Slavnost Nejsvětější Trojice C 2019

1. ČTENÍ Př 8,22-31

Čtení z knihy Přísloví.

Toto praví Boží Moudrost:

 "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."


Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5,1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry !
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.


EVANGELIUM Jan 16,12-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."                                                        -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel v listě Římanům píše, že se chlubíme i souženími. A to je zvláštní; představte si, že byste přišli domů ze školy a řekli Mami, tati, já se vám musím s něčím pochlubit, spolužáci mi vzali z aktovky svačinu a snědli mi ji. Jenže tak to Pavel nemyslel. Chtěl říct, že pro nás, kteří jsme uvěřili v Ježíšovu lásku, mohou mít v našem životě smysl a hodnotu i ty věci, které jsou těžké.

Milí bratři a sestry,

   ačkoli si o dnešní slavnosti připomínáme tajemství všech tří božských osob, texty letošního cyklu C jsou jakoby dozvuky slavnosti Seslání Ducha svatého, kterou před týdnem skončila velikonoční doba. Z dnešního stolu Božího slova se dnes můžeme zaměřit na dva verše: ve druhém čtení z listu Římanům říká svatý Pavel: Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. A v evangeliu jsme slyšeli, že Duch pravdy vás uvede do celé pravdy – což je velmi podobná věta jako ta, kterou u svatého Jana najdeme o dvě kapitoly dříve: Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec, ten vás naučí všemu. Tyto dva výroky se dotýkají velmi podstatných věcí. Jednak toho, jak jako křesťané chápeme pravdy víry - nebo, lépe řečeno, jak můžeme postupně pronikat do nevyčerpatelného tajemství, kterým naše víra je.   A poté také toho, jak máme a můžeme jako křesťané žít.

    Známý švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar napsal začátkem šedesátých let minulého století útlou knížku, jejíž název by se dal z němčiny přeložit jako Jen láska je věrohodná. Balthasar se v ní zamýšlí nad tím, od čeho se v jednotlivých dějinných etapách odvozovala věrohodnost křesťanství, rozumnost víry. Ve středověku byl Bůh nedílnou součástí celkového obrazu světa, bez jeho existence by středověké pojetí vesmíru nedávalo žádný smysl. Jenomže právě to se dramaticky změnilo na začátku novověku, ruku v ruce se změnou pohledu na vesmír a život na zemi, kterou přinesli Koperník, Galileo a později Darwin. V osmnáctém a devatenáctém století se pak věrohodnost křesťanství začala více stavět na poznání o člověku a jeho vnitřní zkušenosti – typický představitel tohoto směru byl Dán Sören Kierkegaard – ale i tento přístup se z různých důvodů dostal do slepé uličky. Hans Urs von Balthasar jako východisko ve své knize navrhuje třetí cestu – cestu lásky. Velmi jednoduše řečeno: chceme - li v rámci křesťanské víry něco pochopit a přijmout jako pravdivé, musíme mít zkušenost lásky. Musíme zakusit, že jsme milováni, a sami milovat. Pouhý rozum, tak jak ho používáme ve formálních nebo přírodních vědách, nás sám o sobě nemůže přiblížit k tajemství Boha, který se zjevuje jako Láska.

     Můžeme se nyní vrátit k oněm dvěma výrokům z druhého čtení a evangelia. Když svatý Pavel říká, že Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, nechce tím říci, že Duch svatý a Boží láska jsou dvě rozdílné skutečnosti. Duch svatý je Boží láska, která je nám vlita do srdce. A tato Boží láska nás pak všemu učí, vše nám připomíná a uvádí nás do celé pravdy o Bohu i o nás samotných. Jen v Duchu svatém můžeme vstupovat do tajemství víry; jen láska může způsobit, že nám dává smysl něco, co by pouhým rozumem bylo nepochopitelné a paradoxní. A jako nás Duch svatý učí poznávat Boha, tak nás také učí i křesťanskému životu, takže se nám už nezdá obtížný, přesně podle toho, co svatý Jan píše ve svém prvním listě: Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem.