sobota 25. února 2017

8. neděle v mezidobí A - 2017


1. ČTENÍ Iz 49, 14-15

Čtení z knihy proroka Izaiáše. 

    Sión říká: "Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl."
Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto plodu vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu! 


Žl 62 (61), 2-3. 6-7. 8-9ab Odp.: 6a
Odp.: Jen v Bohu odpočívej, má duše.

Jen v Bohu odpočívá má duše, od něho je má spása. Jen on je má skála a spása, má tvrz, nic mnou nepohne.
Odp.
Jen v Bohu odpočívej, má duše, od něho pochází to, v co doufám. Jen on je má skála a spása, má tvrz, nepohnu se!
Odp.
U Boha je má spása a sláva, má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. Lidé, doufejte v něho v každé době, před ním vylejte své srdce.
Odp. 


2. ČTENÍ 1 Kor 4, 1-5

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. 

Bratři a sestry!
    Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí.
    Mně na tam pramálo záleží, abych byl posuzován od vás. nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu.
    Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu. 


EVANGELIUM Mt 6, 24-34

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Bud' jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.
    Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst (nebo co budete pít), ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni?
    Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku?
    A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou - a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní!
    Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte ( jeho ) království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.
    Nedělejte si, proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení."



Milí bratři a sestry,
Dnešní Boží slovo má již vnitřní souvislost s nadcházející postní dobou. Postem, modlitbou a almužnou se budeme snažit mimo jiné léčit právě ono rozdělení srdce, o kterém hovoří Ježíš v uvozující větě dnešního evangelia. Můžeme si ve světle Ježíšových slov uvědomit, že opravdu sloužíme dvěma pánům, a že jeden nakonec musí nabýt vrchu.
To. čemu sloužíme, čemu věnujeme většinu času i sil, je nakonec to, od čeho očekáváme spásu, záchranu a zachování života. Může to být jenom jedno - buď je to vztah k Bohu, nebo něco jiného - prakticky tedy zabezpečení sebe sama, které se v naší civilizaci víceméně kryje s politickými a ekonomickými prostředky a s vědeckotechnickým pokrokem.
V extrémní formě je toto dilema popsáno v jedné pasáži ze sci-fi románu Krásný Nový svět britského spisovatele Aldouse Huxleyho. Na Zemi v daleké budoucnosti existuje společnost, kde naprosto zaniklo náboženství a tradiční rodina, všechny děti se rodí ze zkumavky, každý člen společnosti žije v přesvědčení, že je zcela šťastný a náplní života je pouze práce, konzum a zábava. Jedna z postav, člen desetičlenné globální vlády, vytahuje v jedné scéně na konci románu z trezoru Bibli, knihu Následování Krista a nejmenovanou knihu kardinála Newmana a říká: Bůh není slučitelný s technikou, vědeckou medicínou a všeobecným blahobytem. Musíte si vybrat. Naše společnost si vybrala techniku, medicínu a všeobecný blahobyt. Proto musíme mít všechny tyhle knihy zavřené v sejfu.
V prvním čtení z proroka Izajáše je popsána existenční situace, ve které je pokušení očekávat spásu od něčeho jiného než od Boha zvlášť silné. Je to tenkrát, jestliže člověk zakouší opuštěnost od Boha, jako Sión – tedy lid Izraele – v babylónském zajetí. Hospodin mne opustil, Pán na mne zapomněl. Pokud se Bůh zdá vzdálený a mlčící, člověku zdánlivě nezbývá nic jiného, než si pomoci sám – začne si automaticky dělat starosti, o kterých Ježíš hovoří v evangeliu: Co budeme jíst? Co budeme pít? Do čeho se oblečeme? Důležitý je zde onen budoucí čas; základní starost je tato: Nikdo mi nepomůže, jsem sám, co se mnou bude?
Vyústěním těchto úvah samozřejmě nemůže být pobídka, abychom upadli do naprosté pasivity a vůbec nepoužívali výdobytků civilizace – těmi jsou koneckonců už i oheň a kolo. Jde o to, od koho – či od čeho - vlastně očekávám spásu, co mi může přinést plnost života a štěstí, co může uspokojit nejhlubší touhy mého srdce? Jsme –li stvořeni pro společenství lásky s Bohem a druhými lidmi, pak nic, co si sami můžeme dát, nám nejhlubší štěstí a smysl nemůže přinést.
Ježíš nám v evangeliu dává za vzor ptáky a květiny – Boží tvory, kteří žijí jen z toho, co jim nebeský Otec daruje. Stává se zde zřejmým, že je něco, co může darovat jenom sám Bůh – tedy prostá existence. To, co si zařizujeme sami, je vlastně jen jakási přidaná hodnota, zvýšení kvality života či oddálení smrti. Ale samotné bytí si nikdy dát sami nemůžeme.
Další důležitou výpovědí dnešního Božího slova pak je to, že Bůh ve skutečnosti není vzdálený a mlčící, i když to tak někdy vypadá. Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto plodu vlastního těla? ptá se Izajáš. A láska Otcova je nekonečně niternější a silnější: I kdyby některé zapomněly, já na Tebe nezapomenu! A Ježíš na konci dnešního evangelia nás ubezpečuje o tom, že Otec se stará: Váš nebeský otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte tedy nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno.




sobota 18. února 2017

7. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Lv 19, 1-2. 17-18

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy

    "Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!
    K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!"

