5. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Iz 58,7-10

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.
    Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.
    Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem."



Žl 112 (111),4-5.6-7.8a+9 Odp.: 4a
Odp.: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
nebo: Aleluja.

Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva.
Odp.
Neboť navěky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Odp.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

    Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
    Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci.
    To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské. 

EVANGELIUM Mt 5,13-16

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
    Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

V Ježíšově době nebyly svítilny se žárovkami nebo LEDkami, jako máme dnes. Byla to nádobka z pálené hlíny, které vypadala trochu jako malá konvička, do ní se dal olivový olej a knůtek, který se zapálil a hořel, stejně jako dneska hoří svíčky. A možná už jste měli ve škole pokus, kdy se zapálila svíčka a dala se pod skleněný poklop. Co se po nějaké době stane? Svíčka sama zhasne, protože nemá kyslík, který je k hoření potřeba. Ježíš říká, že naše víra je jako takový plamínek-když bychom ho chtěli schovat, tak zhasne. Ale když se za ni nebudeme stydět a schovávat ji nebudeme, tak si ji nejen uchováme, ale můžeme pomoci i druhým lidem, aby ji našli.  

Milí bratři a sestry,

S výjimkou druhého čtení je hlavním tématem dnešních textů cosi, co by se dalo nazvat ‚ovocem dobrých skutků‘. Text prvního čtení a žalmu by se dal v prvním přiblížení chápat jako ujištění o tom, že když někdo dělá dobré skutky, tak mu Bůh odplatí, kdo dává, dostává. Víme ale, že to není tak jednoduché: často platí skeptické lidové rčení, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Zamyslíme - li se ale nad texty blíže, objevíme v nich odkaz na něco, co funguje celkem spolehlivě a vždy: jestliže se člověk snaží v praktické lásce vycházet ze sebe, myslet na dobro druhých jako na své vlastní, pak se stává svobodnější od svých vlastních problémů.

Obrazy z proroka Izajáše v prvním čtení - temnotu, ve které vychází světlo, jizvu, která se brzy zacelí – můžeme chápat jako vnitřní temnotu člověka a jeho zranění. Jestliže se člověk příliš zabývá sám sebou a svými problémy, nebo ještě hůře, jestliže s nimi chce být sám s tím, že je to jeho soukromá věc a musí si to sám v sobě vyřešit, dostane se do ďábelského začarovaného kruhu sebeuzavření a sebelítosti. Svatý Augustin tento stav nazval cor incurvatum in seipsum – srdce zakřivené do sebe sama. Naše vnitřní temnoty by nás takto mohly zcela pohltit a zničit. Text proroka Izajáše nás vybízí k vyjití ze sebe – se zaslíbením, že právě toto je cesta, jak na své vlastní problémy pozapomenout, nebo je dokonce vyřešit. Jestliže se odvážím vyjít od sebe k druhému, mít soucit, který vede ke konkrétním skutkům lásky, pak se moje problémy začnou jevit v jiném světle-člověk zjistí, že není sám, kdo nějaké problémy má, ba že se ve světle těžkostí a nouze druhého ty jeho vlastní jeví jaksi malicherně. Vyjde - li člověk ze sebe ke druhým, naučí se také sdílení: tím, že mu přestanou být lhostejné problémy druhých, začnou se ostatní zajímat o ty jeho. Společenství se stává spolunositelem všech osobních radostí a starostí: stává se skutečností výzva z listu Galaťanům: Berte na sebe břemena jedni druhých a naplníte zákon Kristův.

A ještě jednu skutečnost můžeme z dnešních textů vyčíst: Jestliže člověk miluje praktickou a dávající láskou, vidí Boha, neboť On se mu zpřítomňuje. Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a On řekne: Zde jsem.  Společenství lidí, kteří se vzájemně milují, zviditelňuje na zemi Boha, který je Láska. Je to jedno z hlavních témat 1. Janova listu: Jan říká, že Boha nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Možná proto také Ježíš uzavírá svou řeč z dnešního evangelia výzvou, aby naše světlo svítilo lidem, aby viděli naše dobré skutky a velebili nebeského Otce-aby se skrze nás stala Boží přítomnost viditelnou a konkrétní skutečností pro všechny lidi.