1. neděle adventní B - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

1. neděle adventní B 2020 

1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory.
    Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory.
    Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty.
    Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.
    A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Žl 80 (79), 2ac+3b. 15-16. 18-19 Odp.: 4
Odp.: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spasení.

Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
    Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

EVANGELIUM Mk 13, 33-37

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům:

"Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"                                                               ________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Hlavní téma dnešních textů je toužebné očekávání spásy. V prvním čtení, ze třetí části knihy Izajáš, se autor dovolává Hospodinova příchodu. Ovlivněn zřejmě zkušeností babylónského exilu vidí totiž následky toho, co se stalo, když se lid Izraele od Hospodina vzdálil. Obzvlášť sugestivní je jeho obraz listí, který se objevuje i v rorátním zpěvu. Téměř navozuje atmosféru našeho pozdního podzimu, i když autor žil ve Středomoří. Listí je uschlé, opadané a unášené větrem; je to dvojitý obraz ztráty života a ztráty svobody.

Žalm 80, ze kterého jsme slyšeli jen úryvky, má podobnou strukturu. Lid Izraele je tentokrát přirovnáván ke zpustošené vinici, které Hospodin dal strhnout její ohradu a všichni si z ní berou, ‚pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá‘. Žalmista toužebně volá, aby se Hospodin zástupů vrátil a znovu o svoji vinici pečoval.

U svatého Pavla pak už toto toužebné očekávání vidíme v novozákonním pohledu: příchod spásy je něco, co je již přítomné, protože to přišlo s Ježíšem, ale zároveň to ještě není přítomné v plnosti. Ten, který má přijít na konci času s definitivním příchodem království lásky a pokoje, je již zde, putuje s námi tímto ještě ne zcela vykoupeným zde a nyní a dává nám sílu, abychom napětí čekání vydrželi.

V evangeliu se pak všechny tyto skutečnosti slévají do Ježíšovy důrazné výzvy k bdělosti, která je adresována nejen učedníkům, ale všem. Co říkám vám, říkám všem. Bděte!

Poslechnout tuto výzvu k bdělosti je naším adventním úkolem. Je velmi snadné tuto bdělost ztratit. Můžeme se například domnívat, že na tom vlastně nejsme tak špatně, jak to popisuje třetí Izajáš nebo Žalm 80. Že nejsme jako spadané listí a zpustošená vinice, že jsme silní a svobodní, zabezpečení a celkem slušní, a že tedy žádnou spásu nepotřebujeme. Pak ale toužebné očekávání není možné, není na koho čekat, a definitivního Kristova příchodu bychom se takto museli spíše obávat.

Jiným velkým pokušením ztratit bdělost, vlastně opačným k onomu prvnímu, je rezignace. Je to právě to, čeho se v listě Korintským dotýká svatý Pavel: potřebujeme sílu, abychom vydrželi v naději a očekávání spásy, i když čekání je únavné. Někdy nevidíme výsledky a máme tedy pokušení veškeré úsilí vzdát - máme dojem, že Boží milost v našem životě nepřináší velký užitek, že jsme stále stejní a nic se nikam neposouvá. Už jsme to tolikrát zkusili, a nic, tak toho raději necháme.

Letošní advent může být dobrou příležitostí k probuzení jak ze spánku falešné spokojenosti se sebou, tak ze spánku rezignace. Můžeme začít znovu bdít a radostně očekávat, že On znovu přijde a jeho spása s ním, v plnosti. 

 Pátek 34. týdne v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 slavnost Ježíše Krista Krále - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

Slavnost Ježíše Krista Krále A 2020

1. ČTENÍ Ez 34,11-12.15-17

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Hospodin:
    "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
    Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
    Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."

Žl 23 (22), 1-2a.2b-3.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Odp.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
    On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřátel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem. 

EVANGELIUM Mt 25,31-46 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
    Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
    Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
    Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
    Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
    Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
    On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
    A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."

______________________________________________________

Milí bratři a sestry,

 Většina z nás asi dnešní evangelium slyšela již mnohokrát, a tudíž víme, že Ježíš je zvláštním způsobem přítomen v chudých, hladových, uvězněných a tak dále. Pokud si to však uvědomíme, evangelium získává nečekaný smysl. Do žádné z obou kategorií souzených by například přísně vzato nespadal někdo jako svatá Matka Tereza z Kalkaty. Ta by se asi nedivila, že v hladových a žíznivých a opuštěných vlastně pomáhala Kristu-vždyť to bylo samotné srdce jejího povolání. Podobně by se asi nemohl divit žádný křesťan - právě proto, že dnešní evangelium slyšel mnohokrát v životě.

Oni požehnaní po pravici se však diví: , Pane, kdy jsem tě viděli?‘ Jako by nevěděli, že v potřebných slouží samotnému Kristu, jako by toto evangelium nikdy neslyšeli, a pomáhali ne proto, že tím slouží Kristu, ale jen proto, že je to správné, že solidarita a láska ke druhému člověku má smysl sama v sobě, že konat dobro je prostě dobré a má se to, nezávisle na jakémkoli náboženském systému.

 A naopak (a zde to začíná být pro nás, křesťany, trochu nepříjemné): oni po levici mohou být docela dobře těmi, kteří byli křesťany a dnešní evangelium slýchávali. A jejich otázka , Pane, kdy jsme tě viděli v nouzi, a neposloužili jsme ti‘ by v tomto smyslu mohla znamenat ‚co bys po nás, Pane, ještě chtěl, pravidelně jsme přispívali na charitu a i jinak jsme si plnili své náboženské povinnosti‘. A Ježíš odpovídá: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'

 Nejde však přitom o to, abychom zanechali svou rodinu a práci a šli mezi bezdomovce na hlavní nádraží, nebo obdarovávali stokorunou každého žadatele o almužnu, kterého potkáme.  Služba potřebným na plný úvazek je mimo jiné také specifické povolání a charisma a jistě by u většiny z nás nešla příliš dohromady s rodinným životem a prací. Jde ale o to, zda nepromarňujeme ty možnosti, které opravdu máme-byť by se jednalo jen o občasnou návštěvu osamělé staré paní ve vedlejším vchodu. Ale zejména nás tato Ježíšova nepříjemná slova usvědčují z toho, že se oněch lidí na okraji, všech těch potřebných dnešní doby, vlastně bojíme. Bojíme se, že by se nám mohli příliš vlomit do našeho spořádaného, upraveného a slušného života. Že by nám mohli příliš připomenout odvrácené stránky lidského bytí: osamělost, chudobu, bolest, situace, kdy je člověk blízko smrti. Že by nám mohli nepříjemně připomenout i naše vlastní temné stránky.  A tak raději vše přenecháme profesionálům z charit, na které občas přispějeme do kasičky.

 Přiznám se vám, milí bratři a sestry, že jsem takový strach měl také – dokud jsem se nepotkal se svými mentálně postiženými přáteli v hnutí Víra a Světlo. A mohu ze své vlastní zkušenosti potvrdit, že kdo se odhodlá tento strach překonat, zakusí v kontaktu s těmito nejmenšími pokoj. Zakusí hmatatelně, že se těchto temných stránek života není třeba bát, protože Pán a Král vesmíru je vzal na sebe a na svém těle proměnil.

Středa 33. týdne v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 33.neděle v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

Video z biblických postaviček na motivy evangelia zde:

33. neděle v mezidobí 2020 A

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31

Čtení z knihy Přísloví.

    Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
    Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla. 

Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

   Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
    Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!
    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.



EVANGELIUM Mt 25,14-30

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."                

______________________________________________

Milí bratři a sestry,

V podobenství o hřivnách je velmi nápadný neuvěřitelný kontrast mezi tím, jak pán odpovídá prvním dvěma služebníkům a potom onomu třetímu. Jako by to ani nebyla jedna a táž osoba; laskavý a přijímající tón, kterým hovoří s prvními dvěma, se u třetího mění v nesmlouvavou přísnost a odmítnutí, bez špetky slitování a milosrdenství:  'Správně, služebníku dobrý a věrný. Pojď se radovat se svým pánem.'   'Služebníku špatný a líný! Toho služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. '

Dárce hřiven je v Ježíšově podobenství nepochybně Otec; ale kdybychom tento obraz pochopili příliš prvoplánově, bylo by to velmi nebezpečné. V hlavě by se nám zrodil strašák náladového a nevypočitatelného Boha, který nekompromisně vyžaduje výkon; ty, kteří ho dosáhnou, laskavě odměňuje; ale ty líné bez milosti trestá. Takové křesťanství by však bylo jako těžké břemeno, bez vnitřní svobody a radosti.

Myslím, že podobenství chce mnohem spíše říci něco jiného: hovoří o tom, jak si do obrazu, který si o neskonalém Božím tajemství v hlavě a srdci vytváříme, promítáme naše lidské představy a životní zkušenosti.

Při bilancování je odpověď pána, který třem služebníkům hřivny svěřil, vždy víceméně taková, jakou dopředu čekají: První dva vědí, že pán je dobrý, že by jim nesvěřil víc, než zvládnou. Proto se nebojí, ani na sebe nežárlí, že jeden dostal víc než druhý. Své hřivny investují beze strachu, jakže to nakonec dopadne. Proto oba skončí dobře.

