pátek 25. listopadu 2016

1.neděle adventní  2013 - cyklus A

1.ČTENÍ Iz 2, 1-5

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
    Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

Žl 122 (121), 1-2. (4-5.6-7.) 8-9 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.
Odp.
Vyprošujte Jeruzalému pokoj ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, ať vládne mír v tvých hradbách, bezpečnost v tvých palácích!
Odp.
Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, budu ti přát štěstí.
Odp.


2.ČTENÍ Řím 13, 11-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři!
   Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.


EVANGELIUM Mt 24, 37- 44

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka.
    Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.
    Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,

Téma dnešních čtení velmi dobře souzní se symbolikou adventního věnce, který dnes zažíháme. Klíčová slova dnešních čtení jsou čas a světlo.  To, co je naznačeno už v prvním čtení - Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle-  je rozvinuto ve druhém čtení: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život, jako ve dne.‘

V evangeliu se pak obě dvě skutečnosti -čas a světlo-slévají do jednoho obrazu člověka, který v noci bdí s rozžatou lampou, aby nepropásl onen správný čas.  Výpověď tohoto obrazu je podobná jako Ježíšovo podobenství o pěti moudrých a pěti pošetilých družičkách, které čekají v noci ženicha.

Stejně jako v podobenství o deseti družičkách není ani v dnešním evangeliu na první pohled vidět rozdíl mezi tím, kdo je bdělý a kdo nikoli. Navenek mohou vypadat stejně, mohou vykonávat stejné činnosti. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.  Bdění, o kterém Ježíš mluví, je bdělost srdce: to, co není vidět, co je uvnitř. To, co v podobenství o družičkách reprezentuje olej v lampě - jediná věc, která odlišovala pětici moudrých panen od těch druhých, a která byla vstupenkou na svatbu. 

Tato bdělost srdce nám nebrání  - a ani nemůže - ve vykonávání našich běžných povinností – práce, výchovy dětí, starosti o rozvoj toho, za co máme zodpovědnost. Pro její zachování není nutné trávit dni a noci na modlitbách, pokud člověk zrovna nemá povolání k životu v kontemplativní řeholi. Je to postoj člověka, který - slovy listu Římanům - chodí ve světle.  Celá skutečnost jeho života - věci, jimiž se zabývá, vztahy, které žije - je prozářena Kristovým světlem, a proto ji člověk vidí správně. Vidí ohromný vnitřní smysl a hodnotu i těch nejobyčejnějších věcí, ale zároveň se mu nemůže stát - nebo jen těžko - to, co se v listě Římanům nazývá skutky temnoty. Věci a vztahy se mu nemohou stát modlou, neboť je vidí vždy ve vztahu k Bohu. Žije to všechno v evangelní svobodě, věci a vztahy ho nemohou zotročit, nemohou vyvolávat prostopášnost, svár a závist. Přeji nám všem, milí bratři a sestry, takovou bdělost srdce, nejen pro nadcházející advent. 

sobota 19. listopadu 2016

Slavnost Ježíše Krista Krále 2016 

1. ČTENÍ 2 Sam 5,1-3 

Čtení z druhé knihy Samuelovy. 
   Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: "Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem."
   Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.


Žl 122 (121),1-2.4-5 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,12-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři !
   Děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
   On je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 23,35-43

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
   Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!" Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
   Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
   Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého."
   A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."
_________________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,
   Těžko bychom asi hledali větší kontrast, než je mezi dnešním druhým čtením a evangeliem. V hymnu z listu Koloským je popsána Ježíšova sláva, která přesahuje všechno:  On je počátek stvoření, dřív než všechno ostatní, obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva.
V evangeliu je tento První všeho stvoření zcela na posledním místě, zcela chudý, zcela bezmocný, odsouzený k nejhoršímu trestu, který existuje. Jakákoli zmínka o tom, že On je král a Mesiáš, která  je v dnešním evangeliu, je míněna krutě ironicky: ‚Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!‘ ‚Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží vyvolený!‘.
    Jediný, kdo dokáže v tom všem vidět správně, je lotr po pravici. Vidí za věci; ostatní aktéři dnešního evangelia vidí jen lidské ztroskotání a Ježíšovu bezmoc. Avšak ze slov onoho druhého odsouzence je jasně vidět, že pochopil, jak se věci mají: pochopil, že Ježíš je skutečně Král: ‚Pamatuj na mne, až přijdeš do svého království!  A chápe také podstatu jeho mesiášství: my dostáváme, jak zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého! Nějak pochopil, že Ježíš je skutečně Pomazaný, ale že jeho spása nějak souvisí s jeho nespravedlivým odsouzením, které musí vytrpět celé, až k smrti. Že tedy jeho mesiášství vůbec neodpovídá představě, kterou si o něm udělal zločinec na opačné straně: ‚Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás‘. A jeho schopnost vidět za věci, a s tím spojená víra je pro něho zároveň spásou: ‚Amen, pravím ti, ještě dnes budeš se mnou v ráji‘.

