sobota 24. února 2018


2. neděle postní B 2018


1. ČTENÍ Gn 22, 1-2. 9a. 10-13. 15-18 

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
 
   Bůh zkoušel Abraháma a řekl: "Abraháme!" Odpověděl: "Tady jsem!" Bůh pravil: "Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím." 
   Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: "Abraháme, Abraháme!" Ten se ozval: "Tady jsem!" 
   ( Anděl ) řekl: "Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna." Abrahám pozdvihl své oči, a hle - za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. 
   Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: "Při sobě samém přísahám - praví Hospodin - že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl." 


Žl 116 (115), 10+15. 16-17. 18-19 Odp.: 9 


Odp.: Budu kráčet před Hospodinem v zemí živých. 

Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: "Jsem tak sklíčen! " Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. 
Odp. 
Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, rozvázal jsi moje pouta. Přinesu ti oběť díků, Hospodine, a budu vzývat tvé jméno. 
Odp. 
Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem v nádvořích domu Hospodinova, uprostřed tebe, Jeruzaléme! 
Odp. 



2. ČTENÍ Řím 8, 31b-34 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. 

Bratři a sestry! 
   Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! 



EVANGELIUM Mk 9, 2-10 

Slova svatého evangelia podle Marka. 

   Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel - žádný bělič na světě by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. 
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany :jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?" Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. 
   Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! " Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. 
   Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená "vstát z mrtvých".

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:


Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček vidíme Pána Ježíše a s ním ty dvě postavy – Mojžíše a Eliáše. Proč tam asi jsou? Petr, Jakub a Jan totiž znali dobře Starý Zákon a když viděli Mojžíše a Eliáše, tak si vzpomněli na Knihu Zákona a na svědectví proroků, a došlo jim, že Starý Zákon je vlastně přípravou na příchod Pána Ježíše. Možná jim to nedošlo hned na té hoře, protože tam byli docela zmatení a vystrašení, ale určitě jim to došlo později.








Milí bratři a sestry,

V pravoslavné tradici se Proměnění Pána Ježíše na hoře Tábor, o němž jsme dnes četli, říká preobraženije - tedy změna obrazu. Když jsem byl před šesti lety v Moskvě, v Treťjakovské galerii jsem měl možnost vidět slavnou ikonu Proměnění od ikonopisce Teofana Řeka. Je na ní Ježíš ve své slávě, obklopený zářícím světlem, se kterým rozmlouvají s každé strany Mojžíš a Eliáš, tváří v tvář. Petr, Jakub a Jan naproti tomu leží na zemi o mnoho níže a k jejich postavám pronikají jen tři tenounké paprsky ze světla, kterým Ježíš září. Petr jako jediný dokáže tento-byť jen malý-záblesk slávy Páně snést: dopadá mu přímo do očí. Jakub a Jan se však odvracejí, Jakub si ještě navíc zakrývá oči rukou.

Preobraženije  se tedy týká nejen Ježíše samotného, ale i představy, který si o něm jeho nejbližší učedníci učinili. Petr, Jakub a Jan dosud Ježíše vnímali určitým způsobem, na základě své předchozí zkušenosti s ním. A najednou dochází k radikální změně. Ten Ježíš, kterého znali a o němž si učinili určitý obraz, je někdo jiný. Tak jiný, že to jeho nejbližší učedníci nemohou snést.

Podobnou změnu Božího obrazu v sobě musí absolvovat i Abrahám v prvním čtení. Dosud mu všechno mohlo připadat jednoduché - uvěřil Hospodinu, vydal se do neznámé země a Bůh mu za to daroval syna, jak slíbil. Ale najednou Hospodin opět do jeho života vtrhne s absurdním a krutým požadavkem, a všechno vypadá, že je vlastně jinak. A i když nakonec drama z prvního čtení končí dobře, přece jen musel pro Abraháma tento zážitek znamenat úplnou proměnu pochopení toho, kým Hospodin vlastně je.

