5. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Job 7, 1-4. 6-7

Čtení z knihy Job.

Job řekl:    "Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka?
   Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.
   Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí."


Žl 147 (148), 1-2. 3-4. 5-6 Odp.: srv. 3a

Odp.: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, opěvujte našeho Boha, neboť je milý, zaslouží si chvály. Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozptýlené z Izraele.
Odp.
Uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje. Určuje počet hvězd, každou z nich nazývá jménem.
Odp.
Velký je náš Pán a přemocný, jeho moudrost je bez míry. Pokorné Hospodin pozvedá, bez-božné však ponižuje k zemi.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 9, 16-19. 22-23

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje.
   Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.


EVANGELIUM Mk 1, 29-39

Slova svatého evangelia podle Marka.

    Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala.
   Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
   Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!"
   Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.

Slůvko pro děti:

V evangeliu jsme slyšeli, že Ježíš uzdravil mnoho nemocných a posedlých – ale ne všechny. Co myslíte, děti, bylo to těm neuzdraveným líto? A mohli si myslet, že Ježíš má některé lidi míň rád, než jiné? Ježíš ale nemá některé lidi míň rád. Říká ale, že nepřišel hlavně proto, aby uzdravoval, ale to, že někoho uzdravil, má být důkaz, že říká to, co ho poslal hlásat jeho Otec. Uzdravuje, aby lidé, kteří to vidí, uvěřili jeho radostné zvěsti o spáse pro všechny, i pro ty, které v tu chvíli nechal neuzdravené.

Milí bratři a sestry,

Při prvním přiblížení k dnešním liturgickým textům by se mohlo zdát jasné, že Ježíšův příchod je poměrně jednoduchou a přímočarou odpovědí na Jobovy otázky - a otázky každého člověka - po smyslu nemoci, utrpení a smrti. Job ještě Ježíše nezná, proto se bolestivě táže a v rámci Starého Zákona nedostává odpověď. Odpovědí, zdá se, je až Ježíš, který v dnešním evangeliu lidi různých trápení hromadně zbavuje. Pokud se ale na evangelium podíváme blíže, uvidíme, že věci vůbec tak jednoduché nejsou.

 

Ježíš sice v Kafarnau uzdravuje - na těle i na duši - mnoho lidí, ale ne všechny. A když se v noci modlí a pak za ním přijde Šimon a ostatní, a říkají mu ‚Všichni Tě hledají‘ evidentně s pobídkou, aby šel uzdravovat další - Ježíš odmítá. Pojďme jinam - říká - do blízkých městeček, abych i tam kázal, neboť kvůli tomu jsem přišel. Skoro bychom čekali, že Ježíš, poté co si v samotě a při modlitbě odpočinul, půjde pomoci i těm ostatním kafarnaumským ubožákům. Ale on je nejen opouští, ale prohlašuje, že léčení a vyhánění zlých duchů není jeho hlavní poslání. Tím je kázání - Pojďme jinam, abych i tam kázal, neboť kvůli tomu jsem přišel.

Zkusme se, milí bratři a sestry, na chvíli vžít do situace těch kafarnaumských nemocných a posedlých, na které se jaksi už nedostalo a které Ježíš ponechal neuzdravené a posedlé. Možná že objevíme, že se někdy cítíme podobně jako oni - s pocity, že Bůh nám ukřivdil (proč jsi, Pane, to či ono neuzdravil, když Tě už tolik let prosím?) nebo i s pocity závisti vůči těm šťastnějším (proč on a já ne?). Když nás Ježíš s našimi problémy, bolestmi a nemocemi nechává, naše otázky po jejich smyslu nakonec zůstávají podobně nezodpovězené jako ony Jobovy.

Ježíš však nám i dnes, stejně jako tenkrát v Kafarnau, říká, že není zejména a hlavně terapeutem, tím, kdo nás zbaví všech bolestí a trápení - a kdybychom ho takto vnímali, může se nám vzdálit, podobně jako kafarnaumským obyvatelům. Uzdravování a vyhánění démonů nemá smysl samo v sobě, ale jsou to dynameis, mocné činy, které mají dodat váhu onomu nejdůležitějšímu, slovům z Ježíšových úst. Pokud tedy i dnes čas od času dojde k uzdravení nebo odstranění nějakého zla mocným Božím činem, děje se tak zejména proto, abychom přijali jeho tvůrčí Slovo. I dnes Ježíš prostřednictvím církve své slovo, své evangelium, vyslovuje, protože kvůli tomu přišel. To, co je opravdu důležité, je to, abychom ve štěstí i neštěstí, radosti i bolesti, ve zdraví i nemoci Slovo slyšeli a přijali. A snad právě uprostřed bolestí a trápení, jichž nás Pán nezbavuje, v těchto hraničních situacích života, je jeho Slovo evangelia, Slovo útěchy, naděje a radosti tím nejmocnějším prostředkem, abychom všechny zkoušky trpělivě vydrželi. Abychom zakusili, že On skutečně uzdravuje ty, jimž puká srdce.