Žl 103 (102), 1-2. 3-4, 8+10. 12-13 Odp.: 8a 

Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy. 

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 3, 16-23 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům 

Bratři a sestry!
    Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!
Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým".
    Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmě: 'Bůh chytá moudré do jejich chytráctví', a dále: 'Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.'
    Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

EVANGELIUM Mt 5, 38-48

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, ( tomu ) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.
    Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Slůvko pro děti:
Proč se snažíme dělat dobro? Dost často ho děláme proto - i my dospělí - abychom z toho něco měli. Pomůžu mamince nést nákupní tašku a dostanu za to něco dobrého, třeba čokoládu. Ale mnohem lepší je, když něco dobrého udělám proto, abych pomohl někomu, koho mám rád, i když z toho nic nemám - třeba když navštívím nemocnou babičku, i když od ní nic nedostanu, prostě proto, že vím, že jí to udělá radost. Ale Pán Ježíš nás dnes zve k něčemu, co je ještě víc-být dobrý i k těm, které moc rádi nemáme, nebo kteří nemají rádi nás-nebo ještě lépe řečeno, mít rád úplně všechny. Abychom byli jako Bůh, který také má rád úplně všechny a úplně všechno.

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty začínají i končí výzvami, které obě vypovídají o tomtéž a obě vypadají zcela nesplnitelně. V prvním čtení má Mojžíš od Hospodina příkaz sdělit lidu Izraele: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý. A Ježíšova řeč na hoře blahoslavenství zase končí slovy: Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Zároveň však z dnešního Božího slova vyplývá, co je touto svatostí a dokonalostí vlastně myšleno. První výpověď, která by nám neměla uniknout, je to, co je psáno na začátku prvního listu Korinťanům: Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch?   Tato slova nám připomínají, že svatost není v žádném případě výslednicí nějakého asketického úsilí. To by nakonec muselo znamenat pyšnou a nadlidskou snahu dobrat se podobnosti s Bohem vlastními silami, pokusit se - ošklivě intelektuálně řečeno - imanentními prostředky dobrat se k Transcendentnímu, neboli úplně jednoduše česky pokusit se postavit do nebe žebřík z pozemského materiálu. Svatost - podobnost Bohu - může být pouze a jedině čistým darem, může být dána pouze přijetím za milované syny a dcery Otce skrze Syna, a jako proměnění člověka Duchem svatým. Otec Špidlík rád zdůrazňoval, že duchovní život není nic jiného než život v Duchu svatém a z Ducha svatého. Naše vlastní snaha, to vše, oč se budeme více pokoušet v nadcházející postní době, modlitba a skutky odříkání a lásky, nemůže být nic jiného, než prostředek ke svobodnému otvírání se Duchu z naší strany, vyjádření toho, že skutečně toužíme tento dar přijmout a nechat se jím přetvořit - a samozřejmě také prostředek sebepoznání, jestli o tento dar stojíme opravdu a vášnivě, či zda máme spíš strach z toho, co by se stalo, kdyby nás opravdu proměnil.  
V prvním čtení a ještě více v evangeliu se pak hovoří o podstatě této svatosti a dokonalosti, k níž jsme vyzýváni. Není to nic jiného než láska, láska bez podmínek, láska, která nerozlišuje mezi přáteli a nepřáteli, která objímá všechny - jako láska Otcova, která dává svítit svému slunci na dobré i zlé, neboť nemůže jinak. Můžeme zde vzpomenout i příměr jezuitského otce Anthonyho de Mella o stromu a růži. Strom dává v horkém dni svůj stín a růže svou vůni každému, kdo přijde, bez ohledu na jeho morální profil - prostě proto, že jsou stromem a růží, nemohou jinak, rozkvetlá růže prostě voní a strom vrhá na slunci stín, a to i na ty, kteří ho zrovna jdou porazit.
Spojitost mezi těmito dvěma skutečnostmi-tedy posvěcením Duchem svatým a láskou k nepřátelům - je celkem zřejmá. Nikdo by z lidských sil nedokázal dokonale neodporovat zlému a odpustit těm, kteří mu ubližují nebo ho chtějí dokonce připravit o život. Jsme-li k sobě upřímní, víme až příliš dobře, jak bolestně se nás dokáže dotknout třeba i jen malá uštěpačná poznámka, jak často si vzpomínáme na křivdy, které se nám staly před dlouhou dobou, jak snadno může vztah vášnivé lásky skončit v naprostém opaku, jak nám vadí jakýkoli pokus o omezení naší svobody nebo kvality života - ať už od kohokoli. Abychom mohli vyjít vstříc Ježíšově výzvě, musíme se Jím nechat postupně vnitřně přetvářet, být s Ním a přijímat Jeho sebedarování pro nás. Můžeme konat pokroky v lásce jedině tím, že v nás poroste Jeho láska.