Na první pohled by se mohlo zdát, že nás, jako křesťany, už nemůže něco podobného potkat, protože už přece víme, jaké je úplné a definitivní zjevení Boha - je to Ježíš, který za nás dává na kříži svůj život, je to Janův výrok, že Bůh je láska.  Můžeme tedy mít dojem, že nás už nic nemůže překvapit, že náš obraz Boha se už nemůže změnit, že nás už žádné preobraženije nečeká

Jenže tajemství kříže, tajemství Boží lásky zůstává tajemstvím. Není to žádná snadno průhledná a pochopitelná banalita. Četl jsem nedávno vynikající životopis svaté Kateřiny ze Sieny od norské autorky a nositelky Nobelovy ceny za literaturu Sigrid Undsetové, a se zatajeným dechem jsem přitom sledoval, jak zvláštně a nepochopitelně se v jejím životě hluboké spojení s Kristem projevovalo - jak lidsky nelogické a skoro kruté věci s ní Bůh konal, a jak ho přesto milovala celým srdcem a za nic na světě by se mu nechtěla vzdálit, i když by se její život stal pohodlnější a lidsky přijatelnější.

A jistě i nás může nějaké podobné překvapení potkat. Může se stát - nebo již tuto zkušenost možná máte - že Bůh vtrhne do našeho poklidného a spořádaného křesťanského života a některé věci přeskládá úplně vzhůru nohama. Že na nás někdy dopustí věci, které nás vedou k pochybování o tom, že nás opravdu miluje, kdy se zpochybňuje skoro všechno, co jsme si o Něm dříve mysleli a jak jsme Jej vnímali. Můžeme i my tedy prožívat ve vztahu k Bohu preobraženije.

Bůh však opravdu nemá jinou tvář než tvář ukřižované lásky. Proto naše křesťanské prožívání změny jeho obrazu je ve skutečnosti jen hlubší pochopení, náprava našich příliš povrchních představ, zrání naší duše, aby byla připravena na setkání tváří v tvář s Věčným a Neměnným.

sobota 17. února 2018


1. neděle postní B 2018


1. ČTENÍ Gn 9, 8-15

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
    Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
    Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.


Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: srv. 10
Odp.: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22
Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
 Milovaní!
    Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
    Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
    On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.


EVANGELIUM Mk 1, 12-15

Slova svatého evangelia podle Marka.
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
    Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."


Slůvko pro děti:
Co to znamená obrátit se, jak k tomu Pán Ježíš vyzývá? Dá se to vysvětlit na navigaci v autě: když se odbočí špatně, a jede se někam jinam, než leží cíl, tak některé GPSky hlásí třeba za sto metrů na kruhovém objezdu - otočte se. Obrácení znamená, že se vrátím zpátky na cestu, kterou jsem ztratil - protože kdybych se nevrátil, tak se nedostanu do cíle. My se chceme dostat do cíle našeho života; do Božího království. Někdy ale ztratíme cestu, a proto se musíme obrátit a jít zpátky, dokud ji zase nenajdeme.

