17. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Gn 18,20-32

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Hospodin řekl: "Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět."
   Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: "Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých, chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?"
   Hospodin řekl: "Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu." Abrahám se ujal slova a řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?" (Hospodin) odpověděl: "Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět."     (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: "Snad jich tam najdeš jen čtyřicet." Odpověděl: "Neudělám to kvůli čtyřiceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet."
   Odpověděl: "Neudělám to, najdu-li jich třicet."
    (Abrahám) řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet."
   Odpověděl: "Nezahubím kvůli dvaceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset." Pravil: "Nezahubím kvůli deseti."


ŽI 138(137),1-2a.2bc+3.6-7ab.7c-8
Odp.: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Když procházím soužením, zachováváš mi život, proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku.
Odp.
. Zachraňuje mě tvá pravice. Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp. 

2. ČTENÍ Kol 2,12-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili, jak velikou moc má Bůh, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.


EVANGELIUM Lk 11,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Jednoho dne se Ježíš modlil na nějakém místě. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky."
   Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuved' nás v pokušení." Řekl jim dále: "Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: 'Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.' Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
   Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! "

________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Tak co myslíte, děti, když se modlíme za něco nebo za někoho, přemlouváme tím Pána Boha, aby si něco rozmyslel a udělal to jinak, než původně chtěl? Z dnešních čtení by to mohlo tak vypadat, ale my víme, že tak to není. Bůh je Otec, který nás má rád a chce pro nás dobré věci, i když nám na první pohled třeba nemusí připadat, že jsou dobré. A proč ho tedy máme vůbec o něco prosit? Protože když za někoho prosíme, je to skutek lásky: dáváme tím najevo, že na toho druhého myslíme a chceme pro něho dobro. A někdy někomu jinak než modlitbou pomoci nemůžeme.

Milí bratři a sestry,

  V dnešních textech si můžeme všimnout jedné věci, která vypadá jako zdánlivý detail. Ani Abrahám v prvním čtení, ani onen půlnoční prosebník v Ježíšově podobenství neprosí za sebe. Oba prosí za život a potřeby druhých. Abrahám nechce, aby v Sodomě a Gomoře zahynuli nevinní spolu s hříšníky; v Ježíšově podobenství jsme zase svědky naléhavé starosti, aby nebyla nenadálé návštěvě odepřena pohostinnost a občerstvení. Oba dva jejich prosba něco stála. V prvním čtení mezi řádky čteme, že Abrahám musel velmi překonávat svůj strach z Božího majestátu, z toho, že se Hospodin kvůli jeho naléhání rozhněvá - můžeme zde snad vyčíst dobový kontext starověkého Orientu: když se lidé v nějaké potřebě museli obrátit na vladaře, pociťovali jistě velkou bázeň. A v Ježíšově podobenství musí zase onen přítel vážit nepohodlnou noční cestu a naléhat na pána domu, který je rozespalý a nevrlý. Oba mohli být v pokušení to raději vzdát, mohli si říci, že to nestojí za tu námahu a že výsledek je nejistý. Ale oni to neudělali; a to svědčí o tom, že měli velkou lásku a soucit vůči těm, za které prosili.

   Víme, milí bratři a sestry, velmi dobře, že jsou situace, kdy můžeme druhému člověku pomoci jen přímluvnou modlitbou, protože lidskými prostředky nejde už udělat nic. Ale víme také, že Bůh někdy naší modlitbu vyslyší a někdy nikoli – a my se pak můžeme ptát, jaká má vlastně taková modlitba smysl. Dnešní liturgické texty nám v tomto tázání napovídají: každá modlitba za druhého člověka, i nevyslyšená, nám pomáhá k tomu nejdůležitějšímu, k tomu, podle čeho budeme na sklonku života souzeni – k lásce, která nehledá sebe a nemyslí na sebe.

    Můžeme mít mnohonásobnou zkušenost nevyslyšené modlitby. Může nás zde přemáhat skepse, pocit, že nemá cenu se modlit, že si stavíme vzdušné zámky a že rozumnější by bylo vrátit se na zem a něco konkrétního udělat. Když se ale přesto začneme za druhé modlit, znamená to, že zapomínáme na sebe a myslíme na druhé, přejeme si z celého srdce jejich dobro a štěstí - a také že znovu, i přes naši negativní zkušenost s nevyslyšenou modlitbou, obnovujeme svou důvěru v Boha a naši víru, že pro Něj není nic nemožného.

    Žijeme dnes v době poměrně vyhroceného individualismu, a mnohokrát se nám odevšad opakuje, že šťastní budeme, když se zaměříme co nejvíce na sebe, na naši individuální svobodu a potřeby. A často se to promítá i do naší modlitby. Můžeme si udělat vážné zpytování svědomí, jak často je naše modlitba zaměřená na nás samotné, jak často se v ní zaobíráme jen a jen sami sebou, vlastními problémy a vnitřními zápasy. Můžeme tak úplně zapomenout na skutečnost, že modlitba je setkání s Ježíšem, který nás miluje, chce se s námi opravdu potkat a dát našemu srdci útěchu a pokoj. A také zapomínáme na bližní, na to, že i oni mají své problémy a těžkosti, možná větší než my sami. Vytrvalá přímluvná modlitba za druhé nám tak pomáhá rozšiřovat srdce a zažívat svobodu od sebe sama, svobodu opravdové lásky, která se dává. Proto má smysl vždy; i tehdy, nedočkáme-li se vyslyšení.