2. neděle velikonoční 2023

1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů.

    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.

Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

 ____________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní scénka z biblických postaviček nám ukazuje život prvních křesťanů, tak jak ho popisuje svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů. O všechno se dělili, takže nebyl nikdo, kdo by byl příliš bohatý nebo na druhé straně příliš chudý; a s radostí spolu jedli u jednoho stolu. Nám dnes se to z různých důvodů možná už nedaří tak, jako prvním křesťanům, ale trochu se tím můžeme nechat inspirovat. Například se o něco rozdělit s kamarádem, který třeba žije jen s maminkou a ta mu něco nemůže dopřát, protože musí vyjít s málem. Nebo jenom být Pánu Bohu vděční za to, že v neděli mají všichni členové vaší rodiny dost času se sejít u společného stolu.

Milí bratři a sestry,

Dnešní první čtení ze Skutků apoštolů hovoří o tom, jak ve svém zde a nyní žila prvotní komunita křesťanů po vylití Ducha. Druhé čtení z prvního listu Petrova zase vyjadřuje křesťanskou naději do budoucna. Poselství obou těchto čtení – křesťanský život v přítomnosti a křesťanská naděje na budoucnost - se doplňují, jedno bez druhého vlastně nemůže být.

Přítomný život křesťanů je žit v naději na to, že jednou, na konci času, přijde Boží království v plnosti. Pokud by se však soustředil pouze a jen na tuto naději, křesťanství by se skutečně stalo Marxovým opiem lidu; přítomný život by musel být vnímán jako slzavé údolí, jako čekárna na druhý Ježíšův příchod. Z prvního čtení je však jasně vidět, že komunita Ježíšových učedníků žije po vylití Ducha s vědomím, že Kristovo království není skutečnost budoucí, ale již přítomná. Již přišlo s Ježíšem, který se narodil, zemřel a vstal z mrtvých; a oni tedy musí žít novým životem těch, kteří Kristu patří. Žijí v přítomném okamžiku v lásce, společenství, modlitbách a solidaritě jedněch s druhými. Předjímají už zde na zemi to, jak se jednou bude žít v nebi – nebo lépe řečeno jak se bude žít na konci času, až přijde království ve své definitivní podobě, až se nebe a země propojí v jednu skutečnost, až Bůh bude všechno ve všem.

Ale tato souvislost platí i naopak. Láska k bližnímu, solidarita, zkrátka žití hodnot Božího království bez křesťanské víry a naděje je samozřejmě možné – je to všechno, co se označuje pojmem sekulární humanismus. Je mnoho lidí, kteří svůj život zasvětili nesobecké lásce k druhým a budování lepšího světa, aniž by sami byli věřící; a ani oni jistě nepřijdou u Hospodina o svou odměnu. Jenže, milí bratři a sestry, přiznejme si: kdybychom neměli naději, o které píše Petr ve druhém čtení, jak asi rychle bychom naše úsilí milovat a konat dobro vzdali! Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, píše svatý Pavel v prvním listě Korinťanům, jsme my křesťané nejubožejší ze všech lidí. Můžeme být založením sebevětší optimisté s pozitivním myšlením; stejně ale kolem sebe vidíme na každém kroku, že dobro a láska jsou vlastně slabé, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, že bez trochy ostrých loktů nejde přežít. Vidíme hluboké rozdělení, ve společnosti i v církvi, a máme dojem, že je nepřekonatelné – popis života prvních křesťanů ve Skutcích apoštolů nám přijde jako krásná pohádka, která ale v reálném životě prostě není možná. Jenže prvotní komunita je opravdu schopná žít v takové lásce, svornosti a solidaritě – právě proto, že má onu konkrétní a živou naději: Kristus vstal z mrtvých a jednou slavně přijde; a s ním jeho království v plné síle a moci.