4. neděle velikonoční A 2023

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
    "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
   Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim od pověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh."
   Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! " Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. nebo: Aleluja.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách , pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní!
   Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

EVANGELIUM Jan 10,1-10

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

 _____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček vidíme Pána Ježíše jako pastýře, kterak otevírá dveře ohrady a vyvádí ovečky na pastvu. A ovečky jdou za ním, protože už ho znají a vědí, že by jim neublížil, že by je nezavedl na špatné místo. Vědí, že s ním jsou v bezpečí a že je zavede tam, kde budou mít dobrou pastvu – tam, kde jim bude dobře.

Milí bratři a sestry,

Slavíme dnes takzvanou neděli Dobrého pastýře, a běžně tímto obrazem myslíme samotného Krista. Obraz Ježíše jako dobrého pastýře s ovečkou na rameni  je jeho vůbec nejstarším vyobrazením v dějinách křesťanského umění – vyskytuje se na freskách v římských katakombách nebo ve formě sochařské výzdoby na starokřesťanských sarkofázích. Uměnovědci sice mají za to, že tato vyobrazení vycházejí z předkřesťanských vzorů starořeckého umění archaického období, z typu sochy zvané Moschoforos; ale i tak je jasné, že tento symbol Krista je jedním z nejsilnějších – a pro naše předky, kteří ještě většinově žili na venkově a věnovali se zemědělství, byl asi i jedním z nejpochopitelnějších.

Jenže v dnešním úryvku evangelia Ježíš sama sebe neoznačuje jako pastýře, ale jako dveře k ovcím, dveře do ohrady. Pastýř těmito dveřmi vchází a vychází, aby své ovečky vyvedl na dobrou pastvu. Vejití dveřmi znamená, že ten, kdo jimi vešel, je dobrý – má své ovečky rád, stará se o ně, chce pro ně to nejlepší. Ten, kdo s nimi má špatné úmysly, se tedy pozná snadno: vchází dovnitř jinudy. Možná přelézá ohradu, nebo se musí podkopat.

Tento obraz Krista jako dveří k ovcím má jeden netušený význam. Ohrada může být vnímána jako vnitřní bezpečný prostor člověka, okruh, kam pustíme jen někoho, ke komu nás pojí hlubší vztah, přátelství nebo láska. A z křesťanského pohledu tam vlastně nelze vstoupit jinak, než skrze dveře, jimiž je Kristus. Když s druhými lidmi navazujeme komunikaci a vztah s vědomím, že Ježíš se s nimi ztotožňuje – protože mu patří křtem či s ním jen sdílejí společné lidství – vcházíme do jejich vnitřního kruhu právě skrze tyto dveře, dveře úcty a lásky. A ten druhý snadno pozná, že se nemusí bát nás dovnitř vpustit, protože mu neublížíme. Pozná, že jsme s ním proto, že ho máme rádi, ne proto, že ho chceme oklamat, využít ve svůj prospěch nebo si jej přivlastnit. A je si jistý, že je v bezpečí, i když s ním společně vyjdeme i mimo tento jeho vnitřní kruh. A naopak, pokud chceme do vnitřního kruhu druhého vejít jinak, než těmito dveřmi, je to nelegitimní násilné vniknutí, porušení svobody, které udělá velkou škodu.

 

 

 

3. neděle velikonoční A 2023

1. ČTENÍ Sk 2,14.22-28

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
   "Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: 'Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.' "




Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11 Odp.: 11a
Odp.: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. nebo: Aleluja.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.




2. ČTENÍ 1Pt 1,17-21

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Milovaní!
Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista, bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vybrán už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.




EVANGELIUM Lk 24,13-35

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní.
   Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: “Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?"
   Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli."
   A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.
   Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?"
   Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

_________________________________________________________________ 

 Slůvko pro děti:

Milé děti, abychom dobře pochopili, co nám chce říci svatý Petr ve druhém čtení, musíme si říci, co znamená slovo vykoupení. Dneska ho používáme v úplně jiném smyslu: třeba řekneme, že v Lidlu už nemají vajíčka v akci, protože je lidé vykoupili. Jenže v době, kdy vznikal první list Petrův, to znamenalo vykoupení otroka. Otrok byl člověk, který patřil nějakému jinému člověku jako jeho majetek. Mohl se tam sice mít celkem dobře, ale jeho pán ho mohl kdykoli prodat nebo dokonce beztrestně zabít. Ale někdo taky mohl toho otroka koupit a pak mu říct: já se vzdávám toho, že mám právo tě vlastnit, dávám ti svobodu, už nebudeš otrok, ale svobodný člověk. A Pán Ježíš nám dal právě takovou svobodu: ne od toho, že by nás někdo měl jako majetek, ale od hříchu a smrti. A zaplatil za ni ne penězi, ale dal za ni svůj vlastní život.

 

Milí bratři a sestry,

 Příběh učedníků putujících do Emauz je obrazem toho, jak se jako křesťané můžeme vyrovnávat s těžkostmi našeho života, s krizemi a s bolestnými událostmi, například se ztrátou někoho blízkého.

 Oba učedníci jdou z Jeruzaléma do vesnice Emauzy. Je to zřejmě malá, nepříliš významná vesnička; v celé Bibli je zmiňována pouze na tomto místě a ani se přesně neví, kde vlastně ležela. Možná Kleofáš a jeho bezejmenný souputník potřebují po dramatu Velkého pátku a Bílé soboty jen odejít z Jeruzaléma; nebýt ve městě, protože jim tam všechno připomíná, co museli prožít. Určitě se jim do jisté míry zhroutil jejich dosavadní svět: jejich naděje v Ježíše byla zklamána; část života, kterou s ním strávili, jim musela připadat jako ztracená léta. V troskách musela být i jejich víra v Hospodina: ačkoli v celém Starém zákoně se mluví o tom, že Bůh spravedlivé neopouští, Ježíše opustil. A učedníci se musejí potýkat i se ztrátou iluzí o sobě samých; i oni sami ho v kritické chvíli opustili a utekli. A tak teď asi chtějí odejít do ústraní - možná proto, aby je nikdo neviděl v jejich zármutku, za který se stydí; či aby přemýšleli, co dál se životem; nebo prostě chtějí být sami.

 Když se k nim vzkříšený Pán připojí, nemohou jej poznat. Ono cosi, co jako by jim zadržovalo oči, nebylo nejspíš nic jiného než jejich smutek. Připomíná nám to Marii Magdalskou, plačící u hrobky, která Ježíše také nejdřív nepoznala. Myslela si, že je to zahradník, i když viděla prázdný hrob a anděly - protože jí její zoufalý zármutek říkal, že je definitivní konec, že její milovaný Mistr už není.

 Ježíš se jim také nedává poznat hned. Vydá se s nimi na cestu, nekárá je pro jejich malomyslnost, jaksi přijímá jejich zármutek, ale pomalu jej začíná proměňovat. Nejprve je nechává vylít si srdce, dává jim prostor vypovídat se o tom, co je trápí. A pak v nich zažíhá jiskérku naděje: to, co se stalo, je sice - lidsky viděno - katastrofa, ale nic nevypadlo z Hospodinovy prozřetelnosti a vedení, všechno bylo a je v Božích rukou: Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vstoupit do své slávy? A úplně na konci cesty se stane to, co jim definitivně otevře oči: jsou svědky lámání chleba a vzpomenou si na to, co prožili o čtvrtečním večeru. A už vědí, už nemají potřebu utéci z Jeruzaléma pryč, už se mohou vrátit a sdílet svou radost s ostatními apoštoly. Bůh byl v tom všem přece jen přítomný: v Ježíšově smrti, v jejich vlastním selhání, ve všech událostech, které prožili, i v těch nejsmutnějších a nejtěžších. A všechno nakonec proměnil ve své vítězství.

 

2. neděle velikonoční 2023

1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů.

    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.

Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

 ____________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní scénka z biblických postaviček nám ukazuje život prvních křesťanů, tak jak ho popisuje svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů. O všechno se dělili, takže nebyl nikdo, kdo by byl příliš bohatý nebo na druhé straně příliš chudý; a s radostí spolu jedli u jednoho stolu. Nám dnes se to z různých důvodů možná už nedaří tak, jako prvním křesťanům, ale trochu se tím můžeme nechat inspirovat. Například se o něco rozdělit s kamarádem, který třeba žije jen s maminkou a ta mu něco nemůže dopřát, protože musí vyjít s málem. Nebo jenom být Pánu Bohu vděční za to, že v neděli mají všichni členové vaší rodiny dost času se sejít u společného stolu.

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení ze Skutků apoštolů hovoří o tom, jak ve svém zde a nyní žila prvotní komunita křesťanů po vylití Ducha. Druhé čtení z prvního listu Petrova zase vyjadřuje křesťanskou naději do budoucna. Poselství obou těchto čtení – křesťanský život v přítomnosti a křesťanská naděje na budoucnost - se doplňují, jedno bez druhého vlastně nemůže být.

Přítomný život křesťanů je žit v naději na to, že jednou, na konci času, přijde Boží království v plnosti. Pokud by se však soustředil pouze a jen na tuto naději, křesťanství by se skutečně stalo Marxovým opiem lidu; přítomný život by musel být vnímán jako slzavé údolí, jako čekárna na druhý Ježíšův příchod. Z prvního čtení je však jasně vidět, že komunita Ježíšových učedníků žije po vylití Ducha s vědomím, že Kristovo království není skutečnost budoucí, ale již přítomná. Již přišlo s Ježíšem, který se narodil, zemřel a vstal z mrtvých; a oni tedy musí žít novým životem těch, kteří Kristu patří. Žijí v přítomném okamžiku v lásce, společenství, modlitbách a solidaritě jedněch s druhými. Předjímají už zde na zemi to, jak se jednou bude žít v nebi – nebo lépe řečeno jak se bude žít na konci času, až přijde království ve své definitivní podobě, až se nebe a země propojí v jednu skutečnost, až Bůh bude všechno ve všem.

Ale tato souvislost platí i naopak. Láska k bližnímu, solidarita, zkrátka žití hodnot Božího království bez křesťanské víry a naděje je samozřejmě možné – je to všechno, co se označuje pojmem sekulární humanismus. Je mnoho lidí, kteří svůj život zasvětili nesobecké lásce k druhým a budování lepšího světa, aniž by sami byli věřící; a ani oni jistě nepřijdou u Hospodina o svou odměnu. Jenže, milí bratři a sestry, přiznejme si: kdybychom neměli naději, o které píše Petr ve druhém čtení, jak asi rychle bychom naše úsilí milovat a konat dobro vzdali! Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, píše svatý Pavel v prvním listě Korinťanům, jsme my křesťané nejubožejší ze všech lidí. Můžeme být založením sebevětší optimisté s pozitivním myšlením; stejně ale kolem sebe vidíme na každém kroku, že dobro a láska jsou vlastně slabé, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, že bez trochy ostrých loktů nejde přežít. Vidíme hluboké rozdělení, ve společnosti i v církvi, a máme dojem, že je nepřekonatelné – popis života prvních křesťanů ve Skutcích apoštolů nám přijde jako krásná pohádka, která ale v reálném životě prostě není možná. Jenže prvotní komunita je opravdu schopná žít v takové lásce, svornosti a solidaritě – právě proto, že má onu konkrétní a živou naději: Kristus vstal z mrtvých a jednou slavně přijde; a s ním jeho království v plné síle a moci.

 

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2023

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."



Žl 118(117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.


EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

_________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve scénce z biblických postaviček vidíme Jana a Petra u prázdného hrobu. Ještě se se vzkříšeným Ježíšem nesetkali, vidí jenom, že v hrobě už jeho tělo není. Někdo by mohl říct, že tam není, protože ho někdo vzal a odnesl jinam. Ale Petr a Jan mají Ježíše rádi a když byli s ním, mnohokrát slyšeli, že je to Boží syn. A jejich láska jim napovídá, že ho nikdo neodnesl – že ho Otec nenechal v moci smrti, ale že ho vzkřísil.