sobota 11. února 2017

6. neděle v mezidobí A 2017


1. ČTENÍ Sir 15, 16-21 (řec. 15-20)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.


Žl 119 (118), 1-2. 4-5. 17-18. 33-34 Odp.: 1b
Odp.: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.
Odp.
Tys, Hospodine, dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
Odp.
Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
Odp.
Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu j i věrně zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
Odp. 


2. ČTENÍ 1 Kor 2, 6-20

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.
   

EVANGELIUM Mt 5, 17-37

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
    Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
    Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
    Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
    Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
    Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
    Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
    Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'. Co je nad to, je ze zlého."

Slůvko pro děti: Proč si dáváme pozdravení pokoje před svatým přijímáním: podle slov Pána Ježíše z dnešního evangelia: Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. V jedné farnosti v Římě jsem zažil, že pozdravení pokoje se dávalo po přímluvách, když přinášíme k oltáři chléb a víno
 Když si s někým podávám ruku, tak dávám najevo, že se s ním chci smířit, když jsem se s ním třeba předtím pohádal. V jižních zemích se dává i třeba políbení na tvář. Pán Ježíš chce, abychom se vzájemně smířili, ještě předtím, než ho přijmeme v Eucharistii. Proto by to podání ruky nemělo být jen tak, že se to prostě dělá, a nemělo by taky být jenom s tím, komu podat ruku nemám problém.  



V Ježíšově naplnění a zvnitřnění Mojžíšova zákona, zejména Desatera -  tak jak jej vyhlašuje v Horském kázání - se projevuje náročnost a radikalita života podle evangelia. Možná bychom byli raději, kdyby Desatero zůstalo pouze zákonem - ve smyslu ‚mysli si o tom, co chceš, ale když budeš naplňovat skutkovou podstatu toho, co je předepsáno, bude vše v pořádku a Bůh ti požehná‘. Zákony mají navíc tu výhodu, že v nich lze najít skuliny a jemně je obejít-na to jsme v naší zemi poměrně velcí odborníci. Jenomže Horským kázáním nám Ježíš dává jasně najevo, že tyto možnosti jsou pro křesťany uzavřené.

Všimněme si ale dobře, jak Ježíš svoji novou morálku Horského kázání prezentuje: ve valné většině, na rozdíl od Desatera, nepoužívá holý imperativ. Řeč starozákonního Desatera je – s několika málo výjimkami - naprosto stručná: Nepokradeš, nesesmilníš,… jedno sloveso v rozkazovacím způsobu s vykřičníkem, nesmíš a basta. Struktura Ježíšových výroků ‚Ale já vám říkám‘ je jiná. Ježíš nepřikazuje, co se musí, jen naznačuje důsledky jednání, které by bylo v rozporu s tím, co říká on.  Jestliže vaše spravedlnost nebude větší než farizeů a zákoníků, nevejdete do nebeského království. Kdo se dívá na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Dokonce i tam, kde rozkazovací způsob používá (Vyrvi jej a odhoď), svůj výrok dovysvětluje.

Něco podobného se projevuje i v prvním čtení. Ani tam se nic nepřikazuje, ale naznačují se důsledky rozhodnutí.  Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít.

Zdůrazňuje se zde autentická svoboda mravní volby, kterou člověk má, ale zároveň její neoddělitelnost od odpovědnosti za následky vlastního jednání. Dnešní Boží slovo nám tedy odhaluje mimo jiné vnitřní nepravdivost našeho častého přesvědčení, že naše svoboda jako křesťanů je vlastně neomezená - když se rozhodnu udělat něco, co jde zcela mimo Boží plán, co je objektivním zlem, nic se vlastně nestane, protože Bůh je milosrdenství samo, mně odpustí a následky mého činu obrátí v dobro. Ano, Bůh se smilovává a zlo napravuje, ale proto ještě není nutné je bagatelizovat.


