sobota 27. července 2019


17. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Gn 18,20-32

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Hospodin řekl: "Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět."
   Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: "Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých, chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?"
   Hospodin řekl: "Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu." Abrahám se ujal slova a řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?" (Hospodin) odpověděl: "Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět."     (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: "Snad jich tam najdeš jen čtyřicet." Odpověděl: "Neudělám to kvůli čtyřiceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet."
   Odpověděl: "Neudělám to, najdu-li jich třicet."
    (Abrahám) řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet."
   Odpověděl: "Nezahubím kvůli dvaceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset." Pravil: "Nezahubím kvůli deseti."


ŽI 138(137),1-2a.2bc+3.6-7ab.7c-8
Odp.: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Když procházím soužením, zachováváš mi život, proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku.
Odp.
. Zachraňuje mě tvá pravice. Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp. 


2. ČTENÍ Kol 2,12-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili, jak velikou moc má Bůh, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.


EVANGELIUM Lk 11,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Jednoho dne se Ježíš modlil na nějakém místě. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky."
   Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuved' nás v pokušení." Řekl jim dále: "Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: 'Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.' Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
   Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! "
________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Tak co myslíte, děti, když se modlíme za něco nebo za někoho, přemlouváme tím Pána Boha, aby si něco rozmyslel a udělal to jinak, než původně chtěl? Z dnešních čtení by to mohlo tak vypadat, ale my víme, že tak to není. Bůh je Otec, který nás má rád a chce pro nás dobré věci, i když nám na první pohled třeba nemusí připadat, že jsou dobré. A proč ho tedy máme vůbec o něco prosit? Protože když za někoho prosíme, je to skutek lásky: dáváme tím najevo, že na toho druhého myslíme a chceme pro něho dobro. A někdy někomu jinak než modlitbou pomoci nemůžeme.

Milí bratři a sestry,
  V dnešních textech si můžeme všimnout jedné věci, která vypadá jako zdánlivý detail. Ani Abrahám v prvním čtení, ani onen půlnoční prosebník v Ježíšově podobenství neprosí za sebe. Oba prosí za život a potřeby druhých. Abrahám nechce, aby v Sodomě a Gomoře zahynuli nevinní spolu s hříšníky; v Ježíšově podobenství jsme zase svědky naléhavé starosti, aby nebyla nenadálé návštěvě odepřena pohostinnost a občerstvení. Oba dva jejich prosba něco stála. V prvním čtení mezi řádky čteme, že Abrahám musel velmi překonávat svůj strach z Božího majestátu, z toho, že se Hospodin kvůli jeho naléhání rozhněvá - můžeme zde snad vyčíst dobový kontext starověkého Orientu: když se lidé v nějaké potřebě museli obrátit na vladaře, pociťovali jistě velkou bázeň. A v Ježíšově podobenství musí zase onen přítel vážit nepohodlnou noční cestu a naléhat na pána domu, který je rozespalý a nevrlý. Oba mohli být v pokušení to raději vzdát, mohli si říci, že to nestojí za tu námahu a že výsledek je nejistý. Ale oni to neudělali; a to svědčí o tom, že měli velkou lásku a soucit vůči těm, za které prosili.
   Víme, milí bratři a sestry, velmi dobře, že jsou situace, kdy můžeme druhému člověku pomoci jen přímluvnou modlitbou, protože lidskými prostředky nejde už udělat nic. Ale víme také, že Bůh někdy naší modlitbu vyslyší a někdy nikoli – a my se pak můžeme ptát, jaká má vlastně taková modlitba smysl. Dnešní liturgické texty nám v tomto tázání napovídají: každá modlitba za druhého člověka, i nevyslyšená, nám pomáhá k tomu nejdůležitějšímu, k tomu, podle čeho budeme na sklonku života souzeni – k lásce, která nehledá sebe a nemyslí na sebe.
    Můžeme mít mnohonásobnou zkušenost nevyslyšené modlitby. Může nás zde přemáhat skepse, pocit, že nemá cenu se modlit, že si stavíme vzdušné zámky a že rozumnější by bylo vrátit se na zem a něco konkrétního udělat. Když se ale přesto začneme za druhé modlit, znamená to, že zapomínáme na sebe a myslíme na druhé, přejeme si z celého srdce jejich dobro a štěstí - a také že znovu, i přes naši negativní zkušenost s nevyslyšenou modlitbou, obnovujeme svou důvěru v Boha a naši víru, že pro Něj není nic nemožného.
    Žijeme dnes v době poměrně vyhroceného individualismu, a mnohokrát se nám odevšad opakuje, že šťastní budeme, když se zaměříme co nejvíce na sebe, na naši individuální svobodu a potřeby. A často se to promítá i do naší modlitby. Můžeme si udělat vážné zpytování svědomí, jak často je naše modlitba zaměřená na nás samotné, jak často se v ní zaobíráme jen a jen sami sebou, vlastními problémy a vnitřními zápasy. Můžeme tak úplně zapomenout na skutečnost, že modlitba je setkání s Ježíšem, který nás miluje, chce se s námi opravdu potkat a dát našemu srdci útěchu a pokoj. A také zapomínáme na bližní, na to, že i oni mají své problémy a těžkosti, možná větší než my sami. Vytrvalá přímluvná modlitba za druhé nám tak pomáhá rozšiřovat srdce a zažívat svobodu od sebe sama, svobodu opravdové lásky, která se dává. Proto má smysl vždy; i tehdy, nedočkáme-li se vyslyšení.  

