sobota 28. května 2016

9. neděle v mezidobí C 2016


1. ČTENÍ 1Král 8,41-43
Čtení z první knihy Královské.
Šalomoun se modlil v chrámě:
    "Vyslyš, Hospodine, i cizince, který není z tvého izraelského lidu, jestliže přijde z daleké země kvůli tvému jménu - neboť uslyší o tvém velikém jménu, o tvé mocné ruce a o tvém napřaženém rameni - jestliže přijde prosit do tohoto domu, vyslyš ho v nebi, v místě, kde přebýváš. Učiň všechno, o co tě bude cizinec prosit, aby všechny národy země poznaly tvoje jméno, aby se tě bály jako tvůj izraelský lid a aby poznaly, že byl tento dům, který jsem vystavěl, pojmenován tvým jménem."


Žl 117(116),1.2 Odp.:Mk 16,15
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.


2. ČTENÍ Gal 1,1-2.6-10
Začátek listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
    Pavel, apoštol (ustanovený) ne od lidí, ani prostřednictvím nějakého člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, a všichni bratři, kteří jsou se mnou, galatským církevním obcím.
    Divím se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému evangeliu. Ale to na prosto není nějaké jiné evangelium! To vás jen jistí lidé matou a rádi by pře-kroutili evangelium Kristovo.
    Ale i kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, bud' proklet! Co jsem řekl, opakuj i ještě jednou: Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, bud' proklet!
    Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem.


EVANGELIUM Lk 7,1-10
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
    Když Ježíš domluvil ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaa. Jeden setník tam měl služebníka, na němž mu velmi záleželo; ten však byl nemocný a už umíral. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil.
    Starší přišli k Ježíšovi a horlivě se přimlouvali: "Zaslouží si, abys mu v tom vyhověl, protože má náš národ rád a vystavěl nám synagógu."
    Ježíš šel s nimi. Když už byl nedaleko od toho domu, poslal k němu setník přátele se vzka-zem: "Pane, neobtěžuj se! Neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu; proto jsem si ani netroufal přijít k tobě osobně. Ale řekni slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu 'jdi', a jde, a jinému 'přijď", a při-jde, a svému služebníkovi 'udělej to', a udělá to."
    Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu; obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: "Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!" Když se pak poslové vrátili do domu, shledali, že ten služebník je zdráv.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milí bratři a sestry,
Uzdravení setníkova sluhy je ve srovnání s jinými Ježíšovými uzdraveními velmi zvláštní. Nemocný ani setník se na scéně vůbec neobjeví, o situaci se dozvídáme jen jaksi z druhé ruky, prostřednictvím představených synagógy či setníkových přátel. Setník není Izraelita, ale Říman, byť s judaismem sympatizuje. A Ježíš sluhu uzdravuje takříkajíc na dálku, zatímco nedílnou součástí všech ostatních uzdravení, o kterých v evangeliích čteme, je Ježíšova fyzická přítomnost, dialog s nemocným a často Ježíšův dotek či jiné gesto.
Toto vše však dává vyniknout onomu jedinému a nejdůležitějšímu, bez čeho se Ježíšovy mocné činy neobejdou – totiž víře. Příslušnost k izraelskému národu nehraje roli, nehraje roli ani to, že setník se neodvážil za Ježíšem přijít sám, nehraje roli fyzická vzdálenost nemocného. Důležitá je pouze setníkova víra, o které Ježíš říká, že takovou nenašel ani v izraelském národě.
Dnešní evangelium tedy podtrhuje ohromnou důležitost víry. Připomíná nám onu známou pravdu, že naší malou vírou vlastně svazujeme Pánu ruce a jeho proměňující moc v našem životě se může projevit málo nebo vůbec. A nejde jistě ani tolik o pochybnosti rozumu, o to, jakým způsobem máme například chápat tu či onu pravdu naší víry v konfrontaci se současným přírodovědným obrazem světa. Pokud člověk vášnivě a celým srdcem hledá pravdu, Bůh mu jistě vyjde vstříc. Jde spíš o nedůvěru v existenciálním smyslu.
Základním poselstvím celého Písma svatého je Boží oslovení každého jednotlivého člověka, nabídka vztahu lásky, důvěrného společenství a odevzdanosti. Všechny mocné Ježíšovy skutky, o kterých čteme v evangeliích, mají vést právě k tomu, aby člověk uvěřil a odevzdal Bohu s důvěrou svůj život. Ježíš se nás skrze ně neustále ptá ‚Věříš mi?‘, ‚Věříš, že mám moc to učinit?‘, ,Věříš, že Tě miluji‘? Přijetí této nabídky není jen otázkou rozumu, ale celého existenčního naladění člověka, otázkou prožívání života jako celku v závislosti a důvěře. Pokud však této nabídce věřím jen částečně nebo vůbec, pak si logicky beru svůj vlastní život částečně či úplně do vlastních rukou, a Bůh už nemá prostor, aby v něm konal, neboť naše svoboda je mu nadevše drahá. Pak se však dostáváme do začarovaného kruhu, neboť čím menší prostor v našem životě Bohu dáváme, tím víc prostoru dostává naše skeptické já –zdá se pak, že Bůh je úplně nepřítomný a nečinný, a nakonec člověk může víru úplně ztratit.
Nechme se tedy dnes inspirovat setníkovou vírou. Ona je to nejdůležitější a základní. Někdy můžeme mít jako náš setník pocit, že nejsme hodni- že nejsme ti správní křesťané, že nejsme na dost vysoké morální úrovni, že se nedokážeme dobře modlit - avšak to všechno jsou druhotné skutečnosti. V první řadě jde o to, zda chceme uvěřit ve spásnou Boží moc i pro náš život.