Skutečnost je mnohem vážnější, a Ježíš to ví, svou božskou moudrostí dokáže dohlédnout mnohem dál a v mnohem větších souvislostech nežli my. Vidí, jak se každý svobodný čin člověka tajemně zapisuje do struktury světa, do přediva vztahů mezi lidmi a do vnitřního vesmíru každé jednotlivé lidské duše. Vidí, jak toto vše vede k životu či ke smrti, jak to zraňuje či posiluje. Ví, vidí, a proto je tak náročný. 

sobota 4. února 2017


5. neděle v mezidobí A 2017


1. ČTENÍ Iz 58,7-10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.
    Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.
    Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem."



Žl 112 (111),4-5.6-7.8a+9 Odp.: 4a
Odp.: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
nebo: Aleluja.


Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva.
Odp.
Neboť navěky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Odp.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
    Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci.
    To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské. 



EVANGELIUM Mt 5,13-16

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
    Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:
V Ježíšově době nebyly svítilny se žárovkami nebo LEDkami, jako máme dnes. Byla to nádobka z pálené hlíny, které vypadala trochu jako malá konvička, do ní se dal olivový olej a knůtek, který se zapálil a hořel, stejně jako dneska hoří svíčky. A možná už jste měli ve škole pokus, kdy se zapálila svíčka a dala se pod skleněný poklop. Co se po nějaké době stane? Svíčka sama zhasne, protože nemá kyslík, který je k hoření potřeba. Ježíš říká, že naše víra je jako takový plamínek-když bychom ho chtěli schovat, tak zhasne. Ale když se za ni nebudeme stydět a schovávat ji nebudeme, tak si ji nejen uchováme, ale můžeme pomoci i druhým lidem, aby ji našli.  

Milí bratři a sestry,
S výjimkou druhého čtení je hlavním tématem dnešních textů cosi, co by se dalo nazvat ‚ovocem dobrých skutků‘. Text prvního čtení a žalmu by se dal v prvním přiblížení chápat jako ujištění o tom, že když někdo dělá dobré skutky, tak mu Bůh odplatí, kdo dává, dostává. Víme ale, že to není tak jednoduché: často platí skeptické lidové rčení, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Zamyslíme - li se ale nad texty blíže, objevíme v nich odkaz na něco, co funguje celkem spolehlivě a vždy: jestliže se člověk snaží v praktické lásce vycházet ze sebe, myslet na dobro druhých jako na své vlastní, pak se stává svobodnější od svých vlastních problémů.
Obrazy z proroka Izajáše v prvním čtení - temnotu, ve které vychází světlo, jizvu, která se brzy zacelí – můžeme chápat jako vnitřní temnotu člověka a jeho zranění. Jestliže se člověk příliš zabývá sám sebou a svými problémy, nebo ještě hůře, jestliže s nimi chce být sám s tím, že je to jeho soukromá věc a musí si to sám v sobě vyřešit, dostane se do ďábelského začarovaného kruhu sebeuzavření a sebelítosti. Svatý Augustin tento stav nazval cor incurvatum in seipsum – srdce zakřivené do sebe sama. Naše vnitřní temnoty by nás takto mohly zcela pohltit a zničit. Text proroka Izajáše nás vybízí k vyjití ze sebe – se zaslíbením, že právě toto je cesta, jak na své vlastní problémy pozapomenout, nebo je dokonce vyřešit. Jestliže se odvážím vyjít od sebe k druhému, mít soucit, který vede ke konkrétním skutkům lásky, pak se moje problémy začnou jevit v jiném světle-člověk zjistí, že není sám, kdo nějaké problémy má, ba že se ve světle těžkostí a nouze druhého ty jeho vlastní jeví jaksi malicherně. Vyjde - li člověk ze sebe ke druhým, naučí se také sdílení: tím, že mu přestanou být lhostejné problémy druhých, začnou se ostatní zajímat o ty jeho. Společenství se stává spolunositelem všech osobních radostí a starostí: stává se skutečností výzva z listu Galaťanům: Berte na sebe břemena jedni druhých a naplníte zákon Kristův.

A ještě jednu skutečnost můžeme z dnešních textů vyčíst: Jestliže člověk miluje praktickou a dávající láskou, vidí Boha, neboť On se mu zpřítomňuje. Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a On řekne: Zde jsem.  Společenství lidí, kteří se vzájemně milují, zviditelňuje na zemi Boha, který je Láska. Je to jedno z hlavních témat 1. Janova listu: Jan říká, že Boha nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Možná proto také Ježíš uzavírá svou řeč z dnešního evangelia výzvou, aby naše světlo svítilo lidem, aby viděli naše dobré skutky a velebili nebeského Otce-aby se skrze nás stala Boží přítomnost viditelnou a konkrétní skutečností pro všechny lidi.