33. neděle v mezidobí 2020 A

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31

Čtení z knihy Přísloví.

    Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
    Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla. 

Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.



2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

   Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
    Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!
    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.



EVANGELIUM Mt 25,14-30

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."                

______________________________________________

Milí bratři a sestry,

V podobenství o hřivnách je velmi nápadný neuvěřitelný kontrast mezi tím, jak pán odpovídá prvním dvěma služebníkům a potom onomu třetímu. Jako by to ani nebyla jedna a táž osoba; laskavý a přijímající tón, kterým hovoří s prvními dvěma, se u třetího mění v nesmlouvavou přísnost a odmítnutí, bez špetky slitování a milosrdenství:  'Správně, služebníku dobrý a věrný. Pojď se radovat se svým pánem.'   'Služebníku špatný a líný! Toho služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. '

Dárce hřiven je v Ježíšově podobenství nepochybně Otec; ale kdybychom tento obraz pochopili příliš prvoplánově, bylo by to velmi nebezpečné. V hlavě by se nám zrodil strašák náladového a nevypočitatelného Boha, který nekompromisně vyžaduje výkon; ty, kteří ho dosáhnou, laskavě odměňuje; ale ty líné bez milosti trestá. Takové křesťanství by však bylo jako těžké břemeno, bez vnitřní svobody a radosti.

Myslím, že podobenství chce mnohem spíše říci něco jiného: hovoří o tom, jak si do obrazu, který si o neskonalém Božím tajemství v hlavě a srdci vytváříme, promítáme naše lidské představy a životní zkušenosti.

Při bilancování je odpověď pána, který třem služebníkům hřivny svěřil, vždy víceméně taková, jakou dopředu čekají: První dva vědí, že pán je dobrý, že by jim nesvěřil víc, než zvládnou. Proto se nebojí, ani na sebe nežárlí, že jeden dostal víc než druhý. Své hřivny investují beze strachu, jakže to nakonec dopadne. Proto oba skončí dobře.

I třetímu služebníkovi se dostane odpovědi, kterou vlastně čekal. Od začátku byl paralyzován strachem, v hlavě měl přesně onoho strašáka, o kterém byla řeč. Při bilancování to vyjde jasně najevo: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal‘. A od takového tvrdého pána se mu samozřejmě dostane i tvrdé odpovědi.

Pán je jeden a tentýž, ale služebníci ho vidí tak jinýma očima, jako by byli vedle sebe dva: dobrý a zlý, Jekyll a Hyde ze známé novely anglického spisovatele Roberta Louise Stevensona. Možná nás takto dnešní evangelium vede ze všeho nejvíc k zamyšlení, nakolik naši víru ovlivňuje naše životní zkušenost a naladění; co všechno si do obrazu našeho Boha promítáme ze sebe sama. Může nás to vést k očištění víry. Zahleďme se znovu na Krista: když ho apoštol Filip ve čtrnácté kapitole Janova evangelia prosí Pane, ukaž nám Otce, Ježíš na to říká: Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mne? Kdo viděl mne, viděl Otce.