochopili, měli bychom si připomenout celý, velmi dramatický Jonášův příběh. Rozhodně to nebylo tak, jak bychom ho mohli pochopit z úryvku v prvním čtení – tedy že Jonáš na Hospodinův rozkaz srazil kufry a bez dalších diskusí šel kázat do Ninive.
   Jonáš je povolán k úkolu, který naprosto přesahuje jeho síly. Jméno Jóná znamená hebrejsky holubice, a jestliže něco o nositeli vypovídá, pak byl Jonáš nekonfliktní a holubičí povaha. Úkol, který dostává, je naopak velmi konfliktní - má jít do velkoměsta Ninive a tam kázat obrácení, s hrozbou, že pokud se tak nestane, město bude vyvráceno. Jonáš se logicky tohoto úkolu zalekne; natolik, že chce před Hospodinem a svým úkolem utéci do Taršíše - což snad mohl být Tartessos, místo kousek západně od Gibraltarské úžiny, v dnešním jihozápadním Španělsku někde blízko dnešní Sevilly, z pohledu Izraele úplně na opačném konci Středozemního moře, prakticky tehdy známý konec světa.
  Jonáš ale stejně svému úkolu neunikne. Známé pokračování příběhu s velkou rybou můžeme chápat jako existenční pochopení souvislosti mezi samotným Jonášovým životem a jeho tak nepravděpodobným posláním. Jonáš se dostane do propastných hlubin, na samý pokraj smrti, a po úpěnlivém volání k Hospodinu se opět navrací k životu. Pak je povolán podruhé a tentokrát již jde, ví, že jinak nelze, že ho volá Ten, v Jehož rukou je jeho život. A jeho hlásání je proti všem předpokladům úspěšné, ninivští se obrátí, jak jsme slyšeli v posledních dvou větách evangelia.
   Skrze tento příběh pak můžeme pochopit i povolání rybářů v evangeliu, avšak již v novozákonní perspektivě. Úkolem je také hlásat obrácení, jako v Ninive - činí tak jako první Jan Křtitel - ale kázání o hrozícím trestu se mění v evangelium. Obrácení je potřebné ne proto, že by Hospodin jinak seslal trest, ale proto, že se přiblížilo Boží království lásky a odpuštění – a kdo se neobrátí a nebude lásky a odpuštění schopen, do něho nemůže vejít.

  V síle této radostné zvěsti se pak mohou stát apoštoly i bývalí rybáři. Jistě to pro ně je stejně těžký úkol jako pro Jonáše. Změnit se z lovců ryb na rybáře lidí jistě bylo něco, na co lidsky vůbec neměli. Ale tuto změnu předcházelo jejich dřívější setkání s Ježíšem. Evangelium totiž také příběh vypráví v nutné zkratce – obě bratrské dvojice Ježíše neviděly poprvé, když je povolal. Rybáři nejprve museli zjistit, kde Ježíš bydlí, jak jsme slyšeli minulou neděli v evangeliu svatého Jana. A museli pochopit, jako Jonáš, že zde jde o samotný základ jejich života. Museli pochopit, že Ježíšova osoba nějak hluboce souvisí se samotnou podstatou jejich bytí, a že jejich nové povolání a nová identita apoštolů je tedy hlubší skutečnost než jejich původní identita rybářů. Jedině v síle tohoto pochopení jsou schopni přijmout povolání, na které nestačí, a opustit vše, co dosud tvořilo jejich svět-opustit sítě, lodě i svého otce Zebedea, a následovat Ježíše. 

sobota 13. ledna 2018

2. neděle v mezidobí B 2018


1. ČTENÍ 1 Sam 3, 3b-10. 19 

Čtení z první knihy Samuelovy

Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi." Šel tedy spát.
Hospodin zavolal podruhé: "Samueli! " Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On odpověděl: "Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi." Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově.
Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: "Hle, tady jsem, volal jsi mě." Tu Eli pochopil, že chlapce volá Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: "Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: 'Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.' " Samuel tedy šel spát na své místo.
Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" A Samuel řekl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.


Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůlí.

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
Odp.
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.


2. ČTENÍ 1 Kor 6, 13c-15a. 17-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Bratři a sestry! 
  Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. 
   Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch.
   Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu.
   Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.


EVANGELIUM Jan 1, 35-42

Slova svatého evangelia podle Jana. 

   Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: "Hle, beránek Boží!" Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: "Co byste chtěli?" 
   Odpověděli mu: "Rabbi" - to přeloženo znamená Mistře -- "kde bydlíš?"
   Řekl jim: "Pojďte a uvidíte!" Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: "Našli jsme Mesiáše" - to přeloženo znamená Kristus - a přivedl ho k Ježíšovi.
   Ježíš na něj pohlédl a řekl: "Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas," to je v překladu Petr (Skála).