 

Milí bratři a sestry,

Prvními svědky Zmrtvýchvstání je Marie z Magdaly, Petr a Jan. Jsou to tři učedníci, o kterých se v evangeliích hovoří - více či méně výslovně - jako o těch, kteří měli Ježíše zvlášť rádi. Jeden z nich je autor evangelia, Jan, který sám o sobě hovoří jako o tom učedníkovi, kterého Ježíš miloval. Marie Magdalská setrvala v blízkosti Ježíšova kříže, i když skoro všichni ostatní učedníci Ježíše opustili a utekli. A navíc: je-li Magdaléna totožná s onou hříšnicí v domě farizeově, o níž hovoří Lukáš v sedmé kapitole svého evangelia, pak o ní Ježíš právě tam říká: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mi nyní projevuje takovou lásku. A když se ve dvacáté první kapitole Jana vzkříšený Ježíš setkává s Petrem u Genezaretského jezera, ptá se ho: Petře, miluješ mne víc než tito zde? A Petr odpovídá: Pane, ty víš, že tě miluji.

Myslím, že není náhodou, že právě tito tři – jako vůbec první ze všech – viděli a uvěřili. Vidění neznamená jen tělesný zrak, ale vidění srdcem, přesně ve smyslu slavného Exupéryho citátu Správně vidíme jen srdcem; co je důležité, je očím neviditelné. Jen ti, kdo milují, vidí správně.

Tělesným zrakem vidí ti tři jen pruhy plátna a roušku položenou stranou - to samo o sobě ještě nemusí být neprůstřelný důkaz toho, že Ježíš žije. Koneckonců sama Marie Magdalská jde za Petrem a Janem napřed s tím, že ji napadá jediné racionální vysvětlení: Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili. Ale učedník, kterého Ježíš miloval, viděl a uvěřil. A zde už jde o vidění nejen tělesným zrakem a pouhým rozumem, ale srdcem, jemuž láska napovídá, že to s Ježíšem přece nemůže skončit takhle. A o malou chvíli později něco podobného zažije i Marie, které se skutečnost Vzkříšení zjeví ve chvíli láskyplného dialogu: ten, kterého původně považovala za zahradníka (v podání svatého Jana byl Ježíšův hrob v zahradě, kdo jiný by se tedy na těch místech mohl vyskytovat), ji osloví jménem: Marie!; ona zvolá Rabbuni – Můj mistře! A najednou také vidí, že je to Pán a že je živý.

To, že Pán vstal z mrtvých, je naprosto základní pravda naší víry, úhelný kámen, na kterém všechno stojí. Nevstal-li Kristus, marné je naše kázání, marná je vaše víra, říká svatý Pavel v prvním listě Korintským. Ale zároveň je to tajemství, do něhož nemáme šanci proniknout pouhým rozumem. Trochu se o to pokoušela třeba katolická apologetika devatenáctého a raného dvacátého století - ve snaze obhajovat víru církve v moderní společnosti chtěla použít její vlastní zbraně racionálního vědeckého myšlení; a nedopadlo to moc dobře. I my můžeme skutečnost Zmrtvýchvstání vidět a pevně v ní uvěřit, ale právě jen tak, jako Magdaléna, Jan a Petr: nejen rozumem, ale hlavně milujícím srdcem.

 

 

Květná neděle 2023 – Pašije podle svatého Matouše

 

EVANGELIUM Mt 26,14-27,66
Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Matouše.

Co mi dáte, když vám ho zradím?

Tehdy jeden z Dvanácti - jménem Jidáš Iškariotský - odešel k velekněžím a zeptal se jich: "Co mi dáte, když vám ho zradím?" Oni s ním smluvili třicet stříbrných. Od té chvíle hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.

Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?
První den o svátcích nekvašeného chleba přistoupili učedníci k Ježíšovi s otázkou: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
    On řekl: "Jděte do města k jistému člověku a vyřiďte mu, že Mistr vzkazuje: Můj čas je blízko; budu u tebe se svými učedníky slavit velikonoční večeři." Učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a připravili velikonočního beránka.