Milí bratři a sestry,
   Jedno z poselství dnešních čtení je motivace k dobrému prožití postní doby, která je ještě skoro celá před námi. Ve všech čteních je více či méně vysloveně přítomné drama, které ale končí pokojem a radostí – a tušíme, že to oboje k sobě patří; že by bez dramatu pokoj a radost vlastně nebyly.
První čtení se odehrává bezprostředně po opadnutí vod potopy, která začíná v knize Genesis už o tři kapitoly dříve. Noe, jeho rodina a zvířata, která do archy vzal, se zachrání jako jediní z celého stvoření. Hospodin pak s Noemem uzavírá smlouvu, že zemi již nikdy potopou nezničí, a na znamení této smlouvy sklene duhu – což je silný symbol míru, stejně jako předtím holubice, kterou Noe vypustil a která se vrátila se snítkou olivy v zobáčku.
   Ve druhém čtení z prvního listu apoštola Petra se zase hovoří nejprve o Ježíšově utrpení a smrti, ale potom o jeho vítězství, které je zároveň zprávou o spáse všech: nejprve ‚duší uvězněných‘-čímž se autor dotýká tajemství Ježíšova sestoupení do pekel o Bílé sobotě – a pak i adresátů dopisu, když uvěří a nechají se pokřtít. Voda (potopy), která (tehdy byla) předobrazem křtu, i nyní vám přináší spásu, říká autor listu.
    Nakonec v evangeliu – a zde už se dotýkáme toho, co bezprostředně souvisí s naším postním snažením – Ježíš prožívá drama svého pokušení na poušti, ale hned poté odchází hlásat radostnou zvěst: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu.
    Ve všech dnešních textech je tedy svým způsobem přítomné zaslíbení dobrého konce našeho půstu. A zároveň je to výzva, abychom jej brali vážně, a abychom si také připustili, že má charakter duchovního boje, jakkoli toto sousloví možná dnes slyšíme neradi. Máme se s pomocí Ducha svatého pustit do boje se vším, co nás odvádí od Ježíšovy lásky, co nás vrhá do vnitřní nesvobody, sebeuzavřenosti a nakonec smutku. Víme velmi dobře i z prosté lidské zkušenosti, že mnohem větší radost máme z toho, co jsme nedostali zadarmo, ale co jsme si museli vybojovat nebo na to trpělivě čekat – sportovci na zimní olympiádě jsou dobrý aktuální příklad. Pokud budeme postní dobu poctivě prožívat, čeká nás na konci veliká radost a hluboký pokoj. Naše Velikonoce budou takové, jak se na ně připravíme.

sobota 10. února 2018


6. neděle v mezidobí B 2018


1. ČTENÍ Lv 13, 1-2. 45-46

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:
   "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.
   Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."


Žl 32 (31), 1-2. 5. 11 Odp.: 7
Odp.: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v jehož duši není klamu.
Odp.
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, svou nepravost jsem nezatajil. Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti", a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.
Odp.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.
Odp.


2. ČTENÍ 1 Kor 10, 31-11, 1

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.
   Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista.


EVANGELIUM Mk 1, 40-45

Slova svatého evangelia podle Marka.

   K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn:
   Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví."
   On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad. 
_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:
Dnes jsme v evangeliu slyšeli Pána Ježíše, jak tomu uzdravenému přikázal, aby o svém uzdravení nikomu neříkal. Ale ten to rozhlásil, možná v dobré víře, že by to přece jen měl říci - a moc dobrou službu tím Pánu Ježíši neudělal. A my to moc dobře známe – dozvíme se nějakou věc, kterou bychom si měli nechat pro sebe, ale hned jdeme za kamarádkou nebo kamarádem a už je to venku ‚ Jéé, už jsi to slyšel…. A někdy tím uděláme opravdu velkou škodu.

