13. neděle v mezidobí C 2019

1. ČTENÍ 1Král 19,16b.19-21

Čtení z první knihy Královské.

     Hospodin řekl Eliášovi: "Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!"
     Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: "Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou." Eliáš odpověděl: "Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal."
     Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11
Odp.: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.


2. ČTENÍ Gal 5,1.13-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.
   Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
   Chci říci toto: Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.


EVANGELIUM Lk 9,51-62

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

  Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby mu tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma.
   Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?"
   On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice.
   A jak šli, cestou mu někdo řekl: "Půjdu za tebou všude, kam půjdeš."
   Ježíš mu však odpověděl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Jiného zase vybídl: "Pojď za mnou!"
   On však řekl: "Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce."
   Odpověděl mu: "Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!"
   A ještě jiný řekl: "Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou."
   Ježíš mu však odpověděl: "Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království."
________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dneska svatý Pavel mluví ve druhém čtení o tom, jak je cenná a důležitá naše svoboda. Jenže, jako obvykle, bychom to mohli špatně pochopit. Představte si, že prvního září vás maminka ráno vzbudí a řekne vám, že musíte zase do školy. A vy byste na to řekli, že jako křesťané máte svobodu, že jste to slyšeli na konci minulého školního roku v kostele, a že tedy do školy půjdete, až se vám bude chtít. Je to opravdová svoboda? Jasně že není. Svatý Pavel říká, že opravdová svoboda je ta, která nás vede k tomu, abychom milovali.

Milí bratři a sestry,

  List Galatským, ze kterého je dnešní druhé čtení, psal svatý Pavel křesťanům v maloasijské Galácii. V tamějších křesťanských obcích se objevili lidé, trvající na židovském chápání Mojžíšského zákona i pro ty, kteří přijali Krista. Tito lidé chtěli, aby křesťané dále dodržovali povinnost obřízky i všechny ostatní starozákonní předpisy a zvyklosti. Pavel svůj list píše v obavě, že by se Galaťané mohli nechat přesvědčit o nutnosti dodržování Mojžíšova zákona pro vlastní spásu – a pokud by se tak stalo, Kristova oběť by přestala dávat smysl. Apoštolovi jde o svobodu galatských křesťanů. Vidí, že je tato svoboda v nebezpečí, že se našel někdo, kdo jim ji chce vzít, uvrhnout je do otroctví a naložit jim nesnesitelné břemeno. Proto je tón listu velmi rezolutní a autor si rozhodně nebere servítky. Na začátku druhé kapitoly listu Galatským se hovoří například o falešných bratřích, kteří se mezi nás pokoutně vetřeli, aby slídili po naší svobodě, kterou máme v Kristu.

   Křesťanská svoboda je tedy základním tématem celého listu. A je to téma velmi aktuální i pro nás a pro naši dobu. Žijeme v tomto smyslu ve velkém napětí a rozporu: na jedné straně jsme velmi citliví na naší osobní svobodu a prudce reagujeme na cokoli, co by nám ji podle našeho názoru mohlo omezit. Na druhé straně - přiznejme si to - máme z naší svobody strach. Otec Tomáš Petráček, církevní historik a kněz královéhradecké diecéze, ve svém nedávném článku v revui Univerzum napsal, že se nacházíme v určité fázi dějin Západu, kdy se učíme žít s takovou mírou svobody a autonomie, jakou lidstvo nikdy předtím nezažilo. Generace, které se narodily a vyrůstaly v době totality, včetně té mojí, na něco podobného nebyly vůbec zvyklé. Svobodu jsme získali už před třiceti lety, ale vidíme dost dobře, že s ní stále nedokážeme příliš zacházet.

    Dnešní úryvek z listu Galatským je pro nás křesťany v tomto ohledu jasné a jisté vodítko, jak naši svobodu chápat a žít. V první řadě vychází z toho, že naše svoboda je nesmírně cenná; byli jsme osvobozeni Kristem, naše svoboda je dar Jeho lásky a Jeho oběti na kříži. Pavel píše, že jsme k ní povoláni, že ji máme v sobě rozvíjet, protože je to součást naší identity milovaných Božích dětí, stvořených k Jeho obrazu. Má to tedy pro nás být jedna z nejpodstatnějších věcí v životě, a nemáme si ji nechat brát. Stejně jako v Galácii, i dnes se najde mnoho takových, kteří po ní slídí a chtěli by nám ji vzít.

    Druhé, a neméně důležité poselství listu Galatským by se dalo stručně vyjádřit takto: svoboda není cílem sama v sobě, ale je prostředkem k lásce - ovšem prostředkem nutným, protože milovat nesvobodně, z donucení, není možné. Pavel říká, že svobodu ve smyslu ‚nikdo mne nenutí‘ lze velmi snadno zaměnit za něco, co se dá nejspíš nazvat obratem ‚dělám si, co chci‘. To ale opravdová svoboda není, protože pak většinou děláme, co nechceme, a upadáme do otroctví toho, čemu Pavel říká žádosti těla. Všichni víme o nebezpečí závislostí na všem možném – a víme také, co stojí na jejich počátku: člověk si řekne, že mu přece nikdo nemůže zakázat něco konzumovat nebo sledovat na internetu.  Ono ‚dělám si, co chci‘ je tedy jen půlka pravdy. Je ji nutné doplnit tak, aby vznikl známý citát svatého Augustina, vystihující všechno to, o čem byla dnes řeč: Miluj a dělej, co chceš.