pátek 24. listopadu 2017

Slavnost Ježíše Krista Krále A 2017



1. ČTENÍ Ez 34,11-12.15-17

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Hospodin:
    "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
    Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
    Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."


Žl 23 (22), 1-2a.2b-3.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Odp.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
    Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
    On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřítel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.


EVANGELIUM Mt 25,31-46

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
    Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
    Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
    Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
    Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
    Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
    On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
    A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš nám dnes v evangeliu říká, že budeme jednou souzeni ze skutků lásky. Proto je důležité se celý život učit milovat – a zabere to opravdu celý život, protože to není snadné. Jak se to můžete učit vy, děti, když jste ještě malé? Malými skutky lásky. Třeba pomoct mamince v tom, co už dokážete; nebo neodplatit něco nepěkného, co vám udělá nebo řekne třeba spolužák ve škole.  


Milí bratři a sestry,

   Dnešní evangelium, i když jsme je již slyšeli mnohokrát, by nás stále mělo spasitelně zneklidňovat. Kritérium soudu je absolutní míra lásky, která nehledá sebe, a to nás vždy vyvádí z našeho falešného klidu a spokojenosti se sebou. Uvědomujeme si, že naše spása naprosto není něco samozřejmého a předem daného; připomínáme si všechny promarněné příležitosti, to vše, co shrnujeme pod konstatování, že nekonáme, co máme konat.
   První čtení a žalm nám ale připomínají, že Soudce je zároveň, nebo ještě předtím, Pastýř. V prvním čtení je podobný seznam, jako v evangeliu, seznam těch, kteří jsou v nouzi, kteří potřebují pomoc. Pastýř sám bude hledat ztracené, přivede zpět rozptýlené, obváže zraněné a posílí slabé.  Dostáváme se zde k úplně prvnímu kroku, který je třeba učinit, abychom jednou stáli po pravici Soudce – je třeba uznat, že potřebujeme Pastýře a Lékaře, že jsme sami v nouzi, ztracení a zaběhlí.
   Není to vůbec jednoduché, neboť v atmosféře dnešní doby máme spíš tendenci naše vlastní zranění skrývat. Kdysi, už před delším časem, mi někdo říkal, že ve Spojených státech existuje v podstatě jen jediná možná odpověď na otázku ‚Jak se máš?‘  Kdo neodpoví  Mám se skvěle, nebo dokonce řekne  Nestojí to za nic, je považován za zralého k ulehnutí na psychoanalytické lůžko, neboť s ním jistě není něco v pořádku. Nechceme naše zranění a problémy ukazovat druhým lidem, neboť přece musíme být šťastní, výkonní a úspěšní v konkurenčním boji. Možná, z určitého úhlu pohledu, je snazší konat dobré skutky podle dnešního evangelia, než uznat poselství prvního čtení, že sami potřebujeme pomoc – neboť charita je v módě, a kdo pomáhá potřebným, může si do seznamu svých pozitivních vlastností, jako je úspěch a bohatství, ještě připsat filantropii. Jenže tohle má s opravdovou láskou pramálo společného.
     Každý si své rány nosíme, víme velmi dobře, že je máme, ale nechceme je odhalit, protože je druzí lidé většinou zneužijí proti nám. A pak jsou zranění, o kterých nevíme, nebo je za zranění nepovažujeme – největší z nich se týká právě onoho kritéria Ježíšova soudu, je to naše zranění hříchem, egoismus a neschopnost milovat, neschopnost vyjít ze sebe – všechno to, co považujeme za výhodu, za známku zdravého sebevědomí a podmínku životního úspěchu.
    Abychom však byli ze všech těchto našich ran uzdraveni, potřebujeme je ukázat lékaři. Potřebujeme péči pastýře, i když přiznat si, že se podobáme zaběhlým a zraněným ovcím, je těžká rána našemu sebevědomí a pýše. Jinak totiž nebudeme sami opravdových skutků lásky schopni, protože nám bude chybět základní předpoklad, totiž soucit. Ten získáme právě jen skrze vědomí, že zranění a potřební jsme všichni, sice každý jinak a jinde, ale bez výjimky.
   Nemusíme se bát naše zranění Ježíši nastavit, neboť On nás nesoudí ani ničeho nezneužije. Navíc, On sám je raněný, neboť na sebe na kříži bere všechna naše zranění, a Jeho soucit je bez konce.


sobota 18. listopadu 2017

33. neděle v mezidobí A 2017 


1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31

Čtení z knihy Přísloví.

     Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.


Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a 

Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.


Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

       Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.  Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo! 
    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví. 


EVANGELIUM Mt 25,14-30 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
     "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."                                          -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:
Milé děti, co myslíte, jaký byl hlavní problém toho nešťastného služebníka s jednou hřivnou, proč tak špatně dopadl? Myslím, že to nebyla ani lenost, ani to, že na začátku dostal míň než ti ostatní, ani to, že si dovolil pánovi něco ne úplně slušného říct. Byl to jeho strach. Ten služebník se bál, i když vlastně nebylo čeho. Kdyby se nebál, tak mohl s tou svou jednou hřivnou něco udělat a pán by ho pochválil stejně jako ty dva druhé.  

Milí bratři a sestry,
Jsme téměř na konci liturgického roku. Dnes a za týden, v neděli Krista Krále, čteme evangelium z 25. kapitoly Matouše - dnes je to podobenství o hřivnách a za týden podobenství o Posledním soudu. Jsou to v Matoušově podání vlastně poslední delší Ježíšovy výroky před velikonočními událostmi; a týkají se  posledních skutečností - druhého Kristova příchodu a soudu.
    Všechna dnešní čtení v sobě nepochybně nesou rozměr výzvy k aktivitě a kreativitě. Evangelium je v tomto smyslu podpořeno i prvním čtením z knihy Přísloví - kdyby se tato pasáž z 31. kapitoly četla celá, zjistili bychom, že ona řádná žena má neuvěřitelnou schopnost multitaskingu - tedy dělání mnoha věcí najednou. Výčet jejích různých úspěšných aktivit je tam ještě mnohem delší. Toto poselství je - jaksi z opačné strany- dokresleno druhým čtením z 1. listu Soluňským, kde svatý Pavel varuje před falešným klidem a ztrátou bdělosti.
    Je ale velmi důležité, abychom z dnešního evangelia a z ostatních textů nezískali dojem, že výkonnost, ať už v čemkoli, je v našem křesťanství to nejdůležitější.  Evangelium nám sice mezi řádky, ale celkem jednoznačně odhaluje, že hlavním problémem třetího služebníka nebyla netečnost a lenost, ale něco jiného. Smutné vyústění příběhu, kdy je onen ubohý služebník vyhozen do temnot, má logický počátek: služebník se příliš srovnává s druhými, možná jim i závidí a sama sebe podceňuje - a následně cítí křivdu, že on nebyl obdarován dostatečně. Odtud už není daleko k falešnému obrazu jeho pána, k pocitu, že k němu je nespravedlivý a tvrdý.
    Když se nezaujatě podíváme na výchozí stav rozdělení hřiven, zjistíme, že druhý služebník se dvěma hřivnami mohl mít možná větší důvod k závisti a pocitu křivdy, neboť dostal o celé tři hřivny méně než onen první. Jenže jeho postoj je uzdravený - neřeší, že jeho spoluslužebník dostal svěřeno více, ale hledí si toho, co dostal on sám. Na konci je proto odměněn úplně stejně jako služebník s deseti hřivnami. Kdyby to onen třetí služebník s jednou hřivnou udělal stejně, kdyby přijal a proměnil dar, který dostal, a netrápil se tím, že má vzhledem k ostatním málo, mohlo všechno dopadnout dobře.
   Obraz hospodáře jako tvrdého a nespravedlivého člověka, který si třetí služebník vytvořil, vede k otrockému strachu, který se, jak už to bývá, nakonec mění ve zlost a agresivitu, vyjádřenou v oné dlouhé hořké větě: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Strach nakonec vede ke vzpouře; třetí služebník už s pánem nechce nic mít.
    Pánova reakce pak není vůbec protiútokem, není to exemplární potrestání líného a prostořekého sluhy. Klíčová je zde výpověď na paralelním místě u sv. Lukáše, kde hospodář říká  Soudím tě podle Tvých vlastních slov. Služebník přestává mít cokoli společného s pánem a celým jeho domem - obraz vyhození do temnot, kde je pláč a skřípění zubů, je obrazem vyloučení ze společenství, z domu, ven do samoty, které si služebník způsobuje sám. Ono skřípění zubů, které je na úplném konci dnešního evangelia někteří teologové vysvětlují právě jako zoufalství ze samoty-jako jakýsi zoufalý pokus o komunikaci, karikaturu řeči, kterou však nemá kdo slyšet.