Jeden z vás mě zradí.
Když nastal večer, zaujal místo u stolu s dvanácti (učedníky) . Při jídle jim řekl: "Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí."
    Velmi se zarmoutili a začali mu říkat jeden přes druhého: "Jsem to snad já, Pane?"
    Odpověděl: ",Kdo si se mnou namáčí ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí. Pro toho člověka bylo lépe, kdyby se nebyl narodil."
    Také Jidáš, který ho chtěl zradit, se zeptal: "Jsem to snad já, Mistře?"
    Odpověděl mu: "Ano, ty." To je mé tělo. To je má krev.
Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: "Vezměte, jezte. To je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a řekl: "Pijte z něho všichni. Neboť to je má krev (nové) smlouvy, která se prolévá za všechny na odpuštění hříchů. Pravím vám: Od této chvíle už nikdy nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít s vámi v království svého Otce."
    Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.
Tehdy jim Ježíš řekl: "Vy všichni se dnes v noci nade mnou pohoršíte, neboť je psáno: 'Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.' Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
    Petr mu na to řekl: "Kdyby se všichni nad tebou pohoršili, já se nikdy nepohorším!"
    Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím ti: Dnes v noci, dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
    Petr mu však tvrdil: "I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě!" Podobně mluvili i všichni ostatní učedníci:

Pak se ho zmocnil smutek a úzkost.
Potom s nimi šel Ježíš na venkovský dvorec zvaný Getsemany a řekl učedníkům: "Poseďte tady, zatímco se půjdu tamhle pomodlit." Petra a dva Zebedeovy syny vzal s sebou. Pak se ho zmocnil smutek a úzkost. Řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou!"
    Trochu poodešel, padl tváří k zemi a modlil se: "Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." Potom se vrátil k učedníkům a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: "To jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít? Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé."
    Odešel podruhé a modlil se: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle." Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči. Nechal je, opět odešel a modlil se potřetí stejnými slovy. Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim "Jen spěte a odpočívejte dál! - Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. Vstaňte, půjdeme! Hle, už je tady můj zrádce."

Vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
Když ještě mluvil, přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním velký houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží a starší lidu. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: "Koho políbím, ten to je; toho se chopte." A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Mistře," a políbil ho.
    Ježíš mu odpověděl: "Příteli, učiň jen, k čemu jsi přišel." Lidé z houfu přistoupili, vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho.
    Vtom jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, sáhl po meči, vytasil ho, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš mu však řekl: "Zastrč svůj meč tam, kam patří. Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne. Anebo myslíš, že by mi můj Otec neposlal ihned víc jak dvanáct pluků andělů, kdybych ho o to poprosil? Ale jak by se potom splnily výroky Písma, že se tak musí stát?"
    V té chvíli řekl Ježíš onomu houfu: ,,Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. Sedával jsem den co den v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. To všechno se však stalo, aby se splnily výroky Písma u proroků. Tu jej všichni učedníci opustili a utekli.

Uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího.
Ti, kdo se Ježíše zmocnili, vedli ho k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru. Vešel dovnitř a sedl si ke služebníkům, aby viděl, jak to skončí.
    Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi lživé svědectví, aby ho mohli odsoudit na smrt, ale nenašli, třebaže se dostavilo mnoho falešných svědků. Nakonec přišli dva a řekli: On prohlásil: "Mohu zbořit Boží chrám a ve třech dnech ho zase vystavět."
    Velekněz povstal a zeptal se ho: "Nic neodpovídáš na to, co tito lidé proti tobě vypovídají?" Ježíš však mlčel. Tu mu velekněz řekl: "Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zdali jsi Mesiáš, Syn Boží!"
    Ježíš mu odpověděl "Ano, jsem. Ale říkám vám: Od této chvíle uvidíte Syna člověka, jak sedí po pravici Všemohoucího a jak přichází v nebeských oblacích."
    Tu roztrhl velekněz své roucho a řekl: "Rouhal se! Nač ještě potřebujeme svědky? Právě jste sami slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?" Odpověděli: "Hoden je smrti."
    Pak mu plivali do tváře a tloukli ho pěstmi; někteří ho bili do tváře a říkali: "Když jsi prorok, pověz nám, Mesiáši, kdo tě to udeřil! "

Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.
Petr mezitím seděl venku na dvoře. Tu k němu přistoupila jedna služka a tvrdila "Tys byl také s tím Galilejcem Ježíšem." Ale on to přede všemi zapřel: "Nevím, co povídáš."
    Když odešel k chodbě u brány, uviděla ho jiná služka a řekla těm, kdo tam byli "Tady ten byl s tím nazaretským Ježíšem."
    Ale zase to zapřel, a to pod přísahou: "Toho člověka vůbec neznám!"
    Za chvilku přistoupili ti, kdo tam stáli, a řekli Petrovi:
"Opravdu, i ty k nim patříš. Vždyť už tvé nářečí tě prozrazuje."
    Tu se začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka!" Hned nato zakokrhal kohout a Petr si vzpomněl na slova, která Ježíš řekl: "Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A vyšel ven a hořce se rozplakal.

Vydali Ježíše vladaři Pilátovi.
    Když nastalo ráno, všichni velekněží a starší lidu se usnesli proti Ježíšovi, že ho vydají na smrt. Dali ho proto spoutat a odvést a vydali ho vladaři Pilátovi. Do chrámové pokladny je dát nesmíme, protože je to odměna za krev.     Když teď zrádce Jidáš viděl, že Ježíš je odsouzen, hnulo se v něm svědomí. Přinesl velekněžím a starším těch třicet stříbrných nazpátek a řekl: "Zhřešil jsem - zradil jsem nevinnou krev."
    Odpověděli mu: "Co je nám do toho? To je tvá věc." Tu hodil ty stříbrné dovnitř chrámu, utekl odtamtud, šel a oběsil se.
    Velekněží vzali ty peníze a řekli: "Do chrámové pokladny je dát nesmíme, protože je to odměna za krev." Usnesli se tedy, že za ně koupí hrnčířovo pole na pohřbívání cizinců. Proto se tomu poli až do dneška říká Pole krve.
    Tak se splnilo, co řekl prorok Jeremiáš: 'Vzali třicet stříbrných, odhadní cenu za toho, kterého Izraelité tak odhadli, a dali je za hrnčířovo pole, jak mi nařídil Pán.'

Ty jsi židovský král?
    Ježíš pak byl předveden před vladaře. Vladař se ho zeptal: "Ty jsi židovský král?"
    Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem!" Na žaloby velekněží a starších neodpověděl nic.
    Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě vypovídají?" Ale Ježíš mu neodpověděl ani na jednu otázku, takže se vladař velmi divil.
    Bylo zvykem, že o svátcích vladař propouštěl lidu jednoho vězně, kterého chtěli. Právě tehdy měli pověstného vězně, jmenoval se Barabáš. Proto když se lidé shromáždili, zeptal se jich Pilát, "Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?" Věděl totiž, že ho vydali z nenávisti.
    Když zasedl na soudní stolec, poslala k němu jeho žena se vzkazem "Nic neměj s tím spravedlivým! Kvůli němu jsem dnes ve snu mnoho vytrpěla." Velekněží a starší však přemluvili lid, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše aby dali popravit. Vladař se jich ptal: "Kterého vám z těchto dvou mám propustit?"
    Začali volat ,,Barabáše!"
Pilát jim řekl: "Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Mesiáš?"
Všichni volali: "Na kříž s ním!"
On však namítl: "Ale co udělal špatného?"
Oni však křičeli ještě víc: "Na kříž s ním!"
    Pilát viděl, že tím nic nedosáhl, ba naopak, že bouře stále vzrůstá. Dal si tedy přinést vodu, před očima lidu si umyl ruce a řekl: "Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc. "
    Všechen lid odpověděl: "Jeho krev ať padne na nás a na naše děti!" Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Buď zdráv, židovský králi!
    Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu. Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: "Buď zdráv, židovský králi!" Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli mu zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali.

Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci.

