16. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Gn 18,1-10a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Hospodin se zjevil Abrahámovi v doubravě Mamre, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle - stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl:

    "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?" Odpověděli: "Nuže, udělej, jak jsi řekl!"

    Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: "Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!" Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.

    Zeptali se: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu." (Hospodin) řekl: "Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna."

Žl 15(14),2-3a.3b-4.5bc

Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.

Odp.

Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.

Odp.

Nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!

Odp.

2. ČTENÍ Kol 1,24-28

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři!

    Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhodnutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemném rozhodnuti, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu.

    O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

EVANGELIUM Lk 10,38-42

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta.

    Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"

    Pán jí odpověděl: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

První čtení i evangelium shodně hovoří o Božím navštívení. Scéna z prvního čtení, kde Abraháma a Sáru navštěvují tři tajemní muži, se ve východním křesťanství stala základem ikony Nejsvětější Trojice dávno předtím, než vznikla ona nejslavnější od Andreje Rubleva. Není důležité, zda jsou to andělé či někdo jiný, důležité je, že v nich navštěvuje Abraháma a Sáru sám Hospodin. Abrahám těmto třem tajemným osobám říká  ‘Pane, jestliže jsem nalezl přízeň ve Tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka‘. Všechno, co potom koná, příprava nejlepšího možného pohoštění, je prostředkem k tomu, aby ony muže zadržel, aby zůstali a nepřešli kolem, aby se uskutečnilo setkání. Proto také vzápětí obdrží radostnou zprávu, že Bůh ho do roka navštíví znovu jinou událostí, narozením zaslíbeného potomka.

První čtení nám takto poskytuje návod k porozumění dnešnímu evangeliu. Vůbec v něm nejde o to, že by kontemplace sama o sobě byla lepší než akce. Jde o to, že Martě hrozí zmeškání vzácného času Božího navštívení, že jí Ježíšova návštěva proteče mezi prsty, že Ježíš odejde, aniž by toto setkání něco důležitého znamenalo. Marta nedělá chybu v tom, že by neměla pro Ježíše nic chystat. Dělá chybu v tom, že pro své starosti s obsluhou zapomíná, kdo že to k nim do Betánie přišel na návštěvu. Vidí to, co je třeba nachystat, vidí, že jí její sestra nepomáhá, ale nevidí hosta. Její sestra naopak prožívá Ježíšovu návštěvu celou bytostí, nenechává si ujít ani chviličku jeho přítomnosti, a proto si, podle Ježíšových slov, vybírá lepší úděl.

Nepotkat se s časem Božího navštívení, minout Pána, který v určitých momentech života přechází kolem, je tragédie. Ježíš se nevnucuje, může být naším hostem jen tehdy, jestliže jej pozveme a neodmítneme. Pokud jej nepozveme a odmítneme, setkání se neuskuteční, neuskuteční se ani rozhovor a nesdělí poselství, které by jinak mohlo být orientací života k dobru na dlouhý čas dopředu. Zůstáváme tak sami se sebou, bez orientace, odkázáni na vlastní rozhodnutí. V Písmu svatém jsou velmi sugestivní obrazy zármutku nad tím, že se kdosi s Božím navštívením minul: v Písni písní nevěsta popisuje zoufalé hledání Ženicha, kterému včas nedokázala otevřít svou komůrku, když klepal, a on pak odbočil jinam. A jediné místo, kdy v evangeliích Ježíš pláče, je chvíle, kdy vjede do Jeruzaléma, a navzdory všemu vítání říká smutně: Srovnají Tě se zemí a s Tebou i Tvé děti, nenechají v Tobě kámen na kameni, neboť jsi nepoznalo čas Božího navštívení.