    V této perspektivě je hlubší rovina poselství dnešních textů zřejmá: Kdo se bojí, nebo se příliš srovnává s druhými a závidí jim jejich dary, ten bude zablokován a nebude schopen nic činit - nebo bude, ale tato činnost bude těžké břemeno, otrocká práce. Strach působí muka, říká svatý Jan, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.  Abychom byli jako křesťané aktivní a kreativní, v pokoji a radosti, musíme mít jasné vědomí toho, že jsme společenstvím Otcových milovaných dětí a bratří a sester Kristových, a že každý má své, originální dary, malé nebo velké, k dobru všech ostatních. 

sobota 11. listopadu 2017

32. neděle v mezidobí A 2017


1. ČTENÍ Mdr 6,12-16

Čtení z knihy Moudrosti. 

    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.


Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům. 

    Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.
    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.


EVANGELIUM Mt 25,1-13

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
Možná bych měl napřed říct, že v Ježíšově době, a ještě dlouho potom, se nesvítilo elektřinou, ale lampami z pálené hlíny, ve kterých byl olivový olej a knot jako ve svíčce – a ten se zapálil a lampa svítila. A teď k tomu podobenství: Když jsem chodil před dávnými lety do školy, měl jsem babičku a dědečka, kterým hrozně moc záleželo na tom, abych měl dobré známky. A babička mi vždycky říkala – musíš se naučit malou násobilku tak, že hned budeš vědět, kolik je čtyři krát šest, i kdyby tě probudili o půl noci. Vždycky si na to vzpomenu, když si čtu to dnešní evangelium. Ty družičky všechny usnuly, ale když je probudil příchod ženicha, tak ty moudré na to byly připravené hned po probuzení. Pán Ježíš nám to říká, abychom byli taky připravení. Jenže místo malé násobilky se máme naučit milovat – to je právě ta vstupenka na svatbu, to je to, co v podobenství představuje olej v lampách.

Milí bratři a sestry,

    Dnešní první čtení je z Knihy Moudrosti, a tak dnešní kázání uvedu slovy člověka, který v českém prostředí představuje archetyp moudrého muže – totiž Jana Wericha. Ten stvořil svého času při adaptaci amerického muzikálu Divotvorný hrnec postavu vodníka Čochtana. Vodník Čochtan v jednom výstupu vypravuje o kanoistovi, který měl skautský opasek s nápisem Buď připraven. A tak jsem ho překlopil, říká Čochtan, a on připraven nebyl. Nemá to inzerovat, když to není pravda.
     Pošetilé panny z podobenství jsou trochu podobné této tragické postavě kanoisty. Na první pohled také vypadají, že jsou připraveny; a nijak se neliší od oněch prozíravých. Všechny mají olejové lampy, dokonce všechny podřimují, když ženich dlouho nepřichází. Kdyby někdo viděl všech deset družiček pohromadě, bylo by to asi jako v té pohádce, kde si princ má vybrat tu pravou mezi dvanácti stejnými princeznami. Nebylo by poznat, která je pošetilá a která prozíravá – tedy která je moudrá a která nemoudrá.
     Která družička je která se projeví až s náhlým a nečekaným příchodem Ženicha. A rozhoduje to, co není vidět, to, co je skryto uvnitř lampy. To, co Ježíš nazývá bdělostí a čeho symbolem je olej v lampě, není schopnost probdít noci na modlitbách – vždyť i moudré panny si zdřímly. Je to to, co má člověk uvnitř; to, o čem hovoří první čtení jako o moudrosti. Nemusí to být na první pohled vůbec patrné. Francouzský pozdně středověký spisovatel Francois Rabelais píše, že zevnějšek antického filozofa Sokrata vůbec nenasvědčoval tomu, jaká božská moudrost se v něm ukrývá – byl prý ošklivý a měl hrubé způsoby.
   Moudrost, o které Ježíš hovoří, znamená pokoru a lásku, to vše, co nás přivádí do společenství s Bohem, co nás vzdaluje našemu egoismu, co nás uschopňuje správně hodnotit věci a lidi kolem nás. Kdo se v této moudrosti cvičí, kdo si dolévá olej do lampy, nemusí se bát ani občasného zdřímnutí. Bez této moudrosti však není možné do nebeského království vstoupit. 

sobota 4. listopadu 2017

31. neděle v mezidobí A 2017


1. ČTENÍ Mal 1,14b-2,2b.8-10

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

    Jsem mocný král - praví Hospodin zástupů - moje jméno je hrozné mezi národy. Nyní (platí) vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neuposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu - praví Hospodin zástupů - stihnu vás kletbou.
    Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim - praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy přede vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Při udílení rad jste nebyli nestranní. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč jsme k sobě věrolomní, a tak znesvěcujeme smlouvu našich otců?

