9. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ 1Král 8,41-43

Čtení z první knihy Královské.

Šalomoun se modlil v chrámě:

    "Vyslyš, Hospodine, i cizince, který není z tvého izraelského lidu, jestliže přijde z daleké země kvůli tvému jménu - neboť uslyší o tvém velikém jménu, o tvé mocné ruce a o tvém napřaženém rameni - jestliže přijde prosit do tohoto domu, vyslyš ho v nebi, v místě, kde přebýváš. Učiň všechno, o co tě bude cizinec prosit, aby všechny národy země poznaly tvoje jméno, aby se tě bály jako tvůj izraelský lid a aby poznaly, že byl tento dům, který jsem vystavěl, pojmenován tvým jménem."

Žl 117(116),1.2 Odp.:Mk 16,15

Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.

Odp.

Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.

Odp.

2. ČTENÍ Gal 1,1-2.6-10

Začátek listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

    Pavel, apoštol (ustanovený) ne od lidí, ani prostřednictvím nějakého člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, a všichni bratři, kteří jsou se mnou, galatským církevním obcím.

    Divím se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému evangeliu. Ale to na prosto není nějaké jiné evangelium! To vás jen jistí lidé matou a rádi by pře-kroutili evangelium Kristovo.

    Ale i kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, bud' proklet! Co jsem řekl, opakuj i ještě jednou: Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, bud' proklet!

    Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem.

EVANGELIUM Lk 7,1-10

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když Ježíš domluvil ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaa. Jeden setník tam měl služebníka, na němž mu velmi záleželo; ten však byl nemocný a už umíral. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil.

    Starší přišli k Ježíšovi a horlivě se přimlouvali: "Zaslouží si, abys mu v tom vyhověl, protože má náš národ rád a vystavěl nám synagógu."

    Ježíš šel s nimi. Když už byl nedaleko od toho domu, poslal k němu setník přátele se vzka-zem: "Pane, neobtěžuj se! Neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu; proto jsem si ani netroufal přijít k tobě osobně. Ale řekni slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu 'jdi', a jde, a jinému 'přijď", a při-jde, a svému služebníkovi 'udělej to', a udělá to."

    Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu; obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: "Říkám vám: Ani v Izraeli jsem nenašel takovou víru!" Když se pak poslové vrátili do domu, shledali, že ten služebník je zdráv.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Uzdravení setníkova sluhy je ve srovnání s jinými Ježíšovými uzdraveními velmi zvláštní. Nemocný ani setník se na scéně vůbec neobjeví, o situaci se dozvídáme jen jaksi z druhé ruky, prostřednictvím představených synagógy či setníkových přátel. Setník není Izraelita, ale Říman, byť s judaismem sympatizuje. A Ježíš sluhu uzdravuje takříkajíc na dálku, zatímco nedílnou součástí všech ostatních uzdravení, o kterých v evangeliích čteme, je Ježíšova fyzická přítomnost, dialog s nemocným a často Ježíšův dotek či jiné gesto.

Toto vše však dává vyniknout onomu jedinému a nejdůležitějšímu, bez čeho se Ježíšovy mocné činy neobejdou – totiž víře. Příslušnost k izraelskému národu nehraje roli, nehraje roli ani to, že setník se neodvážil za Ježíšem přijít sám, nehraje roli fyzická vzdálenost nemocného. Důležitá je pouze setníkova víra, o které Ježíš říká, že takovou nenašel ani v izraelském národě.

Dnešní evangelium tedy podtrhuje ohromnou důležitost víry. Připomíná nám onu známou pravdu, že naší malou vírou vlastně svazujeme Pánu ruce a jeho proměňující moc v našem životě se může projevit málo nebo vůbec. A nejde jistě ani tolik o pochybnosti rozumu, o to, jakým způsobem máme například chápat tu či onu pravdu naší víry v konfrontaci se současným přírodovědným obrazem světa. Pokud člověk vášnivě a celým srdcem hledá pravdu, Bůh mu jistě vyjde vstříc. Jde spíš o nedůvěru v existenciálním smyslu.

Základním poselstvím celého Písma svatého je Boží oslovení každého jednotlivého člověka, nabídka vztahu lásky, důvěrného společenství a odevzdanosti. Všechny mocné Ježíšovy skutky, o kterých čteme v evangeliích, mají vést právě k tomu, aby člověk uvěřil a odevzdal Bohu s důvěrou svůj život. Ježíš se nás skrze ně neustále ptá ‚Věříš mi?‘, ‚Věříš, že mám moc to učinit?‘, ,Věříš, že Tě miluji‘? Přijetí této nabídky není jen otázkou rozumu, ale celého existenčního naladění člověka, otázkou prožívání života jako celku v závislosti a důvěře. Pokud však této nabídce věřím jen částečně nebo vůbec, pak si logicky beru svůj vlastní život částečně či úplně do vlastních rukou, a Bůh už nemá prostor, aby v něm konal, neboť naše svoboda je mu nadevše drahá. Pak se však dostáváme do začarovaného kruhu, neboť čím menší prostor v našem životě Bohu dáváme, tím víc prostoru dostává naše skeptické já –zdá se pak, že Bůh je úplně nepřítomný a nečinný, a nakonec člověk může víru úplně ztratit.

Nechme se tedy dnes inspirovat setníkovou vírou. Ona je to nejdůležitější a základní. Někdy můžeme mít jako náš setník pocit, že nejsme hodni- že nejsme ti správní křesťané, že nejsme na dost vysoké morální úrovni, že se nedokážeme dobře modlit - avšak to všechno jsou druhotné skutečnosti. V první řadě jde o to, zda chceme uvěřit ve spásnou Boží moc i pro náš život.