sobota 18. února 2017

7. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Lv 19, 1-2. 17-18

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy

    "Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!
    K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!"

Žl 103 (102), 1-2. 3-4, 8+10. 12-13 Odp.: 8a 

Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy. 

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 3, 16-23 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům 

Bratři a sestry!
    Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!
Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým".
    Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmě: 'Bůh chytá moudré do jejich chytráctví', a dále: 'Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.'
    Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

EVANGELIUM Mt 5, 38-48

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, ( tomu ) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.
    Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Slůvko pro děti:
Proč se snažíme dělat dobro? Dost často ho děláme proto - i my dospělí - abychom z toho něco měli. Pomůžu mamince nést nákupní tašku a dostanu za to něco dobrého, třeba čokoládu. Ale mnohem lepší je, když něco dobrého udělám proto, abych pomohl někomu, koho mám rád, i když z toho nic nemám - třeba když navštívím nemocnou babičku, i když od ní nic nedostanu, prostě proto, že vím, že jí to udělá radost. Ale Pán Ježíš nás dnes zve k něčemu, co je ještě víc-být dobrý i k těm, které moc rádi nemáme, nebo kteří nemají rádi nás-nebo ještě lépe řečeno, mít rád úplně všechny. Abychom byli jako Bůh, který také má rád úplně všechny a úplně všechno.

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty začínají i končí výzvami, které obě vypovídají o tomtéž a obě vypadají zcela nesplnitelně. V prvním čtení má Mojžíš od Hospodina příkaz sdělit lidu Izraele: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý. A Ježíšova řeč na hoře blahoslavenství zase končí slovy: Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Zároveň však z dnešního Božího slova vyplývá, co je touto svatostí a dokonalostí vlastně myšleno. První výpověď, která by nám neměla uniknout, je to, co je psáno na začátku prvního listu Korinťanům: Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch?   Tato slova nám připomínají, že svatost není v žádném případě výslednicí nějakého asketického úsilí. To by nakonec muselo znamenat pyšnou a nadlidskou snahu dobrat se podobnosti s Bohem vlastními silami, pokusit se - ošklivě intelektuálně řečeno - imanentními prostředky dobrat se k Transcendentnímu, neboli úplně jednoduše česky pokusit se postavit do nebe žebřík z pozemského materiálu. Svatost - podobnost Bohu - může být pouze a jedině čistým darem, může být dána pouze přijetím za milované syny a dcery Otce skrze Syna, a jako proměnění člověka Duchem svatým. Otec Špidlík rád zdůrazňoval, že duchovní život není nic jiného než život v Duchu svatém a z Ducha svatého. Naše vlastní snaha, to vše, oč se budeme více pokoušet v nadcházející postní době, modlitba a skutky odříkání a lásky, nemůže být nic jiného, než prostředek ke svobodnému otvírání se Duchu z naší strany, vyjádření toho, že skutečně toužíme tento dar přijmout a nechat se jím přetvořit - a samozřejmě také prostředek sebepoznání, jestli o tento dar stojíme opravdu a vášnivě, či zda máme spíš strach z toho, co by se stalo, kdyby nás opravdu proměnil.  
V prvním čtení a ještě více v evangeliu se pak hovoří o podstatě této svatosti a dokonalosti, k níž jsme vyzýváni. Není to nic jiného než láska, láska bez podmínek, láska, která nerozlišuje mezi přáteli a nepřáteli, která objímá všechny - jako láska Otcova, která dává svítit svému slunci na dobré i zlé, neboť nemůže jinak. Můžeme zde vzpomenout i příměr jezuitského otce Anthonyho de Mella o stromu a růži. Strom dává v horkém dni svůj stín a růže svou vůni každému, kdo přijde, bez ohledu na jeho morální profil - prostě proto, že jsou stromem a růží, nemohou jinak, rozkvetlá růže prostě voní a strom vrhá na slunci stín, a to i na ty, kteří ho zrovna jdou porazit.
Spojitost mezi těmito dvěma skutečnostmi-tedy posvěcením Duchem svatým a láskou k nepřátelům - je celkem zřejmá. Nikdo by z lidských sil nedokázal dokonale neodporovat zlému a odpustit těm, kteří mu ubližují nebo ho chtějí dokonce připravit o život. Jsme-li k sobě upřímní, víme až příliš dobře, jak bolestně se nás dokáže dotknout třeba i jen malá uštěpačná poznámka, jak často si vzpomínáme na křivdy, které se nám staly před dlouhou dobou, jak snadno může vztah vášnivé lásky skončit v naprostém opaku, jak nám vadí jakýkoli pokus o omezení naší svobody nebo kvality života - ať už od kohokoli. Abychom mohli vyjít vstříc Ježíšově výzvě, musíme se Jím nechat postupně vnitřně přetvářet, být s Ním a přijímat Jeho sebedarování pro nás. Můžeme konat pokroky v lásce jedině tím, že v nás poroste Jeho láska.


Žádné komentáře:

Okomentovat