14. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ Iz 66,10-14c

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."


Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 6,14-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry! 

   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.


EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

První, co učedníci mají udělat, když někam přijdou, je pozdravení pokoje. A Ježíš jim říká, že když někde učedníky přijmou, tak se na ně ten pokoj rozšíří. Ale když je nepřijmou, tak si tím učedníci nemají nechat ten pokoj vzít. Právě to se stává, když za někým, třeba za vaším kamarádem, jdete v dobré vůli, chcete se s ním hezky a v klidu domluvit nebo usmířit, ale on třeba trucuje a nedá a nedá si říct. To nám pak hrozí, že si od něj necháme vzít ten pokoj v duši, který pramení z toho, že víme, že nás Ježíš má rád. A to je škoda.

Milí bratři a sestry,

  Na začátku dnešního evangelia si Ježíš vybírá dvaasedmdesát učedníků, posílá je hlásat evangelium o Božím království a říká jim, co všechno mají s sebou mít, co mají dělat a jak mají jednat s lidmi. Na první pohled by to mohlo připomínat školení: lidé, vybraní k určitému úkolu, dostávají dobře vymyšlené instrukce – a ty mají zaručit, že budou hlásat evangelium maximálně efektivně a s úspěchem.

   Učedníci si to vyzkoušejí, a vypadá to, že to opravdu funguje. Dvaasedmdesát se vrací s radostí a hovoří o démonech, kteří se jim podrobují. Mise byla úspěšná, Ježíš jim poradil dobrý postup. Možná jsou v tu chvíli přesvědčeni, že když budou takhle pokračovat, brzo obrátí všechny v širokém okolí a vykoření všechno zlo.

   Když jsem si dnešní evangelium pročítal, vzpomněl jsem si na jeden zážitek z olomouckého přípravného ročníku teologie, takzvaného konviktu, ve kterém jsem se před sedmnácti lety začal připravovat ke kněžství. Naši představení jednoho dne pozvali na besedu jistého pána, který nedávno konvertoval ke křesťanství a profesí byl manažerem prodeje mlékárenských výrobků. Tento pán měl asi půlhodinovou prezentaci o tom, jak by bylo možné použít manažerské metody, které znal z velkoprodeje sýrů a jogurtů, také k hlásání evangelia. Matně si ještě pamatuji, že při přednášce bylo promítnuto mnoho grafů a časových os, v nichž byly zaneseny prognózy počtu obrácených, pokud se těchto metod správně užije. Ten dotyčný to asi myslel upřímně a dobře, ale já jsem přitom nemohl potlačit mírný úsměv; a myslím, že mnoho mých spolužáků také.

   Naštěstí nás celý zbytek dnešních liturgických textů uvádí v tomto smyslu na pravou míru. Začneme-li u prvního čtení, nenajdeme tam vůbec žádný návod na nic. Najdeme tam pouze zaslíbení, že Jeruzalému se dostane útěchy a milosti od Boha. Je to jedno z mnoha míst v Písmu – podobě jako třeba Žalm 131 – která vybízejí k pasivitě úplně malého dítěte, které nedělá nic jiného, než že je stulené u maminky a od ní přijímá úplně všechno. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících, říká se na konci tohoto úryvku. Všechno, čím v tomto obrazu ze třetího Izajáše lid Izraele je a co koná, pochází z Boží milosti a lásky.

    Podobně se ve druhém čtení z listu Galatským nechce svatý Pavel chlubit ničím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Možná by měl čím se chlubit, třeba tím, co už pro Ježíše vykonal; ale on nechce. Jeho závěrečný pozdrav svědčí o tom, co je pro něj nejdůležitější a co proto přeje adresátům svého listu nejvíc: Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi se všemi.

    Nakonec je to sám Ježíš, který svých dvaasedmdesát vyvádí z omylu ohledně jejich působení: Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu. Učedníci nebyli úspěšní proto, že dobře dodrželi instruktážní postup, ale proto, že je s nimi Kristova moc a Kristova milost. A pak je ještě Pán vybízí, aby na svém úspěchu, ze kterého teď mají radost, nelpěli. Aby od něj byli svobodní, protože příště už se klidně konat nemusí. Mají se spíše radovat z toho, že jejich jména jsou zapsána v nebi, v Boží dlani.