sobota 21. května 2016

Slavnost Nejsvětější Trojice C 2016


1. ČTENÍ Př 8,22-31

Čtení z knihy Přísloví.

Toto praví Boží Moudrost:
    "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."


Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5,1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři!
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.


EVANGELIUM Jan 16,12-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,
Boží moudrost, která je podle prvního čtení přítomná a činná při stvoření, se nakonec v evangeliu zjevuje jako Duch pravdy, jenž bude učedníkům darován a ‚který je uvede do celé pravdy‘. Velmi prvoplánově a zkratkovitě by se tedy dalo z dnešních textů vyvodit, že my křesťané jsme tedy oproti ostatním lidem ve velké výhodě. Jaksi zadarmo by nám tak bylo darováno poznání pravdy, podstaty a smyslu všeho, cosi, o co se lidstvo pokouší už několik tisíc let ve snažení zvaném filosofie a co nakonec s postmodernou skončilo víceméně v krizi a skepsi.
Jenže pokud máme alespoň trochu pokory, musíme si se Sokratem přiznat, že nevíme. S darem Ducha svatého nám nebyla dána vševědoucnost a úřad majitelů pravdy. Dar Ducha svatého automaticky nevlévá člověku vědomosti jako norimberský trychtýř. Letošní čerství absolventi maturitních zkoušek mi jistě dají za pravdu, že se ve svatém týdnu museli dost snažit, ačkoli již plnost darů Ducha svatého ve svátosti biřmování přijali. A my ostatní víme dobře, že nás dar Ducha svatého nechrání od pochybností, že musíme o věcech přemýšlet a pravdu stále znovu hledat. Pokud bychom toto namáhavé a často bolestivé snažení vzdali, riskujeme upadnutí do prostoduchého fundamentalismu, který má na všechno předem hotové odpovědi, neboť se autentických otázek vlastně bojí.
Dnešní druhé čtení však svědčí o tom, že tato celá pravda, tato božská moudrost, kterou nám Duch svatý dává, se přece jen konkrétně projevuje. Je to moudrost a poznání vzhledem k našemu vlastnímu životu. Moudrost, která slovy svatého Pavla vede k pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Moudrost, která odhaluje i smysl těžkostí tak, jak by to žádná pouze lidská moudrost nedokázala. Toto poznání dokonce vede svatého Pavla k tomu, aby se svými těžkostmi chlubil - a to nejen na místě, které jsme dnes slyšeli, ale i na mnoha jiných.
A úplně nakonec je ve druhém čtení odhalena podstata tohoto daru moudrosti, tedy Boží láska, vylitá do srdce skrze Ducha svatého. Jenom v lásce máme správné poznání, jen kdo miluje, může alespoň trochu pochopit. Bez lásky, očima tohoto světa, očima pouze lidskýma, se totiž Boží moudrost jeví jako bláznovství.


