4. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Dt 18, 15-20

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. 

Mojžíš řekl lidu:
   "Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'
   Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "


Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce! 

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp. 
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp. 
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp. 



2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Bratři a sestry! 

   Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
   To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.


EVANGELIUM Mk 1, 21-28 

Slova svatého evangelia podle Marka. 

   V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
   V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu (to) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
   Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Proč asi Pán Ježíš dělal všechny ty mocné skutky? Určitě i proto, že mu bylo těch nemocných líto; ale víme, že neuzdravil všechny. Ale asi to bylo hlavně proto, aby dokázal, že to, co říká o Božím království, je pravda. Já bych mohl třeba říct, že jsem včera na farní zahradě viděl vlka, jak si povídá s Červenou karkulkou, ale asi byste mi to nevěřili. Pán Ježíš své mocné skutky dělal, aby ukázal, že má moc od Boha, a že to, co říká, si nevymyslel sám, ale že říká to, k čemu ho poslal Otec.  

Milí bratři a sestry,

V dnešním prvním čtení říká Mojžíš lidu Izraele, že byla vyslyšena jeho prosba o proroka, o prostředníka, který bude tlumočit lidu Hospodinovo slovo. Motivem je to, že Izrael nechce být s Hospodinem v bezprostředním kontaktu, nemůže snést Hospodinovu blízkost. Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se již dívat na tento velký oheň, abych nezemřel.

Lid Izraele tak vlastně opakuje Adamova slova z první knihy Mojžíšovy. Poté, co Adam s Evou snědli zakázané ovoce, Hospodin hledá skrytého Adama v zahradě, a na jeho otázku Kde jsi? mu Adam odpovídá: Slyšel jsem v zahradě Tvůj hlas, a bál jsem se.

Podobná situace se odehrává v Kafarnaumské synagoze: posedlý člověk vnímá Ježíšovu blízkost jako ohrožení ze stejného důvodu jako Adam či jako Izrael v prvním čtení: bojí se, že v jeho přítomnosti přijde o život: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: svatý Boží.

Tento strach je přímým protikladem lásky, možná spíše než nenávist či agresivita, protože toto obojí má původ ve strachu. Setkáváme se zde se samotným  kořenem tajemství prvotní viny. Člověk, stvořený k lásce a společenství s Bohem, pramenem života, se existenčně dostává do úplně opačné polohy- Boží existenci a Boží přítomnost vnímá jako omezení své svobody, ba přímo ohrožení svého života. Proto se skrývá, chce být od Boha co nejdále, nebo se tento svůj strach pokusí racionalizovat hledáním důvodů pro Boží neexistenci. Zcela přesně to vystihla před několika lety reklamní kampaň britských ateistů, ve které nápisy na londýnských autobusech hlásaly: Bůh pravděpodobně neexistuje, přestaňte si dělat starosti a začněte si užívat života.

Tento strach je v dalším kroku zcela jistá cesta k sebeuzavření se i vůči druhým lidem. Adam a Eva se v knize Genesis začnou vzájemně před sebou stydět; nesnesou už pohled jednoho na druhého. Fíkové listy, kterými se opásají, jsou obrazem toho, že se jeden před druhým mají potřebu chránit. Strach automaticky rozděluje, cítím-li přítomnost druhého jako potenciální hrozbu mému životu, automaticky si vytvořím bariéru. Pak se druzí, slovy Jeana Paula Sartra, stávají peklem.

Ve světle této výpovědi dnešního Božího slova pak můžeme pochopit i razantní Ježíšovo jednání. Jestliže se zde jedná o samotný kořen rozdělení mezi Bohem a lidmi, o samotný opak lásky, pak je třeba být nekompromisní. Posedlý člověk hovoří v množném čísle: Co je Ti do nás? Přišel jsi nás zahubit? Jako by se se svým démonem cítil spojen na život a na smrt. Ježíš ale dobře vidí, jak strach a zlo na člověku parazitují, a přesně je odděluje od osoby posedlého svým mocným slovem: Mlč a vyjdi z něho!