4. neděle velikonoční A 2023

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
    "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
   Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim od pověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh."
   Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! " Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. nebo: Aleluja.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách , pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní!
   Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

EVANGELIUM Jan 10,1-10

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

 _____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček vidíme Pána Ježíše jako pastýře, kterak otevírá dveře ohrady a vyvádí ovečky na pastvu. A ovečky jdou za ním, protože už ho znají a vědí, že by jim neublížil, že by je nezavedl na špatné místo. Vědí, že s ním jsou v bezpečí a že je zavede tam, kde budou mít dobrou pastvu – tam, kde jim bude dobře.

Milí bratři a sestry,

Slavíme dnes takzvanou neděli Dobrého pastýře, a běžně tímto obrazem myslíme samotného Krista. Obraz Ježíše jako dobrého pastýře s ovečkou na rameni  je jeho vůbec nejstarším vyobrazením v dějinách křesťanského umění – vyskytuje se na freskách v římských katakombách nebo ve formě sochařské výzdoby na starokřesťanských sarkofázích. Uměnovědci sice mají za to, že tato vyobrazení vycházejí z předkřesťanských vzorů starořeckého umění archaického období, z typu sochy zvané Moschoforos; ale i tak je jasné, že tento symbol Krista je jedním z nejsilnějších – a pro naše předky, kteří ještě většinově žili na venkově a věnovali se zemědělství, byl asi i jedním z nejpochopitelnějších.

Jenže v dnešním úryvku evangelia Ježíš sama sebe neoznačuje jako pastýře, ale jako dveře k ovcím, dveře do ohrady. Pastýř těmito dveřmi vchází a vychází, aby své ovečky vyvedl na dobrou pastvu. Vejití dveřmi znamená, že ten, kdo jimi vešel, je dobrý – má své ovečky rád, stará se o ně, chce pro ně to nejlepší. Ten, kdo s nimi má špatné úmysly, se tedy pozná snadno: vchází dovnitř jinudy. Možná přelézá ohradu, nebo se musí podkopat.

Tento obraz Krista jako dveří k ovcím má jeden netušený význam. Ohrada může být vnímána jako vnitřní bezpečný prostor člověka, okruh, kam pustíme jen někoho, ke komu nás pojí hlubší vztah, přátelství nebo láska. A z křesťanského pohledu tam vlastně nelze vstoupit jinak, než skrze dveře, jimiž je Kristus. Když s druhými lidmi navazujeme komunikaci a vztah s vědomím, že Ježíš se s nimi ztotožňuje – protože mu patří křtem či s ním jen sdílejí společné lidství – vcházíme do jejich vnitřního kruhu právě skrze tyto dveře, dveře úcty a lásky. A ten druhý snadno pozná, že se nemusí bát nás dovnitř vpustit, protože mu neublížíme. Pozná, že jsme s ním proto, že ho máme rádi, ne proto, že ho chceme oklamat, využít ve svůj prospěch nebo si jej přivlastnit. A je si jistý, že je v bezpečí, i když s ním společně vyjdeme i mimo tento jeho vnitřní kruh. A naopak, pokud chceme do vnitřního kruhu druhého vejít jinak, než těmito dveřmi, je to nelegitimní násilné vniknutí, porušení svobody, které udělá velkou škodu.