    Pohled lotra po pravici je pro nás výzvou, abychom byli také schopni vidět za věci a nenechat se zmást prvním dojmem. Ježíš dál žije a je činný ve své církvi, a tak se v církvi projevují všechna tajemství, kterých se dotýká dnešní evangelium. Vidíme v ní slávu i bídu, lesk svatosti i temnotu hříchu, oslavení i kříž. A zdá se, že v současné době, ve které je nám dáno žít, převažuje to druhé. Vidíme spíš problémy, které přibývají, vidíme hřích, vidíme věci, které jsou až příliš lidské a velmi málo evangelní. A může hrozit, že za tím vším přestaneme vidět podstatu. Že se staneme podobně ironickými, jako postavy dnešního evangelia, nebo jako mnoho našich nevěřících bratří a sester: Co ještě můžeme od církve čekat? Když má sama problémy, jak může vyřešit problémy společnosti, jak může lidem pomáhat?
    Lotr po pravici, kterému dala tradice jméno Dismas a povýšila ho mezi světce, nás zve k hlubšímu pohledu. Vybízí nás svým příkladem, abychom viděli, že Muž bolesti, odsouzený a ukřižovaný, je zároveň Vzkříšený, že je opravdu Pán a Král. Že skrze bídu prosvítá sláva, že jsou přece jen pravdivá slova z listu Kolosanům. 

sobota 12. listopadu 2016

33. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Mal 3,19-20a

Čtení z knihy proroka Malachiáše. 

      Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev.
     Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech.


Žl 98 (97),5-6.7-8.9 Odp.: srv. 9
Odp.: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!
Odp.
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, hory, spolu zajásejte!
Odp.
Před Hospodinem, že přišel, že přišel, aby spravoval zemi. Aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.
Odp.


2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům. 

Bratři!
     Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat.
     Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.
     Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.


EVANGELIUM Lk 21,5-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

     Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
     Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
     Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
     Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
     Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
     Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
     Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši.
 _________________________________________________________________________________                  
Milí bratři  a sestry,

   na konci liturgického roku jsme už nějak předem nachystáni na to, že budou čteny texty o posledních věcech, a často máme také už předem připravený postoj, s jakým jim budeme naslouchat. Můžeme je například považovat za katastrofické vize, kterých se bojíme, a tak pro nás evangelium přestává být radostnou zvěstí. Nebo jim můžeme naslouchat se zvědavostí a snažit se nalézt v tom či onom biblickém obrazu konkrétní historickou událost, a na základě takového objevu si říci, že konec světa už přece jen bude brzy.
   Všechny dnešní texty nás však mají před takovým pochopením varovat, a zároveň nám naznačit, jak jim rozumět správně.
    Ježíš v první větě evangelia hovoří o zničení Jeruzalémského chrámu, k němuž opravdu došlo v židovské válce okolo roku 70. Následná otázka učedníků jasně zviditelňuje, co se jim honí hlavou: brzo bude konec světa, a my potřebujeme za každou cenu víc informací. Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že už to nastává?
   Ježíšova odpověď obsahuje na začátku dvě věty v rozkazovacím způsobu, jež mají uvést postoj učedníků na pravou míru. Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! A dále  ,Nechoďte za nimi! Oboje se týká falešných proroků, kteří jsou ochotni dát na palčivou otázku o konci světa příliš rychlé a jednoduché odpovědi, většinou s tím, že se sami vydávají za Mesiáše: ‚Já jsem to!‘ a ‚Ten čas je tady!‘
    Že je toto Ježíšovo varování naprosto aktuální i dnes, dosvědčuje třeba i jen zběžný pohled na určitý typ webových stránek: člověk se mnohdy nestačí divit, co všechno jsou některé zbožné duše schopny vyčíst například z jistých soukromých zjevení, ať už církví uznaných či nikoli, anebo z čehokoli jiného. Před časem jsem se například dozvěděl, že  pektorál papeže Františka, na němž je vyobrazen pastýř se ztracenou ovečkou na ramenou, prý obsahuje skryté vyobrazení hada, a tak tedy kdovíjak to s Františkem je. Inu, přesvědčte se sami, detailní fotografie jsou snadno k nalezení.
     Další věc, kterou Pán jasně říká, by se do současného jazyka dala přeložit  jako Zachovejte klid za všech okolností.  Výčet katastrof, který Ježíš uvádí, doprovází celé dějiny lidstva. Války a vzpoury, živelné katastrofy a pronásledování křesťanů byly, jsou a budou i dále. Ježíš vzhledem k těmto skutečnostem klade svým učedníkům na srdce jen to, aby se nepřipravovali k obhajobě, neboť jim bude dáno. A nakonec je ubezpečuje: Ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.  Ježíš tedy koriguje pohled učedníků – a s nimi i náš. Viděno touto optikou se Ježíšovy výroky o konci času stávají znovu tím, čím jsou - radostnou zvěstí.

