16. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Mdr 12, 13. 16-19 .

Čtení z knihy Moudrosti.

    Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě.
    Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.
    'Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný.
Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

Žl 86 (85), 5-6. 9-10. 15-16a Odp.: 5a
Odp.: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.

Tys, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, všimni si hlasu mé snažné prosby.
Odp.
Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, budou se ti klanět, Pane, a velebit tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy, ty jediný jsi Bůh.
Odp.
Ty, Pane, jsi Bůh milosrdný a milostivý, váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 8, 26-27

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

EVANGELIUM Mt 13, 24-43

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
    Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však. řekl: 'Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.' "
    Předložil jim další podobenství:
    "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
    Pověděl jim jiné podobenství:
    "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.'
    Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli." Odpověděl:
    "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
    Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
    Kdo má uši, slyš! "

_______________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš nás v dnešním evangeliu znovu povzbuzuje - třeba když máme chmury z toho, že nás křesťanů je málo, nebo že se nám dobrý křesťanský život nějak moc nedaří a nedokážeme se v něčem zlepšit, i když se už dlouho snažíme. Pán Ježíš nám říká, že Jeho království lásky a pokoje není něco, co na této zemi vyhrává na celé čáře. Ale říká nám taky, že pomaličku polehoučku mezi námi tohle jeho království roste a že jednou opravdu přijde v celé své síle a kráse.

 

Milí bratři a sestry,

V podobenství o pleveli mezi pšenicí je docela nápadné, že právě plevel je to první, čeho si učedníci na poli všimnou. Pšenice přitom vyrostla a nasadila na klas, plevel ji neudusil. Učedníci se mohli radovat z toho, že úroda bude, mohli na poli vidět to lepší, to pozitivní. Oni ale svého pána upozorňují na to, že na poli je plevel, to špatné tedy vidí spíš než to dobré. Když se potom ptají, kde se ten plevel vzal, pán realisticky a stručně říká To udělal nepřítel. Je si vědom toho, odkud plevel v poli pochází, ale zdá se, že ho to příliš nezneklidňuje. Učedníci se po těch slovech možná polekají a řeknou si, že je třeba rychle něco udělat, jinak bude mít plevel brzo navrch. Vlastně nedůvěřují ve vitalitu dobré setby, jíž tam nasel pán pole; mají dojem, že jí musí trochu pomoci, aby dorostla. Ale pán jim moudře přikazuje, aby to nedělali. Nedokáží totiž dobrou a špatnou setbu dobře rozlišit - a navíc, oboje roste společně, kořeny pšenice a plevele jsou propletené. Pán pole učí své služebníky trpělivosti a důvěře, že dobré semeno je silnější než plevel.  Učí je, že dobro nebo zlo se pozná až po ovoci. Říká jim - a nám také - že oboje bude existovat spolu až do konce času, ať se nám to líbí, nebo ne.

V podobenství o pleveli mezi pšenicí najdeme vnitřní souvislost s Ježíšovým přikázáním nesoudit bližního, a také s podobenstvím o třísce a trámu. I my velice snadno vidíme v našem okolí a v našich bližních spíš to špatné. Žehráme na to, že je nás křesťanů čím dál méně, že nás nikdo nechce brát vážně. Bojíme se, že naše civilizace a kultura, ovlivněná po staletí křesťanstvím, se nyní ubírá úplně jinudy. V křesťanském prostředí je slyšet mnoho varovných hlasů, že nás ohrožují bezbožné ideologie údajně přicházející z údajně zkaženého Západu, a že je potřeba se jim aktivně bránit. Nic proti tomu všemu, jistě na tom může být kousek pravdy. Jenomže když vidíme svět kolem nás takhle, jsme přesně jako ti horliví učedníci, kteří vidí hlavně onen plevel a už už by se vrhli na pole trhat.

Myslím, milí bratří a sestry, že správné východisko je celkem jednoduché, začít každý sám u sebe. Chceme-li světu kolem nás ukázat například vnitřní krásu manželství a rodiny, žijme s Boží pomocí dobře v rodině - každý ve své vlastní. Chceme-li ukázat lidem mimo církev její pravou podstatu a vyvést je z jejich přesvědčení, že jí jde jen o peníze a manipulaci věřících, žijme opravdu jako bratři a sestry a milujme se navzájem. Hleďme spíš na sebe, na své vlastní srdce, na svůj vlastní vztah s Ježíšem. A když už hledíme na druhé a na svět kolem nás, zkusme vidět mimo plevele i to, jak roste a zraje dobré semeno, Boží setba. Může být - jak říká Ježíš v následujícím podobenství - menší než ostatní, ale roste - a kdo má oči, tento růst vidí.

Existuje jeden starý černošský tradicionál, který zpívávala skupina Spirituál Kvintet. Hovoří právě o tomhle křesťanském začínání u sebe:

It’s Me, It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

Not My Brother, Not My Sister, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

Not The Preacher, Not The Deacon, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

Not My Father, Not My Mother, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

Not The Stranger, Not My Neighbour, But It’s Me, O Lord, Standing In The Need Of Prayer;

 

To já, to já, Pane, se potřebuju modlit;

Ani bratr, ani sestra, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.

Ani kněz, ani jáhen, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.

Ani matka, ani otec, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.

Ani cizinec, ani můj bližní, ale já, Pane, já se potřebuju modlit.