Milí bratři a sestry,

Klíč k pochopení dnešního Božího slova poskytuje poslední věta prvního čtení z knihy Leviticus. Důsledek malomocenství - zřejmě se jednalo o celou řadu kožních chorob – byla izolace nemocného, jakási karanténa, která však dotyčného vylučovala ze společenství: Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor. Zároveň to znamenalo i rituální nečistotu, nemocný se nemohl ukázat před tváří Hospodina, dokud se nevyléčil.
První čtení takto osvětluje i smysl Ježíšových uzdravení: navrácení člověka do společenství. Tento smysl je patrný nejen v dnešním úryvku evangelia, ale i v jiných; Ježíš uzdravuje lidi v situacích, které s sebou nesou hluboké osamocení: charakteristický je u sv. Jana příběh o uzdravení třicet osm let nemocného člověka u rybníka Bethesda, který předtím Ježíšovi říká: Pane, nemám nikoho, kdo by mne donesl do rybníka, než se voda zčeří. Než se tam sám dostanu, jiný mne předejde.  A u Matouše je zase příběh o uzdravení dvou posedlých v Gadaře. Ti tvoří jakési pseudospolečenství, bláznovství ve dvou, komunitu, která vzniká z nouze a odmítnutí všech ostatních – bydlí ve skalních slujích a jsou velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvažuje tudy jít.
Při Ježíšových uzdraveních nejde prostě jen o soucit s člověkem, který je nemocný, ani jen o mocný skutek, který má dodat autoritu Ježíšovým slovům. Jde zejména o to, aby se uzdravil porušený vztah jednotlivce a společenství. Právě toto je podstatou prvotní viny a právě proto Ježíš přišel: porušení vztahu, uzavření se člověka do sebe, kdy se ke Druhému s velkým D, tedy k Bohu, a k druhým lidem nevztahuje s láskou a přijetím, ale jinak – buď lhostejně, nebo vyloženě nepřátelsky; nebo tak, že vztah je zaměřen k vlastnímu dobru, a druhý je tak vlastně využíván. Tento postoj vede k existenční samotě, i kdyby to navenek vypadalo, že člověk má mnoho sociálních vazeb. Je to také porušení Božího obrazu v člověku, neboť Boží podstatou je společenství osob spojených v lásce.
Možná proto také Ježíš skoro vždy, když někoho uzdraví, hned uzdravenému zakazuje, aby o uzdravení komukoli říkal. Smysl jeho uzdravení je totiž většinou špatně pochopen. Příklad takového špatného pochopení jsme slyšeli v evangeliu minulé neděle: kafarnaumští obyvatelé chtějí Ježíše u sebe zadržet, nechtějí, aby chodil někam jinam, chtějí si jej přivlastnit jako svého obvodního léčitele.
Naopak příkladem člověka skutečně uzdraveného, skutečně spaseného v tomto smyslu, je u sv. Lukáše celník Zacheus, i když netrpí žádnou tělesnou chorobou. Zacheus je typickým příkladem člověka, který je osamělý a nikdo ho nemá rád, protože se kvůli svému vlastnímu obohacení izoloval od komunity: dal přednost hmotným věcem před vztahy. Setkání s Ježíšem jej úplně promění, a své bohatství pak investuje do toho, aby obnovil společenství: Polovinu svého jmění, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." A Ježíš říká všem: dnes vstoupila do tohoto domu spása; vždyť i on je syn Abrahámův.
Ve středu vstoupíme do postní doby. Přeji nám všem, abychom prožili dobrý a spasitelný půst, kéž všechno naše postní snažení vede ke správnému cíli; nechť to není jen zdravotní dieta nebo snaha být svobodní od všelijakých svých závislostí, protože to bychom byli znovu zaměřeni sami na sebe. Kéž je to vše cestou ke znovunavázání vztahu lásky k Bohu a k sobě navzájem.


sobota 3. února 2018


5. neděle v mezidobí B 2018


1. ČTENÍ Job 7, 1-4. 6-7

Čtení z knihy Job.

Job řekl:    "Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka?
   Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.
   Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí."


Žl 147 (148), 1-2. 3-4. 5-6 Odp.: srv. 3a

Odp.: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, opěvujte našeho Boha, neboť je milý, zaslouží si chvály. Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozptýlené z Izraele.
Odp.
Uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje. Určuje počet hvězd, každou z nich nazývá jménem.
Odp.
Velký je náš Pán a přemocný, jeho moudrost je bez míry. Pokorné Hospodin pozvedá, bez-božné však ponižuje k zemi.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 9, 16-19. 22-23

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje.
   Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.


EVANGELIUM Mk 1, 29-39

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala.
   Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
   Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!"
   Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.