Slůvko pro děti:

Jestli jste, milé děti, dávaly pozor, tak jste si všimly, že Petrův bratr Ondřej znal Pána Ježíše, ještě předtím, než Petr, a dokonce nebýt Ondřeje, tak Petr by se možná o Ježíšovi nedozvěděl. Ale Ježíš si jako prvního ze společenství apoštolů vybral právě Petra, a Ondřej dokonce nebyl ani mezi těmi třemi nejbližšími apoštoly, kteří s Ježíšem prožívali ty nejdůležitější chvíle-to byli Petr, Jakub a Jan. Co myslíte, bylo mu to líto? A co třeba Jan Křtitel, když viděl, že jeho učedníci šli za Ježíšem-to znamená, že ho začali následovat: myslíte, že mu to taky bylo líto? Já myslím, že to nebylo líto ani jednomu, ani druhému. Ondřej určitě měl svého bratra rád, a tak měl jistě radost i z toho, že si ho Ježíš vybral. Ale hlavně, jak Ondřej, tak Jan Křtitel poznali, kdo Ježíš je, a proto věděli, že je dobré ho následovat a dělat to, co On řekne.

Milí bratři a sestry,

     Hlavní téma dnešních čtení by se dalo nazvat Boží příbytek: místo či prostor, kde Bůh zvláštním způsobem přebývá, a kde se s ním člověk setkává v přímém kontaktu a přímé zkušenosti.

    V prvním čtení je to oslovení Samuela ve svatyni chrámu v Šílo, kde byla umístěna archa úmluvy, jako později v Jeruzalémském chrámě. Toto místo, velesvatyně s archou, bylo pro Izraelity místem, kde přebývala šekíná, Hospodinova přítomnost. Byla to osa světa, jakýsi jeho střed, místo, kde se setkává nebe se zemí. Mladý Samuel na tomto místě koná službu Hospodinu pod dohledem kněze Élího-je tedy mezi nimi vztah žáka a učitele. Samuel má skrze Élího získat zprostředkované poznání Hospodina. V prvním čtení jsme však svědky toho, že Samuel na tomto posvátném místě získává zcela bezprostřední poznání, neboť jej Hospodin sám osloví. Je to něco velmi nečekaného, protože, jak se konstatuje o jeden verš dříve, v těch dnech bylo proroctví vzácné, Hospodinovo slovo nebylo časté. Samuel se domnívá, že k němu mluví jeho učitel Élí, a až napotřetí oba dva přijdou na to, jak se věci ve skutečnosti mají. Toto bezprostřední poznání Hospodina se děje skrze slovo – důležitá je věta Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Na základě této zcela osobní zkušenosti Samuel nalézá své povolání a stává se prorokem.

    V evangeliu se tento starozákonní předobraz naplňuje skrze Jana Křtitele, jeho dva učedníky a samého Ježíše. Jan je zde v roli Élího, je učitelem, který své učedníky seznamuje s Ježíšem, avšak jen zprostředkovaně. Učedníci nejprve musejí zjistit, kde Pán bydlí, musejí jít a uvidět, přesvědčit se sami, mít svou vlastní zkušenost. Božím chrámem a místem Jeho přítomnosti ve světě se nyní stává Ježíšova osoba. Teprve poté, co učedníci u Ježíše zůstali, mohou jít sami svědčit – našli jsme Mesiáše - přivádět k němu další učedníky. A také mohou přijmout svoji novou identitu a povolání – budeš se jmenovat Kéfas, to je v překladu Petr-skála.

     Ve druhém čtení je již tento Boží příbytek, Boží chrám chápán ve zcela novozákonním smyslu. Boží přítomností se stává lidská osoba. Tělo se stává chrámem Ducha svatého - skrze Kristovo vtělení, smrt, vzkříšení a seslání Ducha. Bůh se člověku přibližuje natolik, že se člověk sám stává posvátným místem, prostorem, kde bydlí Bůh a kde se s Ním lze osobně a bezprostředně setkat. V tomto kontextu je také nutné pochopit Pavlova velmi vážná slova, která bychom při povrchním pohledu mohli vnímat jako negativní pohled na lidskou sexualitu. Pavel chce říci, že s posvátnou skutečností je třeba zacházet s úctou a láskou, nikoli svévolně, protože přece již nepatříme sami sobě, ale Kristu.

sobota 6. ledna 2018

Svátek křtu Páně 2018 B

1. čtení - Iz 55,1-11
Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech (daných) Davidovi. Hle, národům jsem ho ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů. Přivoláš národ, který neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať (změní) své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho. Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Mezizpěv - Iz 12,2-3.4bcd.5-6
Odp: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Bůh je má spása!
Bez obavy mohu doufat.
Hospodin je má síla a má chvála,
stal se mou spásou.
S radostí budete vážit
z pramenů spásy.

Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno!
Hlásejte mezi národy jeho díla,
zvěstujte vznešenost jeho jména!

Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci,
ať je to známé po celé zemi!
Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu,
neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.

2. čtení - 1 Jan 5,1-9
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme svědectví lidské, tím větší (platnost) má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.

Evangelium - Mk 1,6b-11

Slova svatého evangelia podle Marka.

Jan kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým." V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!"
_________________________________________________________________________________
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Jan Křtitel říká, že on křtí vodou, ale Ježíš bude křtít Duchem svatým. Když křtíme my, je to křest Jana Křtitele nebo křest Ježíšův? A když je Ježíšův, proč my taky křtíme vodou? Protože voda je jenom znamení, to, co vidíme, nám ukazuje na to, co nevidíme. Takže když lijeme vodu na hlavičku dítěte, tak Ježíš mu právě v tu chvíli dává dar Ducha svatého.
Milí bratři a sestry,

Dneškem končí vánoční doba a tím také celé jeden a půlměsíční období adventu a vánoc. Dnešní první čtení jakoby završovalo to, o čem jsme začali rozjímat na počátku adventu: touha člověka po spáse, vyjádřená v textech rorátních zpěvů, také z knihy proroka Izajáše, se naplnila. Nejznámější verš, podle kterého se také roráty jmenují, je ze 48. kapitoly Izajáše: Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása! Bůh nyní vyšel této touze vstříc, daroval své Slovo, které se stalo tělem - jak jsme to slyšeli v evangeliu sv. Jana, které se četlo na Boží hod ve dne. Nyní jsou splněna Boží zaslíbení, spása už přišla. Dnes jsme ústy proroka Izajáše zváni, abychom na ní měli podíl - to je vyjádřeno obrazy utišení hladu a žízně zadarmo, a to nejen prostým chlebem a vodou, ale samými dobrými a vzácnými věcmi-mlékem, vínem a tučnými jídly.
Klíčová věta prvního čtení, přímo navazující na ono Rosu, dejte, nebesa je vyjádřena poslední dlouhou větou: Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal." Konec věty je již v minulém čase: Slovo již vyšlo z Otcových úst, již ho Otec poslal na svět - Ježíš se již narodil, Vánoce již jsme oslavili. Nyní má toto slovo jako vláha z nebe, jako déšť a sníh, svlažit zemi a přinést úrodu. Jsme už v novém očekávání, které začíná Ježíšovým křtem v Jordánu - v očekávání Ježíšova veřejného působení, jeho kázání, mocných skutků a zejména Velikonočních událostí.
Celý tento příběh je tajemně stále přítomen v dějinách církve, stále znovu se odehrává. Kristus je stále znovu Otcem darován a stále znovu jsme zváni k tomu, abychom s Ním a v Něm měli podíl na jeho spáse a milosti. V tomto smyslu můžeme vidět za pasáží o jídle a pití v prvním čtení vidět předznamenání daru Eucharistie, nejvzácnějšího pokrmu a nápoje, skrze který máme podíl na Kristově vykoupení. Zároveň se na základě oné poslední věty o vláze z nebe můžeme vážně sami nad sebou zamyslet: Koná skutečně Otcovo Slovo, poslané do našich srdcí to, k čemu bylo posláno? Necháváme se Slovem a Eucharistií přetvářet skutečně tak, aby se stalo vše, co Bůh chce, i v našem životě? Posvátný příběh přicházení Božího Syna a jeho spásy, tajemství Vánoc a Velikonoc, se děje po všechny časy stále znovu nejen v celé církvi, ale i v životě každého jednotlivého člověka. Barokní básník a mystik Angelus Silesius tuto skutečnost vyjádřil velmi jasně známým dvouverším: Byť Kristus v Betlémě i tisíckrát se zrodil, jsi ztracen, dokud se i v Tobě nenarodil.

Darovanou milost si Bůh nikdy nebere zpět, jako se déšť a sníh nevrací zpět do mraků. My ji však můžeme nechat ležet ladem. Přeji nám všem, aby se tak nestávalo. Aby jeho milost v nás nezůstala bez užitku, aby vykonala to, co je v Božím plánu lásky pro každého z nás.