    Svědectví evangelia je pak doplněno a potvrzeno ve druhém čtení: velmi lapidárně, s oběma nohama na zemi. Účelem celého listu je vlastně napomenutí, aby Tesaloničtí místo poctivé práce a normálního života nezkoumali, zda už konec náhodou nebude zítra. Takovou zvědavost nazývá Pavel ‚věcmi, do kterých jim nic není‘. Je to maření času, který je třeba využít lépe. Nevíme, jestli konec přijde zítra nebo za miliardu let, a ani nám to není dovoleno vědět. To, k čemu nás dnešní Boží slovo vybízí, je intenzivní, plodné a pokojné prožívání přítomného okamžiku. 

sobota 5. listopadu 2016

32. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14 

Čtení z druhé knihy Makabejské.


   Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso.
   Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců."
   Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony."
   Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout,) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.    Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude! "



Žl 17 (16),1.5-8.8+15 Odp.: 15b
Odp.: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.

Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, všimni si mého nářku, popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Odp.
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, nezakolísaly mé nohy. Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Odp.
Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj. Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.


Bratři !
   Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu.
   Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.


EVANGELIUM Lk 20,27-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 


K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena.
   Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!"
   Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
    A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o (hořícím) keři, když nazývá Pána 'Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Milí bratři a sestry,

   Jako každoročně na konci liturgického roku jsou tématem čteného Božího slova poslední věci – konečný osud člověka a vesmíru. Také dnešní čtení se týkají tématu vzkříšení mrtvých, ale skrze toto téma v nich lze postřehnout ještě jiné: postoj člověka ke skutečnosti víry, ať už v jakékoli otázce. Setkáváme se zde se dvěma krajními polohami, které bychom mohli nazvat skepsí a na druhé straně slepou vírou.
   Saduceové jsou příkladem oněch skeptiků. V Ježíšově době to byl jeden z proudů tehdejšího židovství, vázaný na chrámové kněžství. Saduceové - na rozdíl od farizeů - popírali existenci andělů a démonů a také vzkříšení z mrtvých. Začátek jejich disputace s Ježíšem dost připomíná známé otázky ateistů, které mají dokazovat logickou absurditu toho, čemu věří křesťané – například zda dokáže všemohoucí Bůh stvořit kulatý čtverec či něco tak těžkého, že by to sám nedokázal zvednout. Je celkem snadné si představit, že svoji myšlenkovou konstrukci o sedminásobné vdově pronášejí s ironickým úsměvem na rtech a s jasným přesvědčením o tom, že oni mají pravdu a že kdo věří ve vzkříšení, věří vlastně pohádkám a tudíž je to naivní prosťáček.
    Kdybychom se podívali na totéž místo – spor Ježíše se saducei  o vzkříšení – u svatého Matouše, našli bychom tuto Ježíšovu odpověď: Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Tedy asi něco ve smyslu Všechno je jinak, neboť vaše logické úvahy jsou příliš lidské, a příliš lidsky chápete i svatá Písma-jelikož ona neznalost Písem u saduceů rozhodně neznamená, že by je nečetli. Jakoby Ježíš říkal, že saduceové ze svého myšlení zcela Boha vyloučili, i když se jejich úvahy týkají božských skutečností.
   Z tohoto pohledu se hrdinové prvního čtení – tři bratři, kteří umírají pro věrnost Zákonu – jeví jako naprostý opak. Odkládají veškerou lidskou kalkulaci a logiku, která by je musela nutit zachovat si život, a naprosto spoléhají na Boží moc a jeho zaslíbení. Až natolik, že nám jejich oddanost Zákonu musí připadat jako zbrklý, slepý fanatismus. Nezapomeňme, že jsme ještě ve Starém Zákoně a víra ve vzkříšení není nikterak postavena na onom Ježíšově. Z pohledu skeptika, ztělesněného saducejskou nevírou ve vzkříšení, se může zdát, že svůj život obětují vlastně hrozně lehkovážně a nepromyšleně - co když vzkříšení opravdu není? 

   Kdybychom, milí bratři a sestry, upřímně zkoumali sami sebe, možná se spíše najdeme ve skeptických saducejích nežli v bratřích z Druhé knihy Makabejské. Jsme děti své doby a kultury a o svou víru musíme svádět boj vnější i vnitřní, neboť skeptik a racionalista je nejen náš bližní, ale dříme i v nás samotných. Naštěstí je ale Ježíšova odpověď saduceům důkazem, že není nutno volit buď pouhý rozum, nebo slepou víru. Ježíšova odpověď potvrzuje to, co je součástí dobré a osvědčené tradice církve o syntéze víry a rozumu.  Ježíš se nebrání logickému uvažování - klidně a rozvážně klade v rozhovoru na stůl argumenty z téhož Mojžíšova zákona, ze kterého je čerpá i druhá strana. Spor se saduceji však posouvá na jinou rovinu, protože do pouze lidského rozumování vrací výpověď Písma a Boží moci, kterou saduceové vypustili.