Slavnost Ježíše Krista Krále A 2020

1. ČTENÍ Ez 34,11-12.15-17

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Hospodin:
    "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
    Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
    Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."

Žl 23 (22), 1-2a.2b-3.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Odp.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
    On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřátel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem. 

EVANGELIUM Mt 25,31-46 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
    Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
    Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
    Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
    Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
    Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
    On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
    A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."

______________________________________________________

Milí bratři a sestry,

 Většina z nás asi dnešní evangelium slyšela již mnohokrát, a tudíž víme, že Ježíš je zvláštním způsobem přítomen v chudých, hladových, uvězněných a tak dále. Pokud si to však uvědomíme, evangelium získává nečekaný smysl. Do žádné z obou kategorií souzených by například přísně vzato nespadal někdo jako svatá Matka Tereza z Kalkaty. Ta by se asi nedivila, že v hladových a žíznivých a opuštěných vlastně pomáhala Kristu-vždyť to bylo samotné srdce jejího povolání. Podobně by se asi nemohl divit žádný křesťan - právě proto, že dnešní evangelium slyšel mnohokrát v životě.

Oni požehnaní po pravici se však diví: , Pane, kdy jsem tě viděli?‘ Jako by nevěděli, že v potřebných slouží samotnému Kristu, jako by toto evangelium nikdy neslyšeli, a pomáhali ne proto, že tím slouží Kristu, ale jen proto, že je to správné, že solidarita a láska ke druhému člověku má smysl sama v sobě, že konat dobro je prostě dobré a má se to, nezávisle na jakémkoli náboženském systému.

 A naopak (a zde to začíná být pro nás, křesťany, trochu nepříjemné): oni po levici mohou být docela dobře těmi, kteří byli křesťany a dnešní evangelium slýchávali. A jejich otázka , Pane, kdy jsme tě viděli v nouzi, a neposloužili jsme ti‘ by v tomto smyslu mohla znamenat ‚co bys po nás, Pane, ještě chtěl, pravidelně jsme přispívali na charitu a i jinak jsme si plnili své náboženské povinnosti‘. A Ježíš odpovídá: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'

 Nejde však přitom o to, abychom zanechali svou rodinu a práci a šli mezi bezdomovce na hlavní nádraží, nebo obdarovávali stokorunou každého žadatele o almužnu, kterého potkáme.  Služba potřebným na plný úvazek je mimo jiné také specifické povolání a charisma a jistě by u většiny z nás nešla příliš dohromady s rodinným životem a prací. Jde ale o to, zda nepromarňujeme ty možnosti, které opravdu máme-byť by se jednalo jen o občasnou návštěvu osamělé staré paní ve vedlejším vchodu. Ale zejména nás tato Ježíšova nepříjemná slova usvědčují z toho, že se oněch lidí na okraji, všech těch potřebných dnešní doby, vlastně bojíme. Bojíme se, že by se nám mohli příliš vlomit do našeho spořádaného, upraveného a slušného života. Že by nám mohli příliš připomenout odvrácené stránky lidského bytí: osamělost, chudobu, bolest, situace, kdy je člověk blízko smrti. Že by nám mohli nepříjemně připomenout i naše vlastní temné stránky.  A tak raději vše přenecháme profesionálům z charit, na které občas přispějeme do kasičky.

 Přiznám se vám, milí bratři a sestry, že jsem takový strach měl také – dokud jsem se nepotkal se svými mentálně postiženými přáteli v hnutí Víra a Světlo. A mohu ze své vlastní zkušenosti potvrdit, že kdo se odhodlá tento strach překonat, zakusí v kontaktu s těmito nejmenšími pokoj. Zakusí hmatatelně, že se těchto temných stránek života není třeba bát, protože Pán a Král vesmíru je vzal na sebe a na svém těle proměnil.