slavnost Seslání Ducha Svatého 2025

1. ČTENÍ Sk 2,1-11

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."




Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34
Odp.: srv. 30
Odp.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.



EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, kdo z vás se už učí nějaký cizí jazyk? Asi všichni, kdo už jste měli pět let; angličtinu máte, myslím, už od školky…

Když se naučíme nějakou cizí řeč, tak zároveň poznáme, jak lidé, kteří tou řečí mluví, taky žijí. S angličtinou je to trochu složitější, protože se z ní stala řeč, kterou už mluví na téhle planetě skoro všichni. Ale líp je to třeba vidět na italštině - když se učíte italsky, zároveň se něco dozvíte o italském malířství a sochařství, o opeře, nebo o pizze a špagetách.  A dokážete si tím pádem mnohem líp představit, jak nějaký občan Itálie žije, o čem přemýšlí a co je mu blízké; i když Itálie je velká země a třeba sever se hodně liší od jihu. A už pro vás takový Ital nebo Italka vlastně není úplně cizí člověk, i když třeba žádného osobně neznáte.

V dnešním prvním čtení jsme slyšeli o tom, jak vzkříšený Pán posílá svým učedníkům Ducha svatého. Ten jim dal dar schopnosti promlouvat v cizích jazycích o velkých Božích skutcích. A když Ježíšovi učedníci tenhle dar dostali, už jim nikdo z lidí z těch mnoha národů nebyl úplně cizí. Ježíš jim dal skrze svého Ducha poznat, že všichni lidé jsou si blízcí, že jsou všichni bratři a sestry.

 

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se vracíme na začátek velikonoční doby, která se dnes uzavírá - je stejné, jako první polovina úryvku, který se četl na konci velikonočního oktávu, o druhé neděli velikonoční. Začíná tím, že učedníci, kteří se bojí Židů, mají ze strachu dveře zavřené.

Exegeté by nám možná vysvětlili, že tato slova, napsaná kolem roku 100 či 120 po Kristu, svědčí o rozkolu církve a synagógy, o definitivním oddělení křesťanství od židovství, k němuž došlo někdy v sedmdesátých letech našeho letopočtu po rabínské synodě v Jabne - do té doby byli následovníci Ježíše považováni za jeden z proudů judaismu. Pro to, co bych chtěl nyní říci, ale tohle není příliš důležité.  Podstatná je základní situace Ježíšových učedníků před sesláním Ducha. Bojí se někoho, kdo je jiný než oni; a proto také zavírají dveře - chtějí se izolovat, chtějí být spolu ve své sociální bublině, mimo ohrožení tím, co je vně.

Tato výpověď dnešního evangelia mi připadá velmi aktuální. Svět se mění čím dál rychleji a stává se - ne obrazně, ale skutečně - globální vesnicí. Čím dál snáz a čím dál častěji se potkáváme s někým, kdo je jiný než my, kdo se narodil na opačném konci světa, v jiné kultuře, náboženství a mentalitě. A tohle mnohým z nás nahání strach - strach z toho, že starý dobrý svět je nenávratně pryč, že jistoty, v nichž jsme byli zvyklí mnohá desetiletí žít, se hroutí. A tento strach pak může vést k různým koncům: buď se budeme chtít izolovat, vykolíkovat si prostor, kde je svět ještě v pořádku, a zavřít za sebou dveře. Nebo - v horším případě - se tento strach může přetavit v agresi vůči všem, kdo nejsou jako my, a kdo náš starý dobrý svět takto ohrožují; s více či méně vysloveným přáním, že by bylo lépe, aby byli zlikvidováni.

Nechci sem, milí bratři a sestry, ani v nejmenším tahat politiku; pro jeden z největších svátků naší víry v liturgickém roce to není příliš vkusné. Ale přiznám se, že se mi orosilo čelo, když jsem před asi dvěma dny viděl jeden z nejčerstvějších průzkumů veřejného mínění ohledně volebních preferencí. Třetí nejsilnější politickou silou v naší zemi, slušně šlapající na paty té druhé, se stal konglomerát stran, jejichž lídři staví přesně na tomto strachu z toho, co je jiné. Systematicky jej přiživují a zároveň, jedním dechem, vystupují jako ti, kteří jediní nás od téhož strachu mohou spasit.

Vzkříšený Pán se do uzavřené komunity učedníků vlamuje zvnějšku, z prostoru, který učedníci považují za ohrožení. Prochází zavřenými dveřmi; nejenom těmi fyzickými, ale zejména zavřenými dveřmi srdcí. Říká jim ‚Pokoj vám‘.  A slibuje jim dar svého Ducha.

V prvním čtení jsme v letniční scéně svědky splnění tohoto Ježíšova slibu. Učedníci jsou opět shromážděni na jednom místě - ale už ne za zavřenými dveřmi. Kolem se sejdou lidé z různých národů pod nebem - lidé z celého tehdy známého světa. A učedníci se již nebojí toho, co je jiné. Boží duch jim dává mluvit jazykem všech, kteří jsou na tomto místě. Připodobňuje je skrze dar jazyků k těm, kteří jsou jiní; ovládnutím jejich řeči jakoby lidé z Galileje vstupují do identity a kultury Partů, Médů, Elamitů a všech ostatních jmenovaných národů. Učedníci se od strachu z jinakosti dostávají ke ztotožnění sebe samých s tím, co jim předtím nahánělo strach.  A těm, jichž se původně báli, zvěstují velké Boží skutky. Zvěstují jim pravdu o tom, že všichni lidé jsou ve své různosti jedna rodina, že jsou milované Boží děti.