7. neděle velikonoční 2025

1. ČTENÍ Sk 7,55-60

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel.
    Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.

Žl 97(96),1+2b.6+7c.9 Odp.: 1a+9a
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu, všichni bohové se mu koří.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
    "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města.
    Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda."
    Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
    Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!

EVANGELIUM Jan 17,20-26

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
    A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
    Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
    Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve dnešní scénce z biblických postaviček jsme se s paní Kozlovou a paní Roháčovou snažili vyobrazit něco, co je k zobrazení velice těžké. Snad se to nějak povedlo…

Svatý Štěpán vidí Boží slávu. Ten obrázek nahoře je vyobrazení Boží Trojice, tak jak je už před pěti sty lety namaloval malíř a mnich Andrej Rubljov: jsou to tři postavy, které spolu sedí u jednoho stolu a láskyplně se na sebe dívají. Takže když to řeknu jednoduše: Štěpán vidí Boží lásku, která je nade vším. A proto taky dostává sílu přijmout to, co se mu stalo. A dokonce i sílu odpustit těm, kteří mu to udělali.

 

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení jáhen Štěpán, plný Ducha svatého, spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. V síle této zkušenosti pak dokáže to, co by z lidské síly vůbec nemohl - přijmout vlastní smrt a dokonce i odpustit těm, kteří mu ji způsobili.

V evangeliu používá Ježíš podobný slovní obrat ve své modlitbě za jednotu těch, kteří v něj uvěřili. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal.

Téma jednoty Ježíšových učedníků je v naší církvi velmi aktuální. Nelze si – na různých úrovních – nevšimnout velkého rozdělení. Napětí mezi zastánci různých názorových proudů v naší církvi by se dalo krájet; často jako by si někteří katoličtí křesťané vůbec vzájemně nerozuměli, jako by žili v úplně jiných myšlenkových světech, byť patří k jedné a téže církvi. Přímo se nabízí srovnání se západní církví pozdního středověku, jejíž krize nakonec vedla ke ztrátě jednoty a k několika staletím vzájemného nesmiřitelného nepřátelství mezi katolíky a křesťanskými církvemi vzešlými z reformace.

V téhle situaci je, myslím, velmi potřebné právě to, o čem dnešní Boží slovo hovoří: totiž snažit se vidět Boží slávu. Jinými slovy mít kontemplativní pohled na svět; neztrácet ze zřetele to, že za vším je Boží láskyplná přítomnost, i když to tak v určitých situacích vůbec nevypadá. Neztrácet ze zorného pole nejpodstatnější jádro našeho křesťanství: v Kristu a skrze Krista jsme všichni Boží milovaní synové a milované dcery, a mezi sebou bratří a sestry – přes všechny naše rozdíly a názorové neshody. Štěpán dokáže tímto způsobem vidět i ty, kteří jej kamenují – právě proto, že má zároveň vidění Boží slávy.

Kdykoli tento pohled v církvi i mezi jednotlivými křesťany vybledne, na uprázdněné místo se natlačí všechno možné: víra se promění v ideologii (nebo, chcete-li, autentické katolické křesťanství v katolicismus); o slovo se začnou hlásit naše přirozené instinkty, které nám nesmlouvavě velí milovat jenom ty, kdo milují a přijímají nás, a naopak nenávidět (nebo minimálně ignorovat) ty, kteří nás rádi nemají a s námi nesouhlasí. Nebo prostě a jednoduše na celé čáře zvítězí naše ego. Samozřejmě ani jedna z těchto skutečností k žádné jednotě nevede; ani vést nemůže.

Očekáváme v těchto dnech dar Ducha svatého. Kéž nám tedy tento dar lásky Otce i Syna
dá již v tomto životě, v našem zde a nyní, vidět Boží slávu – a kéž nás tento pohled vede k jednotě a lásce i mezi námi navzájem.