sobota 13. července 2019

16. neděle v mezidobí C 2019

Mám dovolenou. Můžete se na tomto blogu vrátit k 16. neděli v mezidobí roku 2016:
https://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7997961416934232802#editor/target=post;postID=7863132508235341787;onPublishedMenu=template;onClosedMenu=template;postNum=159;src=postname

15. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. 

Mojžíš řekl lidu:
   "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."


Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"
_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel píše ve svém listě Koloským o tom, koho Ježíš přišel zachránit: co myslíte, děti, jsou to jenom někteří lidé? Nebo všichni lidé? Nebo ještě něco víc? Z toho, co svatý Pavel píše, vyplývá, že Ježíš přišel zachránit celé stvoření, celý vesmír: Bůh rozhodl, že skrze něho usmíří se sebou všechno tvorstvo.

Milí bratři a sestry,

  Všichni tři, kteří v dnešním evangeliu procházejí kolem onoho zraněného a zbitého člověka, ho vidí: viděl ho kněz, viděl ho i levita, a nakonec ho viděl Samařan. Nikdo z nich ho neminul proto, že by si ho prostě nevšiml. Zásadní rozdíl je ovšem v tom, co v oněch třech toto vidění lidského utrpení vyvolalo. Kněz a levita ho viděli, ale vyhnuli se mu. A ze svého pohledu to učinili z velmi dobrého a zbožného důvodu. Oba šli zřejmě vzhůru do Jeruzaléma konat bohoslužbu v chrámu, a dotyk se zraněným, který velmi pravděpodobně krvácel, by je kulticky znečistil a znemožnil by jim konat jejich poslání. Můžeme si dobře představit, co je mohlo při pohledu na onoho zraněného jako první napadnout. Možná se jim v okamžitě hlavě rozsvítilo červené světélko: Pozor krev, nedotýkat se!
  Třetí příchozí, Samařan, nemá žádnou bohoslužebnou povinnost ani funkci. Jeho pohled na zraněného není zatížen nějakou jeho vlastní rolí, kterou je nucen hrát. Když vidí zraněného, vyvolává to v něm normální, vlastně bychom mohli říci přirozený lidský soucit. Samařan nevidí ve zraněném problém pro sebe, ale člověka, který potřebuje pomoc – přesně tak, jak se vyjádřil letošního osmého června papež František, když při mši svaté, sloužené za migranty, prohlásil, že migranti nejsou sociální otázky, ale především lidé.  
   Dnešní evangelium nás může tedy vést k velmi vážné otázce, co se nám vybaví jako první, vidíme-li jakékoli lidské utrpení. Můžeme se ptát samy sebe, nakolik je náš soucit, který by nás měl přimět něco udělat, přebit a překryt jinými skutečnostmi. Můžeme si vybavit mantry, které se nám v takových chvílích automaticky vybaví v mysli: ‚Mám sám dost problémů‘,‚Nemohu si hrát na Matku Terezu‘,,Teď nemám čas, mám jiné povinnosti‘. Velký krok vpřed bude jistě už jen to, že si něco takového dokážeme přiznat.

sobota 6. července 2019

14. neděle v mezidobí C 2019


1. ČTENÍ Iz 66,10-14c

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."


Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 6,14-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry! 
   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.


EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."
_________________________________________________________________________________


Slůvko pro děti:
První, co učedníci mají udělat, když někam přijdou, je pozdravení pokoje. A Ježíš jim říká, že když někde učedníky přijmou, tak se na ně ten pokoj rozšíří. Ale když je nepřijmou, tak si tím učedníci nemají nechat ten pokoj vzít. Právě to se stává, když za někým, třeba za vaším kamarádem, jdete v dobré vůli, chcete se s ním hezky a v klidu domluvit nebo usmířit, ale on třeba trucuje a nedá a nedá si říct. To nám pak hrozí, že si od něj necháme vzít ten pokoj v duši, který pramení z toho, že víme, že nás Ježíš má rád. A to je škoda.

Milí bratři a sestry,
  Na začátku dnešního evangelia si Ježíš vybírá dvaasedmdesát učedníků, posílá je hlásat evangelium o Božím království a říká jim, co všechno mají s sebou mít, co mají dělat a jak mají jednat s lidmi. Na první pohled by to mohlo připomínat školení: lidé, vybraní k určitému úkolu, dostávají dobře vymyšlené instrukce – a ty mají zaručit, že budou hlásat evangelium maximálně efektivně a s úspěchem.
   Učedníci si to vyzkoušejí, a vypadá to, že to opravdu funguje. Dvaasedmdesát se vrací s radostí a hovoří o démonech, kteří se jim podrobují. Mise byla úspěšná, Ježíš jim poradil dobrý postup. Možná jsou v tu chvíli přesvědčeni, že když budou takhle pokračovat, brzo obrátí všechny v širokém okolí a vykoření všechno zlo.
   Když jsem si dnešní evangelium pročítal, vzpomněl jsem si na jeden zážitek z olomouckého přípravného ročníku teologie, takzvaného konviktu, ve kterém jsem se před sedmnácti lety začal připravovat ke kněžství. Naši představení jednoho dne pozvali na besedu jistého pána, který nedávno konvertoval ke křesťanství a profesí byl manažerem prodeje mlékárenských výrobků. Tento pán měl asi půlhodinovou prezentaci o tom, jak by bylo možné použít manažerské metody, které znal z velkoprodeje sýrů a jogurtů, také k hlásání evangelia. Matně si ještě pamatuji, že při přednášce bylo promítnuto mnoho grafů a časových os, v nichž byly zaneseny prognózy počtu obrácených, pokud se těchto metod správně užije. Ten dotyčný to asi myslel upřímně a dobře, ale já jsem přitom nemohl potlačit mírný úsměv; a myslím, že mnoho mých spolužáků také.
   Naštěstí nás celý zbytek dnešních liturgických textů uvádí v tomto smyslu na pravou míru. Začneme-li u prvního čtení, nenajdeme tam vůbec žádný návod na nic. Najdeme tam pouze zaslíbení, že Jeruzalému se dostane útěchy a milosti od Boha. Je to jedno z mnoha míst v Písmu – podobě jako třeba Žalm 131 – která vybízejí k pasivitě úplně malého dítěte, které nedělá nic jiného, než že je stulené u maminky a od ní přijímá úplně všechno. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících, říká se na konci tohoto úryvku. Všechno, čím v tomto obrazu ze třetího Izajáše lid Izraele je a co koná, pochází z Boží milosti a lásky.
    Podobně se ve druhém čtení z listu Galatským nechce svatý Pavel chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Možná by měl čím se chlubit, třeba tím, co už pro Ježíše vykonal; ale on nechce. Jeho závěrečný pozdrav svědčí o tom, co je pro něj nejdůležitější a co proto přeje adresátům svého listu nejvíc: Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi se všemi.
    Nakonec je to sám Ježíš, který svých dvaasedmdesát vyvádí z omylu ohledně jejich působení: Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu. Učedníci nebyli úspěšní proto, že dobře dodrželi instruktážní postup, ale proto, že je s nimi Kristova moc a Kristova milost. A pak je ještě Pán vybízí, aby na svém úspěchu, ze kterého teď mají radost, nelpěli. Aby od něj byli svobodní, protože příště už se klidně konat nemusí. Mají se spíše radovat z toho, že jejich jména jsou zapsána v nebi, v Boží dlani.