15. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

 Mojžíš řekl lidu:  "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."


Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Abychom správně pochopili smysl podobenství o milosrdném Samařanu, nestačí v něm vidět jen příklad heroické morálky a lásky k bližnímu, i když by tomu závěrečné Ježíšovo ‚jdi a jednej také tak‘ třeba nasvědčovalo. Pokud by to byl jen příklad k následování, apel typu Jednej jako Matka Tereza, mohli bychom právem odpovědět slovy prvního čtení, že tento příkaz je pro nás nesnadný a je příliš daleko od nás. Avšak už první čtení nenápadně naznačuje klíč ke čtení dnešního evangelia – blízko Tebe je to slovo, je v Tvých ústech a ve Tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.

Evangelium správně pochopíme až ve chvíli, kdy – zcela v tradici výkladu Písma v církvi- uvidíme v milosrdném Samařanu obraz samotného Krista Pána, věčného Slova, které se skutečně stává blízkým člověku, Bohem-s-námi. A v onom zraněném a oloupeném nikoli obraz někoho, o koho se máme starat, ale nás samé - přesně ve smyslu loga letošního roku Milosrdenství od Marka Rupnika, na kterém Ježíš nese zbitého a zraněného člověka na ramenou. A takové ztotožnění nebude tak jednoduché, neboť onen člověk je na tom opravdu špatně, je na tom tak, jak bychom si to sami u sebe nechtěli přiznat. Jde to s ním doslova z kopce, z Jeruzaléma do Jericha, ze svatého města na hoře do příkopové propadliny. A v určitém bodě tohoto sestupu je přemožen zlem, oloupen a uveden do naprosté pasivity, na pokraj smrti. A opravdu by smrtí skončil, kdyby se nenašel ten jediný, který má soucit – milosrdný Samařan, Ježíš. Je mu ho líto, s láskou dotaženou do nejmenších detailů se o něho postará a vrátí ho do života.

Ve chvílích, kdy si bytostně uvědomujeme naši bezmoc, naši ubitost a neschopnost udělat cokoli, natož něco dobrého, toto poselství velmi dobře chápeme. Abychom mohli udělat něco dobrého, a dokonce abychom mohli splnit přikázání lásky, musíme se sami napřed nechat Ježíšem ošetřit, nechat se vyléčit ze svých zranění. On, vtělené Slovo, je nám skutečně velmi blízko, je v našich ústech a v našem srdci, neboť v křtu a v Eucharistii nás se sebou spojuje a celý se nám dává. Jedině On svou mocí nás může uschopnit, abychom šli a konali také tak.