Žl 131 (130),1.2.3

Odp.
 Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji.

Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými.
Odp.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně.
Odp.
Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky.
Odp.

2. ČTENÍ 1Sol 2,7b-9.13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
    Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti; tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili.
    Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium.
    A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží - vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.


EVANGELIUM Mt 23,1-12

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům:
    "Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají 'Mistře'.
    Vy však si nedávejte říkat 'mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno 'otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat 'učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus.
    Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

Slůvko pro děti:

Svatý Pavel se ve druhém čtení raduje z toho, že křesťané ze Soluně přijali jeho kázání, že uvěřili, že to, co říká, je Boží slovo. Proč se mu to asi podařilo? Proto, že Soluňané poznali, že je má rád – viděli, že to, co jim říká, nedělá proto, aby z toho měl sám nějaké výhody. A dokonce viděli, že by za ně dal i svůj vlastní život. A asi proto mu uvěřili.


Milí bratři a sestry,

Poměrně často se v poslední době tážeme – někdy s velkým znepokojením - jaké že jsou vlastně příčiny současné krize křesťanství v Evropě a co by se s tím dalo dělat.  Někteří křesťané myslí, že je to proto, že církev žije vlastně v nepřátelském prostředí. Mají za to, že většina jejích potíží pochází z tlaku zvnějšku a z intrik jejích nepřátel, svobodnými zednáři počínaje a levicovou frakcí v Evropském parlamentu konče. A často následuje logicky vyplývající návrh řešení: vůči světu se obrnit, co nejméně si s ním zadat a pokusit se vytvořit společnost spravedlivých, ráj na zemi, společenství bez poskvrny a vrásky, kde všechny obtíže skončí jako mávnutím kouzelného proutku.

Dnešní Boží slovo říká něco jiného. A je nekompromisní a přísné, a to zejména k těm, kteří mají úkol a zodpovědnost být pastýři a učiteli: Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim - praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy přede vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Boží slovo nám říká, že potíže a krize vznikají zejména uvnitř společenství, a že by tedy další uzavření se do sebe znamenalo ne očištění, ale poměrně rychlou smrt – podobně jako ve fyzice platí, že každý uzavřený systém s vnitřní nestabilitou rychle zkolabuje. Jedinou správnou cestou je tedy obrácení srdce - nejen těch, kteří společenství vedou, ale úplně každého jeho člena. Toto obrácení srdce vede pak ke správnému jednání, ke spravedlnosti, lásce a solidaritě - a tím také k obnově celého společenství.

Farizeové a učitelé Zákona v evangeliu - a sv. Pavel ve druhém čtení tvoří v tomto smyslu jakési antitypy, protiklad špatného a dobrého pastýře. Farizeové svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. A ze svého postavení těží výhody: mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají 'Mistře'.
Svatý Pavel je pravý opak: Raději si vydělává sám, než aby byl na obtíž společenství těch, kterým hlásá evangelium. Miluje své svěřené něžnou láskou, jako matka, neúnavně a nezištně pro ně pracuje a je ochoten za ně dát život. A vidíme také, jak toto vše vede lidi k obrácení -  A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží. Jestliže byl svatý Pavel skutečně takový, je logické, že jeho kázání bylo přesvědčivé a že mu lidé uvěřili. Stejně jako o několik století později sv. Františku Saleskému, biskupovi v Annecy, o kterém lidé říkali: Jak musí být Bůh dobrý, když je tak dobrý biskup František!

Svět může uvěřit, když i my, milí bratři a sestry, budeme s Boží pomocí takovými lidmi. Budeme-li ve svém životě ztělesňovat něžnou a starostlivou Boží lásku vůči všem lidem, není třeba se obávat o budoucnosti církve, není třeba křečovitě vymýšlet jak vylepšit její mediální obraz nebo ji zabezpečit tím, že si budeme tykat s mocnými tohoto světa.