Slůvko pro děti:

V evangeliu jsme slyšeli, že Ježíš uzdravil mnoho nemocných a posedlých – ale ne všechny. Co myslíte, děti, bylo to těm neuzdraveným líto? A mohli si myslet, že Ježíš má některé lidi míň rád, než jiné? Ježíš ale nemá některé lidi míň rád. Říká ale, že nepřišel hlavně proto, aby uzdravoval, ale to, že někoho uzdravil, má být důkaz, že říká to, co ho poslal hlásat jeho Otec. Uzdravuje, aby lidé, kteří to vidí, uvěřili jeho radostné zvěsti o spáse pro všechny, i pro ty, které v tu chvíli nechal neuzdravené.

Milí bratři a sestry,

Při prvním přiblížení k dnešním liturgickým textům by se mohlo zdát jasné, že Ježíšův příchod je poměrně jednoduchou a přímočarou odpovědí na Jobovy otázky - a otázky každého člověka - po smyslu nemoci, utrpení a smrti. Job ještě Ježíše nezná, proto se bolestivě táže a v rámci Starého Zákona nedostává odpověď. Odpovědí, zdá se, je až Ježíš, který v dnešním evangeliu lidi různých trápení hromadně zbavuje. Pokud se ale na evangelium podíváme blíže, uvidíme, že věci vůbec tak jednoduché nejsou.
 
Ježíš sice v Kafarnau uzdravuje - na těle i na duši - mnoho lidí, ale ne všechny. A když se v noci modlí a pak za ním přijde Šimon a ostatní, a říkají mu ‚Všichni Tě hledají‘ evidentně s pobídkou, aby šel uzdravovat další - Ježíš odmítá. Pojďme jinam - říká - do blízkých městeček, abych i tam kázal, neboť kvůli tomu jsem přišel. Skoro bychom čekali, že Ježíš, poté co si v samotě a při modlitbě odpočinul, půjde pomoci i těm ostatním kafarnaumským ubožákům. Ale on je nejen opouští, ale prohlašuje, že léčení a vyhánění zlých duchů není jeho hlavní poslání. Tím je kázání - Pojďme jinam, abych i tam kázal, neboť kvůli tomu jsem přišel.

Zkusme se, milí bratři a sestry, na chvíli vžít do situace těch kafarnaumských nemocných a posedlých, na které se jaksi už nedostalo a které Ježíš ponechal neuzdravené a posedlé. Možná že objevíme, že se někdy cítíme podobně jako oni - s pocity, že Bůh nám ukřivdil (proč jsi, Pane, to či ono neuzdravil, když Tě už tolik let prosím?) nebo i s pocity závisti vůči těm šťastnějším (proč on a já ne?). Když nás Ježíš s našimi problémy, bolestmi a nemocemi nechává, naše otázky po jejich smyslu nakonec zůstávají podobně nezodpovězené jako ony Jobovy.

Ježíš však nám i dnes, stejně jako tenkrát v Kafarnau, říká, že není zejména a hlavně terapeutem, tím, kdo nás zbaví všech bolestí a trápení - a kdybychom ho takto vnímali, může se nám vzdálit, podobně jako kafarnaumským obyvatelům. Uzdravování a vyhánění démonů nemá smysl samo v sobě, ale jsou to dynameis, mocné činy, které mají dodat váhu onomu nejdůležitějšímu, slovům z Ježíšových úst. Pokud tedy i dnes čas od času dojde k uzdravení nebo odstranění nějakého zla mocným Božím činem, děje se tak zejména proto, abychom přijali jeho tvůrčí Slovo. I dnes Ježíš prostřednictvím církve své slovo, své evangelium, vyslovuje, protože kvůli tomu přišel. To, co je opravdu důležité, je to, abychom ve štěstí i neštěstí, radosti i bolesti, ve zdraví i nemoci Slovo slyšeli a přijali. A snad právě uprostřed bolestí a trápení, jichž nás Pán nezbavuje, v těchto hraničních situacích života, je jeho Slovo evangelia, Slovo útěchy, naděje a radosti tím nejmocnějším prostředkem, abychom všechny zkoušky trpělivě vydrželi. Abychom zakusili, že On skutečně uzdravuje ty, jimž puká srdce.