I třetímu služebníkovi se dostane odpovědi, kterou vlastně čekal. Od začátku byl paralyzován strachem, v hlavě měl přesně onoho strašáka, o kterém byla řeč. Při bilancování to vyjde jasně najevo: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal‘. A od takového tvrdého pána se mu samozřejmě dostane i tvrdé odpovědi.

Pán je jeden a tentýž, ale služebníci ho vidí tak jinýma očima, jako by byli vedle sebe dva: dobrý a zlý, Jekyll a Hyde ze známé novely anglického spisovatele Roberta Louise Stevensona. Možná nás takto dnešní evangelium vede ze všeho nejvíc k zamyšlení, nakolik naši víru ovlivňuje naše životní zkušenost a naladění; co všechno si do obrazu našeho Boha promítáme ze sebe sama. Může nás to vést k očištění víry. Zahleďme se znovu na Krista: když ho apoštol Filip ve čtrnácté kapitole Janova evangelia prosí Pane, ukaž nám Otce, Ježíš na to říká: Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mne? Kdo viděl mne, viděl Otce.

 

 

 13. listopadu 2020 - památka sv. Anežky České, panny

   Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:)

  32.neděle v mezidobí - Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

Obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:

 

32. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Mdr 6,12-16

Čtení z knihy Moudrosti. 

    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.



Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům. 

    Nechceme vás, bratři a sestry, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.
    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.



EVANGELIUM Mt 25,1-13

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."

 ________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Pojďme se dnes společně zamyslet jen nad jedním místem z dnešního evangelia. V evangelním podobenství o deseti pannách znenadání uprostřed noci přichází ženich; a pošetilé panny prosí ty prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale ty prozíravé na to odpoví: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám ani vám.‘

Při velmi povrchním pohledu na toto místo by to mohlo vypadat, že těch pět, kterých mělo oleje dost, se zachovalo poměrně sobecky; kdyby svým družkám alespoň trošku půjčily, třeba by se nějak nakonec na svatbu dostalo všech deset. A je-li svatba obrazem vstupu do nebeského království, pak by takový výklad podobenství vlastně nabádal k určitému druhu duchovního individualismu; podobně, jako třeba vyznívá celkové poselství jinak velmi cenné a oblíbené knihy Následování Krista od svatého Tomáše z Kempenu: je důležité mít svůj olej v lampě, abych mohl sám vstoupit na svatbu, a s nikým jiným se o něj nepodělím - ať si dělá, co chce a skončí, kde chce. Jenže žádný druhý člověk nám v tomhle smyslu nemůže být lhostejný: Boží spása je nabídnuta všem lidem; všichni jsme milované Boží děti, a mezi sebou bratři a sestry.

Když ale zamíříme hlouběji, pak objevíme, v čem spočívala moudrost oněch připravených panen. Pokud olej v lampě symbolizuje vnitřní skutečnost pokladu víry, pak je jasné, že je tato skutečnost nepřenosná, že prostě nejde někomu předat, jako se předávají třeba klíče od domu. Jediné, co je možné sdílet, je právě jen světlo lampy, které je olejem živeno.

Tuto pravdu zakoušíme velmi často, a mnohdy i velmi bolestně: mnoho rodičů a prarodičů se mi ve svátosti smíření svěřuje, že se jim nepodařilo předat víru dětem nebo vnoučatům. A mnoho z nás - vlastně asi všichni - máme nevěřící blízké přátele, příbuzné nebo dokonce životní partnery. Jsou nám třeba lidsky nejbližší a nejdražší; nedovedeme si dost dobře představit, že by s námi jednou na věčnosti nebyli, že by pouto vztahu, které nás na této zemi spojovalo, nemělo vyústit do nekonečna. Modlíme se za ně; snažíme se jim o naší víře svědčit, jak můžeme - jenže při tom všem stejně poznáváme, že pokud nepřijde milost uvěření a obrácení jako vnitřní proměny srdce i mysli, jsme naprosto bezmocní.

Jenže právě ony modlitby a svědectví života, ono světlo, pocházející z oleje uvnitř lampy, je to jediné, co lze sdílet. Proto je také nutné mít uvnitř dostatek toho, čím se světlo živí. Bez oleje bychom brzo svítit přestali; sami bychom se propadli do tmy pochyb a beznaděje.

  4. listopadu 2020 - památka sv. Karla Boromejského, biskupa

   Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:)

  1. listopadu 2020 - slavnost Všech svatých- Slůvko pro děti s obrázkem od faráře

(obrázek v lepší kvalitě ke stažení zde:)