Když vycházeli, potkali jednoho člověka z Kyrény, jmenoval se Šimon. Toho přinutili, aby mu nesl kříž.
    Když došli na místo zvané Golgota, což znamená 'Lebka', dali mu pít víno s příměskem hořkým jako žluč. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho.
    Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: To je Ježíš, židovský král. Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici.

Jsi-li syn Boží, sestup z kříže.
Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: "Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe, jsi-li syn Boží, a sestup z kříže! "
    Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: "Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď v svobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: 'Jsem Boží syn'!" Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.

Eli, Eli, lema sabachthani?
Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem:
    "Eli, Eli, lema sabachthani?", to znamená: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"
    Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: "On volá Eliáše!" Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: "Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit."
    Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal.

Chvíle tiché modlitby vkleče
    Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: "To byl opravdu syn Boží!"
    Zpovzdálí tam přihlíželo i mnoho žen: (byly to) ty, které následovaly Ježíše už z Galileje a sloužily mu. Mezi nimi byla Marie Magdalská, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka Zebedeových synů.

Josef uložil Ježíšovo tělo do své nové hrobky.
    Když nastal večer, přišel bohatý člověk pocházející z Arimatie, jmenoval se Josef. I on byl Ježíšovým učedníkem. Došel k Pilátovi a žádal o Ježíšovo tělo. Pilát poručil, aby mu ho vydali. Josef vzal tělo, zavinul ho do čistého lněného plátna a uložil ho do své nové hrobky, kterou si dal vytesat ve skále. Před vchod do hrobky přivalil velký kámen a odešel. Marie Magdalská a druhá Marie (přitom) seděly naproti hrobu.

Tady máte stráž. Jděte a zajistěte (hrob), jak uznáte za dobré.
    Druhý den, to je po dnu příprav na svátek, přišli velekněží a farizeové společně k Pilátovi a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník ještě zaživa prohlásil: 'Po třech dnech vstanu z mrtvých.' Dej tedy rozkaz zajistit hrob až do třetího dne. Jinak by mohli jeho učedníci přijít, ukradnout ho a říci lidu: 'Vstal z mrtvých.' Pak by ten poslední podvod byl ještě horší než první."
    Pilát jim odpověděl: "Tady máte stráž. Jděte a zajistěte (hrob), jak uznáte za dobré." Oni šli a zajistili hrob tím, že zapečetili kámen a postavili stráž.

______________________________________________________

Úvod k pašijím podle Matouše:

Jako každý rok nebude ani letos o Květné neděli homilie po pašijích, abychom nechali příběh v tichu doznít. Řeknu jen pár vět na úvod:

Pilát, donucen davem k tomu, aby osvobodil Barabáše a Ježíše vydal k ukřižování, dělá gesto, jímž se zbavuje zodpovědnosti: myje si před očima lidí demonstrativně ruce a říká: "Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc." A dav mu odpovídá: „Krev jeho na nás a na naše děti!"

Jeho krev ať na něj padne je starozákonní výraz pro Boží pomstu za zabití.  Nejznámější příklad je v knize Genesis, kdy Hospodin říká Kainovi po vraždě jeho bratra: „Cos to udělal? Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země. Proto buď proklet, vyhnán z úrodné země, která otevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra.“ A v padesáté první kapitole knihy proroka Jeremiáše je zase následující věta: „Mé znásilnění a má krev ať padne na Babylón!“ říká obyvatelstvo Siónu a „Má krev na obyvatelstvo chaldejské země!“ říká Jeruzalém.

Lidé v davu před Pilátem, strženi emocemi, nevědí, co mluví. Ale nevědomky pronášejí proroctví. V Janových pašijích, které budeme číst na Velký pátek, jeden z vojáků probodne již mrtvému Pánu bok a hned vyjde krev a voda. Ježíšova krev padá na ty, kteří v davu volali, padá na jejich děti a vůbec na všechny lidi. Ale není to Boží pomsta; nebo vlastně je, je to Boží odplata, úplně jiná, než jak jsme zvyklí odplácet my lidé a jak si ji představovali ještě ve Starém Zákoně. Zlo se tu odplácí dobrem, smrt se odplácí životem. Ježíš je zabit, ale skrze jeho krev, prolitou na kříži, jsme my živí.