sobota 14. května 2016

Slavnost Seslání Ducha Svatého 2016


1. ČTENÍ Sk 2, 1-11
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."


Žl 104 (103), 1ab+24ac. 29bc-30. 31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja. Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země j e plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracej í se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 5, 16-25
Ovoce Ducha.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
   Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.
   K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, (vraždy,) opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to ještě jednou: lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království.
   Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon. Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi.
   Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!


EVANGELIUM Jan 15, 26-27; 16, 12-15
Duch pravdy uvede vás do celé pravdy.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.
   Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Jistě mnoho z vás při poslechu prvního čtení napadlo, jak by to bylo krásné, kdybychom i my - například po přijetí svátosti biřmování - dostali dar mluvit cizími jazyky. Žádná práce, žádná drahá jazyková škola, žádné stupně začátečníka, mírně a středně pokročilého, žádná slovíčka - všechno hned, zadarmo a plynně, jakoukoli řeč chcete. Pokud však onen úryvek necháme doznít do konce, dozvíme se, že učedníci se s cizinci, přítomnými v Jeruzalémě, vůbec nebavili o tom, jaká byla cesta nebo jestli už mají ubytování. My, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."  Učedníci dostávají dar mluvit cizími jazyky právě pro tohle - aby dokázali celému tehdy známému světu svědčit v síle Ducha o Ježíši.

Pokud první čtení vnímáme takto, hned se dostaví další myšlenka - ti, kterým máme o Ježíši svědčit my, jsou především naši nevěřící a hledající bratři a sestry, současný člověk 21.století. A právě zde narážíme na potíž, na úskalí, před kterým jsme do jisté míry bezradní a které, zdá se, vyžaduje stejnou pomoc Ducha svatého jako o Letnicích. Většina našich současníků přestává totiž být schopná našemu křesťanskému a církevnímu jazyku rozumět.

Četl jsem si před časem pro zlepšení nálady knížečku Poslední slovo mají děti, kterou vydalo brněnské katechetické centrum. Obsahuje autentické velmi úsměvné výroky dětí z náboženství. Mnoho z nich naprosto přesně ilustruje svrchu řečený problém: děti zaslechnou například při mši svaté text modlitby, a některá slůvka si přeloží do současného jazyka-tak vznikají krásná spojení typu Ty jediný jsi sprchovaný, Pohni, abys den sváteční světil či trpěl pod polským pirátem. Odborníci na atomovou fyziku si zase mohou přijít na své žalmovými verši Pokrop mne izotopem a budu čistý nebo Hospodin nás živí jadernou pšenicí. Podobně jsem se pokoušel dětem při přípravě na první svaté přijímání vysvětlit, že nepožádat manželku bližního svého neznamená nepoprosit jí o trochu, dejme tomu, cukru, který mi momentálně v domácnosti chybí a večerka už má zavřeno.
  
Jistě by nebylo, milí bratři a sestry, cestou přepsat všechny liturgické a jiné modlitby, případně Písmo, do současného jazyka. Je důležité,aby jazyk bohoslužby nebyl zároveň tím, který je užíván běžně, při hovorech o banálních věcech. Navíc je ten problém hlubší -nejen na rovině slovní komunikace, ale i myšlení: přestáváme chápat význam symbolů a znamení, protože jsme ztratili přístup k hlubině našeho bytí. O tom, co je důležité, ale očím neviditelné, neumíme už příliš hovořit ani přemýšlet, a často jako bychom se zde styděli či báli. Navíc to viditelné, co je na povrchu, je čím dál pestřejší a zajímavější a mnoho lidí si tím dokáže natolik zaplnit životy, že nic jiného už neřeší.

