1. neděle adventní B 2020 

1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory.
    Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory.
    Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty.
    Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.
    A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Žl 80 (79), 2ac+3b. 15-16. 18-19 Odp.: 4
Odp.: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spasení.

Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
    Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

EVANGELIUM Mk 13, 33-37

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům:

"Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"                                                               ________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Hlavní téma dnešních textů je toužebné očekávání spásy. V prvním čtení, ze třetí části knihy Izajáš, se autor dovolává Hospodinova příchodu. Ovlivněn zřejmě zkušeností babylónského exilu vidí totiž následky toho, co se stalo, když se lid Izraele od Hospodina vzdálil. Obzvlášť sugestivní je jeho obraz listí, který se objevuje i v rorátním zpěvu. Téměř navozuje atmosféru našeho pozdního podzimu, i když autor žil ve Středomoří. Listí je uschlé, opadané a unášené větrem; je to dvojitý obraz ztráty života a ztráty svobody.

Žalm 80, ze kterého jsme slyšeli jen úryvky, má podobnou strukturu. Lid Izraele je tentokrát přirovnáván ke zpustošené vinici, které Hospodin dal strhnout její ohradu a všichni si z ní berou, ‚pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá‘. Žalmista toužebně volá, aby se Hospodin zástupů vrátil a znovu o svoji vinici pečoval.

U svatého Pavla pak už toto toužebné očekávání vidíme v novozákonním pohledu: příchod spásy je něco, co je již přítomné, protože to přišlo s Ježíšem, ale zároveň to ještě není přítomné v plnosti. Ten, který má přijít na konci času s definitivním příchodem království lásky a pokoje, je již zde, putuje s námi tímto ještě ne zcela vykoupeným zde a nyní a dává nám sílu, abychom napětí čekání vydrželi.

V evangeliu se pak všechny tyto skutečnosti slévají do Ježíšovy důrazné výzvy k bdělosti, která je adresována nejen učedníkům, ale všem. Co říkám vám, říkám všem. Bděte!

Poslechnout tuto výzvu k bdělosti je naším adventním úkolem. Je velmi snadné tuto bdělost ztratit. Můžeme se například domnívat, že na tom vlastně nejsme tak špatně, jak to popisuje třetí Izajáš nebo Žalm 80. Že nejsme jako spadané listí a zpustošená vinice, že jsme silní a svobodní, zabezpečení a celkem slušní, a že tedy žádnou spásu nepotřebujeme. Pak ale toužebné očekávání není možné, není na koho čekat, a definitivního Kristova příchodu bychom se takto museli spíše obávat.

Jiným velkým pokušením ztratit bdělost, vlastně opačným k onomu prvnímu, je rezignace. Je to právě to, čeho se v listě Korintským dotýká svatý Pavel: potřebujeme sílu, abychom vydrželi v naději a očekávání spásy, i když čekání je únavné. Někdy nevidíme výsledky a máme tedy pokušení veškeré úsilí vzdát - máme dojem, že Boží milost v našem životě nepřináší velký užitek, že jsme stále stejní a nic se nikam neposouvá. Už jsme to tolikrát zkusili, a nic, tak toho raději necháme.

Letošní advent může být dobrou příležitostí k probuzení jak ze spánku falešné spokojenosti se sebou, tak ze spánku rezignace. Můžeme začít znovu bdít a radostně očekávat, že On znovu přijde a jeho spása s ním, v plnosti.