V čem nám tedy dnes Boží Duch má pomoci, jaký dar nám má dát, aby druzí naší řeči o Bohu rozuměli? Myslím, že není lepší odpověď, než v jedné pohádce otce Špidlíka o profesorovi, který dostal za úkol vymyslet řeč všem lidem srozumitelnou. Když se o to pokoušel vlastním úsilím, skončil dost špatně - jako potrhlý podivín, jemuž nakonec nerozuměli ani jeho kolegové na univerzitě. Nakonec však se mu to přece jen podařilo, když ho v parku objalo malé děvčátko a řeklo mu, že ho má rádo.  Říkejte každému Mám vás rád -volá na konci pohádky profesor- tomu rozumějí Němci, Angličané i staří Římané. Pokud je základní touha lidského srdce stále stejná - je-li v ní nostalgie po Lásce, k jejímuž obrazu jsme byli stvořeni, pak jsou oslovitelní i naši současníci. Kéž dá Duch svatý uzrát v našem životě svým plodům lásky, radosti a pokoje - to bude řeč všem srozumitelná.


 . 

sobota 7. května 2016

7. neděle velikonoční C 2016


1. ČTENÍ Sk 7,55-60

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel.
    Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.


Žl 97(96),1+2b.6+7c.9 Odp.: 1a+9a
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu, všichni bohové se mu koří.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
    Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
    "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města.
    Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda."
    Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
    Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!


EVANGELIUM Jan 17,20-26

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
    A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
    Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
    Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."

Milí bratři a sestry,
V textech dnešní neděle se vícekrát vyskytuje slovo sláva, a my je máme nejčastěji spojeno s tím, že někdo je v něčem velmi úspěšný a proto o něm ví velký počet lidí – někdo je slavný politik, vědec či umělec . Na kapličkách, Božích mukách a křížích vyskytujících se v české a moravské krajině najdeme  často nápis K větší cti a slávě Boží dal zhotovit - například - Josef Novák roku 1895, a smysl je podobný: snaha o to, abychom si při pohledu na kapličku či kříž vzpomněli na Boha a na jeho spásu a vzdali mu díky; aby si na Něj vzpomnělo co nejvíce lidí, aby byl slavný přesně v tom smyslu, v jakém mu rozumíme, když to říkáme o nějakém člověku: ten je slavný.
Jenže, jako i jindy, smysl tohoto slova, tak jak je používá Ježíš, se nekryje s tím, jak mu obvykle rozumíme. Boží sláva není nárok absolutního vládce na to, aby mu jeho poddaní vzdávali chválu a čest. Boží sláva není nic jiného než Boží podstata, kterou je Láska. Láskou se Bůh oslavuje, a protože je to Láska, která se dává druhému, můžeme pochopit i výroky dnešního evangelia: Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Když je někdo slavný v lidském slova smyslu, těžko může svou slávu nikomu darovat. Bylo by zvláštní, kdyby laureát Nobelovy ceny za fyziku svou cenu jen tak předal dejme tomu studentovi prvního semestru fyziky, který zatím na nic podstatného a důležitého nepřišel. Nebo aby slavný zpěvák trval na tom, že ovace za jeho koncert vlastně patří někomu jinému, který třeba neumí zpívat.
Boží slávou je však Láska, a tu je možné darovat – ba co víc, darování se je její podstatou, a kdyby se nedávala, zanikne a nebude. Proto můžeme také rozumět na první pohled protismyslným tvrzením o tom, že Božím trůnem je kříž, že kdo se ponižuje, bude povýšen, a že kdo je slabý, je silný. Boží slávou a ctí je Láska, a ta může mít podobu skrytosti, slabosti a zdánlivé prohry, podobu kříže. Kéž nám dar Ducha svatého, na který čekáme, dá pochopit a přijmout –a on jediný může -  nejen slávu Ježíšova kříže, ale i všech našich vlastních křížů. Kéž pochopíme, že právě v nich je  Boží sláva – i ta naše.